29. 7. - 7.9. 2009. Tak přesně tyhle dny jsem měla tu čest strávit v krásném prostředí malebných jižních Čech. Ač se Vám možná zdá, že jsem tuhle cestu pečlivě plánovala skoro měsíc předem, opak je pravdou. V neděli pozdě večer jsem od táty dostala velice zajímavou informaci ohledně každoročního setkání zlatokopů v Kestřanech na řece Otavě, konající se letos 1. 8. Nerozmýšleli jsme se dlouho, přes pondělí a úterý se dokázali zabalit (což je celkem výkon) a ve středu ráno dali mamce pac a pusu a vyjeli směr Pelhřimov.

...běží liška k Táboru...

My se k němu ubírali taky, ale ještě před ním jsme navštívili Chýnovskou jeskyni, kde sice není ona všemi oblíbená ledová výzoba, ale návštěvník této nejdéle veřejnosti zpřístupněné jeskyně (od roku 1863) zde má možnost spatřit různobarevné horninové žíly, temné průrvy vedoucí kamsi do neznáma, slyšet zurčení chladné vody a trochu popustit uzdu fantazii a dát možnost všem těm skřítkům a dalším tajemným bytostem aby - alespoň v naší mysli - ožili... :o)

Načež jsem se přesunuli do výše zmíněného města na řece Lužnici s bohatou husitskou historií, úzkými uličkami, velice hezkou architekturou, podzemním sklepením a sochou Jana Žižky na náměstí. Zapomenout nesmím ani na nádrž Malý Jordán a 18m vodopád hned vedle.

Večer se blížil, bylo na čase někde uložit hlavu k spánku. Rozhodli jsme se, že noc přečkáme v kempu u Knížecího rybníka. Netušli jsme ale, že se zde uskuteční první expediční hudební zážitek (koncert by bylo hodně silný slovo) - 3 maníci hráli a zpívali (nutno říci že jim to šlo, ač byli amatéři jak Brno), a kempaři měli možnost si trošku zatancovat a užít večer. Start of sleeping: cca 23:30. :o)

...Otava..Gold...

Druhý den, hned po snídani a zabalení proviantu, jsem se vydali do Písku, kde jsme obhlídli Kamenný most, náměstí, zalomcovali klikou neprodyšně uzavřeného infocentra a postěžovali si na neúměrně vysokou cenu zmrzliny. Co bylo ale na Písku nejhlavnější byl první kontakt s řekou Otavou - v mých očích českou Bonanzou, Klondikem, Yukonem a Mackenzie v jednom. Valila se v dál, vůbec si mě - stojící na jejím břehu - nevšímala, a nechávala mě - zatím - jen snít o jejím bohatství, které snad někde na svém dně ukrývá...

Z Písku už to byl jen kousek do cíle naší destinace - malebné vesničky (či malého městečka) jménem Kestřany. Tam jsme po menším orientačně-silničním zmatku dospěli, rozbili tábor, prošli se kolem řeky a páč se slunko pomalu klonilo k západu, uvařili jsme si večeři, zalezli do stanu a nechali si zdát sny o Zlaté otavské horečce.

...the town of Kestřany...

Kestřany, jak už jsem se výše zmínila, jsou malou obcí západně od Písku. Kromě toho, že zde teče Otava, zde jsou i 2 tvrze a zámek (oboje v mírně rozpadlém stavu), které místní snaživě opravují a snaží se dát do pořádku. Na komínech ve svých hnízdech tiše stojí nebo sedí čápi, pozorují okolí a občas si načechrají a upraví své sněhobílé peří. Můžete zde spatřit na poměrně malou obec velký hotel, golfové hřiště, širokou náves (ta mě hodně zaujala) a spoustu dalších věcí. Když pak přejdete most přes řeku, ocitnete se ve Lhotě u Kestřan: malé vísce, kde i hlavní silnice je místama neuvěřitelně úzká. :o)

Zde je moje nejpovedenější foto z Kestřan - tvrz, čápi a západ slunka:

...Is there any gold?...

1. 8. začalo to hlavní - soutěž v rýžování zlata. Ač já sama jsem se, bohužel, neumístila, považuji toto za velkou zkušenost, protože jsem měla možnost sledovat v akci lidi, kteří to prostě v řece umí, ví, kde a kam zarejt lopatou, jak rychle a jakým stylem makat s pánví, jak se co nejefektivněji zbavit šutrů a písku a jak i ze zdánlivě hluchého šlichu vytřískat co nejvíc zlatinek.

