Dvacáté druhé kanadské ráno. Rozespalými očky mžouráme do stále zakouřeného vzduchu v kempu kousíček od majestátní Mount Robson. Dnes nás čeká témeř celodenní přejezd a tak nezbývá, než zabalit tábor, nasoukat se do auta a po pár kilometrech nasměrovat čumák auta poprvé po dvou týdnech na jih. Výš na sever už se v Kanadě letos nepodíváme.

A kdyby vás zajímalo, proč je kolem nás všude kouř, přečtěte si předchozí článek: Kanada 2023 - 2 - NP Banff & Jasper :)

Cesta na jih...kdepak špinavé čelní sklo, ale dým, a čím dál tím hustší... 

Celý den ovšem neplánujeme strávit jen v autě, máme v merku několik zastávek. Tou první je močál Cranberry Marsh u městečka Valemount. Můžete zde pozorovat nespočet druhů ptáků a když máte štěstí, možná se přijde do bažiny vycachtat i los. Kolem močálu vede okružní cestička se dvěma vyhlídkovými plošinami. 

Mapa: https://mapy.cz/s/buvonumobu

Druhá zastávka je pak o něco dál a navrací nás na nám již z minulé Kanady známá místa - vodopády Helmckan falls a Spahat falls.

A při cestě jsme ještě našli Dawson a Mushbowl falls :)

A našli jsme taky stánek s hotdogy, co nás dost potěšily :D

Pak už si to jen frčíme dál přes Clearwater a Kamloops a někdy mezi odpolednem a večerem kotvíme v kempu Juniper Beach kousíček od Cache Creek. Zaparkujeme, vylezeme z auta a do nosů nás praští neskutečné vedro. Hory jsme opustili, kolem nás jsou polopouště/stepi a tak i teploty jsou trošku někde jinde, než na co jsme byli zvyklí. I toto je jedna z tváří Kanady :)

Vytáhneme z auta stany, s autem trochu posuneme ke kraji stanovacího plácku, zabouchneme dveře, auto cvakne, zabliká a... kolem něho stojíme my, s dvěma stany v rukou a vykulenýma očima. Mobily, doklady, jídlo, oblečení - všechno je v autě. Co je ovšem také v autě: klíčky. Spokojeně si hoví na palubovce hned nad volantem. Netušíme, co se stalo, jestli jsme se omylem dotkli zamykání nebo si auto postavilo hlavu, ale faktem je, že jsme... uprostřed rozpálené pustiny, bez mobilního signálu, bez dokladů, s nedobytně uzamčeným autem. Hm, a to jsme si mysleli, že dikobraz pod autem byl náš největší automobilový problém :D (o něm si můžete přečíst v předchozím článku: https://www.abitofjitt.cz/2023/10/kanada-2023-2-np-banff-jasper.html)

Ne, nerozbili jsme okýnko šutrem, to vám prozradím rovnou :D Po chvíli běhání po kempu, vysvětlování a proseb na všechny ostatní kempující se dva správci kempu (bývalý policista a jeho žena) ujímají nás nešťastníků a pomocí dvou drátů, dláta, navigování, spoustě přemýšlení a spolupráce s nimi po opravdu hodně propocené půlhodině auto za vnitřní páčku dveří otevíráme. Mezitím se nám jiní laskaví lidé snaží zavolat servis (ale neúspěšně), nabízejí vodu, jídlo a cokoli, co by nám zlepšilo náladu, za což jsme jim vděční a tímto jim ještě jednou všem děkujeme! 

Po tomhle dobrodružství ještě s Davidem rychle vyrážíme do blízké Savony do jediného ještě otevřeného obchodu v okolí pro studené pivo, protože dneska si ho opravdu zasloužíme :D

Hned vedle kempu byla železnice a na ní frčely tyhle obrovský vlaky. Zkoušeli jsme několikrát počítat vagonky a nejvíc jsme napočítali asi 180 :D Ale to určitě nebyl ten nejdelší vlak :D

Dvacátý třetí den už není tak dramatický a akční (naštěstí) a zavádí nás na bližší průzkum našeho polopouštního okolí. Kouř se tady už téměř rozplynul a tak konečně zase vidíme kolem sebe. Nejprve ráno obhlídneme poněkud svérázný venkovní trh v Cache Creek (sháníte-li budku pro ptáčky, nenajdete hezčí než tady!) a pak se na rady paní z infocentra přesouváme kousíček dál do Ashcroftu. Zde zanecháváme auto v kopci na ulici Mesa Vista Drive a jdeme hledat cestu dál - konkrétně Three Meadows Trail. 