Kdyby vás zajímala moje účast v soutěži, pak vězte, že v předkolech jsem měla celkem úspěch, ale to finále... debakl! :o) Prostě jsem nabrala z blbýho místa. Ale nebyla jsem sama, i některým profíkům postupujícím se skoro 30 zlatinkami, se nevedlo a ve finále našli třeba jen 4, což na první místo s počtem 34 zlatek jaksi nestačilo... Vždyť víte, co se říká: sláva vítězům, čest poraženým!

...pivo, hudba a tanec...

Po vyhlášení vítězů a předání cen (a taky poté, co mě zobla vosa) se rozjela zábava, vystoupilo mnoho skupin a zpěváků (př. Bokomara, Belle Beat z Deelee, Přístav - na obr., Pavlína Jíšová, Pavel Bobek atd.) interpretujících všechny ty známé písničky, lidé se bavili, tancovali a užívali si krásný večer a 11° pivo značky Platan (pivovar Protivín) teklo proudem.

,,Nad stádem koní..." ,,Mám naději, že uslyšíš mé tiché volání..." ,,Šuby duby dup, raz, dva, tři, hej rup, pidimužík pracuje..." ,,Ou Ruby..." ,,Mladičká básnířka s korálky nad kotníky..."

A zde je foto nazvané Západ slunce nad ToiToikama: :o)

...na kafe k Rožmberkům...

Z Kestřan jsme se vyloupli v pondělí a vzali to směrem Hluboká nad Vltavou (kde se - jen tak mimochodem - před jedním uzenářstvím nachází socha 2 jitrnic). Nejdřív jsme zabrali flek v kempu u Bezdrevu s parádním výhledem na rybník a pak se jeli mrknout na onen známý zámecký skvost - zámek Hlubokou. Všechno vyumělkované, zdobené, vyřezávané... Jejda, nějako mně docházejí slova... :o) Prostě - krása!

...Krumlov=Praha?...

Poté, co jsme se u Bezdreva po skoro 1 týdnu pořádně umyli (prej ,,abysme jim tam v tom Krumlově nesmrděli"), vydali jsme se na jih do turisty zřejmě nevíc obletovaného města jižních Čech - Českého Krumlova. Po chvilce zmatku ohledně záměru zaparkovat blízko centra a neplatit (což se nakonec povedlo), jsme se směle vydali do krumlovských uliček.

Musím říct, že mi to tak nějak připomínalo Prahu - všecy ty vůně, obchůdky, restaurace, hafo cizinců... :o)

Hřebem dne byla samosebou prohlídka zámku a hradu v jednom, takže jsem se konečně podívala na místa, kde v roce 2006 courali Čechomoři při své Krušovice Vlak Tour: všechno bylo na svém místě - medvěd se soudkem v příkopu, ostatky svatého Kalista v kapli, ,,maškarní" sál, malované erby na stěnách atd.

...Ahóóój!!!...

Právě v Krumlově a jeho nejbližším okolí jsme se tak trošku setkali se světem vodáků. Jednoduše řečeno - byli všude. V kempu, na řece, na břehu... S taťkou jsme prostáli hroznýho času na mostech a u šlajsen, koukali a tipovali, která loď projede a která se cvakne a zdravili se s projíždějícími vodními živly jejich ofic pozdravem AHÓJ!!!

Když nad tím tak přemýšlím, docházím k názoru, že zlatokop a vodák jsou si - alespoň co se řeky týče - dost podobní. Pokud zlatokop nevleze do řeky s respektem, úctou, skromností a trpělivostí, nevydá mu ani sebemikroskopičtější zlaté zrníčko. A pokud to samé k řece necítí vodák, tak ho řeka pořádně vymáchá a když se jo naštve, může mu - v lepším případě - zničit (jen) loď.

...už se ten třeboňskej rybník nahání... :o)

Z Krumlova jsme se odebrali do obce Lužnice na řece Lužnici a postavili stan v kempu jménem Lužnice. ;o)

Následoval návštěva Třeboně. Prolezli jsme náměstí, projeli se na rybníku Svět a poté se rozhodli podívat se na Rožmberskou hrobku, která se nachází v krásném parku hnedka u Třeboně. Takle stavba stála šlechtický rod asi 66 milionů, je pseudogotiská, má ručne malovaná a leptaná okna a struktura na některých kvádrech je taky ruční. V kapli je oltář s dečkou se 2 kg zlata a dole pak mnoho rakví členů rodu Rožmberků.

Upozorňuju, že kolem hrobky se to jen hemží vlezlými a nenasytnými anophelesími potvorami! :o)

...back again...

Nic netrvá věčně. Bohužel. Co se dalo dělat? Jednou jsme se vrátit museli. Ale dodneška vzpomínáme! :o)

Závěrem chci řícxt, že upřímě obdivuju všechny, kteří tyhle moje kecy dočetli až do konce a neusnuli u toho. ;-)

Mějte se krásně!

Vaše Jíťa :o)