Po chvíli bloudění a podivu nad tím, že pěšinka se změnila ve vyschlé řečiště a následně prudký sypající se svah, nacházíme tu správnou cestičku a dokonce schody! A co víc, na schodech potkáváme dokonce jejich stavitele - pana Roye Nicholase, takovou místní malou legendu. Pán se rozhodl zpřístupnit kousek okolí Ashcroftu ostatním a tak v Covidu začal stavět schody (teď je jich 528) do kopce na vyhlídku (a ta je fakt hezká). Takže s ním chvíli poklábosíme o celém světě a existenci a pak si to šmajdáme mezi rozmarýnovými keři, poli a kaktusy dál až k Barnes Lake. To ovšem není na koupání, jak nám prozrazuje ryba plavající břichem vzhůru hned u olejovitě lesknoucího se břehu. A přitom by v tomhle vedru koupačka bodla! No nic, takže dáváme sváču ve skrovném stínu několika větších keříků a vydáváme se zpátky do Ashcroftu. 

Jo, i kaktusy tu najdete!

Kousek jsme museli projít o po právě oraném poli, ale nikdo nás nevyháněl a všude byl klid :)

Ashcroft má pro nás ale v rukávu ještě jednu milou atrakci - na jeho severním konci, na ulici Elm Street, se nachází velká farma s obrovským trhem, neskutečnou nabídkou ovoce, zeleniny, květin a zmrzliny, s koníky ve stájích, lamami, zajíčky, a dalšími koukatelnými položkami. Takže si tam chvíli užíváme hemžení a civilizace, než se vrátíme do kempu a vyplácneme se přímo do kempem protékající Thompson river. Voda je skvělá, ochlazuje nás po výšlapu v rozpálené krajině a my se bavíme zuřivým máváním na nekonečné vlaky, které projíždějí ve svahu nad námi. A dokonce nám sem tam zatroubí zpátky na pozdrav :D

Na den dvacátý čtvrtý máme připravený přesun až skoro k Whistleru. Cestou se ale krátce zastavujeme u vodopádů v Marble Canyon.

Druhou zastávku dne podnikáme v rozpáleném městečku Lillooet a protáhneme nohy při cca 3km výšlapu na Red Rock - kus červené skály čnící nad městem. Jde to pomalu, svah je místy opravdu slušně prudký a co víc: v keřích ne tak úplně daleko od nás se pase černý medvěd! Evidentně nás ale cítí a po chvilce odchází na opačnou stranu a mizí nám otráveně z dohledu. Ani dneska neskončíme v medvědím žaludku :)

Mapa: https://mapy.cz/s/fazagudema

V kempu v Pembertonu měli zajímavý způsob nabírání vody :D Člověk si po dvou expedicích do Kanady říká, že už ho nemá co překvapit, natož v kempu, ale opak je pravdou :D Jo, a taky jsem si tenhle den koupila obrovský jogurt - kokosovou Activii - a brečela u něj po 3 týdnech na monotónní stravě štěstím :D

Na dvě noci tentokrát kotvíme v kempu Nairn Falls u Pembertonu. Na další den, už dvacátý pátý, jsme si totiž s Davidem vymysleli (ještě dloooouho před odletem do Kanady) něco speciálního. Rádi jezdíme na kolech po trailech, to už jste tu na blogu několikrát mohli vidět. A protože ve Whistleru se právě jedny takové slavné traily nacházejí, řekli jsme si "...tyjo zajezdit si ve Whistleru, jednou v životě, to prostě musíme!" A tak jsme si objednali přes internet kola a chrániče (táhnout všechno s sebou z ČR by nemělo smysl), u dolní stanice lanovky (Whistler Blackcomb) všechno vyzvedli a strávili parádní den na kolech! Jediné mínus od nás dostává ledový slejvák, který nás pěkně promočí skrz naskrz a než vysvitne slunko, je nám pěkná zima. Ale radost ze skvělého pojezdu nám rozhodně nevezme :) Jasně, nepouštěli jsme se do žádných hrůz, zůstali jsme na lehčích trailech - takže třeba Ez Does It, B-line nebo skvělou Una Moss z úplného vršku kopce můžeme doporučit :)

Nahoru se jezdí kabinkovou lanovkou, kam se dokáží nacpat až 4 lidi i s koly a pak to vypadá nějak takhle :D Tu přilbu vlastně nemáte na hlavě ani tak kvůli pádům, ale kvůli jízdě v lanovce :D

Bahýnko ve Whistleru zalezlo úplně všude :D

Pozdě odpoledne dojezdíme, převlíkneme zablácené oblečení, setkáme se s oběma Honzy, kteří mezitím byli na svém soukromém výletu na Rainbow Lake, a ještě chvilku probrouzdáme Whistler...

Poslední backcountry výlet je tu! Naposledy nabalujeme krosny a se vším podstatným na zádech se dvacátého šestého kanadského dne vydáváme od parkoviště (k našemu překvapení docela plného) Rubble Creek Trailhead vzhůru k asi 11km vzdálenému tábořišti u jezera Garibaldi. Pokud jste četli vyprávění o Kanadě 2019, pak víte, že jsme u Lake Garibaldi už byli. Tohle místo se nám ale tak moc líbilo (a navíc je to krásná poslední zastávka před Vancouverem), že se na něj vydáváme znovu a doufáme, že tam tentokrát nebude tolik mlhy jako minule. Cesta ubíhá svižně a netrvá dlouho a po čtyřech letech se setkáváme s tím nádherným velkým modrým jezerem a stavíme stany na tábořišti u jeho břehu (a tušíme, že asi i na úplně stejných místech, jako tenkrát :D).

Mapa: https://mapy.cz/s/bosuconolo

Místo antimedvědích skříněk mají u Garibaldi tyhle kolotoče, kam se jednoduše vytáhne bágl se vším voňavým a medvěd se k tomu nedostane :)

Protože je ještě brzy, nabereme vodu a už nalehko vyrážíme na odpolední výstup na Panorama ridge - hřeben naproti tábořišti s výhledem na jezero. Cestou potkáváme spousty marmotů, kolem tají poslední sněhové fleky a v cíli nás čeká neskutečný pohled na Garibaldi... 

Mapa: https://mapy.cz/s/menalozaca

Kochající se marmot 🩵

Tohle místo před stoupáním na Panorama Ridge, kde jdete mezi následujícími dvěma jezírky, mám z celé oblasti nejradši... :)

Garibaldi jako na dlani!

Podvečer u jezera...

Dvacátý sedmý den, poslední celý den v kanadské přírodě. Po tradičních snídaňových vločkách a nasoukání se do pohorek se vydáváme na výšlap k impozantnímu černému šutru: 2319m vysoké hoře jménem Black Tusk. Je vidět zdaleka a jde z něj respekt. Ani tentokrát není poslední úsek cesty po sypajícím se štěrku lehký, ale už vím, že nemá smysl propadat zoufalství a tak se srdnatě hrabu ujíždějícím šutrovím vzhůru a šťastně se setkávám s mým oblíbeným vrcholovým kamenem pod Black Tuskem, na kterém jsem minule brečela vyčerpáním :D A ten pohled dolů, do údolí? Nikde ani kousíček mlhy, pod námi je Lake Garibaldi a tam někde na obzoru dokonce zahlédneme moře... 

Mapa: https://mapy.cz/s/benugodupu

Takhle dokonale rozseklý šutr už jste viděli? :D

Tohle je samotný vršek Black Tusk - holá černá skála. Dá se vyškrábat i úplně nahoru, ale bez helmy se nám to nechtělo zbytečně riskovat... Navíc z vyhlídky hned pod skálou máte i tak absolutně nádherný výhled :)

Tahle pipa se jmenuje Canada Jay nebo taky Whiskey Jack a je neskutečně zvědavá - stačí se zastavit a hned kolem vás poletuje, klove do boty, přistane na hlavě... :D

Je neskutečný, jak to celé uteklo. Je ráno dvacátého osmého dne, naposledy bouráme stany, dojídáme zbytky, smutně máváme Lake Garibaldi a zahajujeme sestup dolů na parkoviště. Je na čase vrátit se do civilizace... Ale ještě před tím, než vtrhneme do vancouverské džungle, zastavujeme se ve Squamishi u stanice lanovky a vydáváme se na poslední výšlap - konkrétně na Stawamus Chief. Jedná se o VELKOU skálu s několika vrcholy, na kterou vede místy dost kořenitá a strmá cesta, včetně řetězů a žebříků. Ne, fakt nejsem fanouškem tohohle místa, ani protějšího kopce Sea To Summit, styl cesty mi opravdu nevyhovuje :D Ale výhled, ten je shora vážně skvělý! :)

Mapa: https://mapy.cz/s/pamelafeko

A pak... Vancouver! Mrakodrapy, lidi, ruch, světla... A taky potřeba se otočit na fleku a zmizet zpátky do lesů. Večer zajdeme na uvítací japonský hotdog Japadog a zvládáme už jen vyložit auto a zavrtat se do peřin... 

Ve Vancouveru strávíme poslední tři kanadské dny - 29., 30. a 31. Trajdáme městem, občas sníme něco dobrýho (třeba snídani v Café Medina, wafle v Nero Waffles, poké v Pokérrito, večeři v kambodžské restauraci, burgřík a spoustu piva v našem oblíbeném SteamWorks a Brasshneck) a zajdeme se taky vykoupat do Stanley Parku na Third Beach. 

Přehlídka roztodivných mrakodrapových tvarů:

Parní hodiny v Gas Town:

Galerie:

Third Beach a skvělá koupačka ve vyhřátém Pacifiku :)

Na pivu ve SteamWorks :) Až tam budete, nezapomeňte vyzkoušet jejich smažené nakládané okurky. Jo, chutná to přesně tak, jak to zní - buď si je zamilujete hned, nebo se přidáte do mého týmu odpůrců :D

Měsíc utekl jako voda a my stojíme s bágly u vstupních dveří odletové haly vancouverského letiště. Tentokrát se s námi ale Kanada nějak nechce rozloučit - náš let je asi o 4h zpožděný a tak před odletem stíháme ještě o jeden donut a kafe navíc :D Díky tomu na nás ale čeká poloprázdné letadlo, což je velice pohodlné. Nad Tichým oceánem zapadá sluníčko, letadlo nabírá výšku a naposledy se nám ukáží hory. Ty samé hory, ve kterých jsme ještě před chvíli chodili v zaprášených pohorkách s krosnami na zádech. 

Od Martha Creek, přes Takakkaw Falls, Lake O'Hara, Golden, Bow Lake, Peyto Lake, Parker Ridge, Geraldine Lakes, Jasper, Skyline Trail, Mt. Robson, Ashcroft, Whistler, Garibaldi lake, až do Vancouveru. Od naučné stezky o vlacích, přes dikobraza na mostě a pod autem, zabouchnuté klíčky, vedro, několikadenní dým z požárů, prvního losa, přehršle marmotů, až k zásnubám. Od rámenu v Jinyia, přes čínské polívky, sušené maso, rýži s konzervou, buřty, vločky, hektolitry piva, až k burgru ve SteamWorks. 

Druhý měsíc v životě jsem strávila v Kanadě. 

A moc si přeju, abych k němu za čas přidala další :)

Vaše Jíťa :)

===========================

VŠECHNY PŘEDCHOZÍ KANADSKÉ ČLÁNKY JSOU TADY:

• Kanada 2023 - 1 - Vancouver a NP Yoho
• Kanada 2023 - 2 - NP Banff & Jasper
• Kanada 2023 - 3 - Skyline Trail

============================

TIPY & TRIKY NA ZÁVĚR

• V Garibaldi lake se dá koupat a voda nebyla ani moc studená :)
• Tábořiště u Garibaldi se dá zarezervovat tady: https://bcparks.ca/reservations/backcountry-camping/garibaldi/
• Kola ve Whistleru jsme rezervovali asi dva dny dopředu přes tenhle web: https://www.whistlerblackcomb.com/plan-your-trip/rentals/summer-equipment.aspx
• Za celou Kanadu jsme potkali následující zvířátka:
• jeleni, bílá horská koza
• kojoti
• motýli, housenka
• veverky, severoamerický dikobraz, zajíci, sysli, svišti, marmoti, zemní veverky, pika
• bernešky, ptermigan (bělokur), kolibřík (u Garibaldi)
• zmije
• 5x černý medvěd - v Kicking Horse u kempu, v Rampart Creek kempu, u Bow lake na silnici, u Jasperu a pod Red Rock v Lillooetu - ale ani jednou nebyla příznivá konstelace k focení :(
• za měsíc v Kanadě jsem našlapala cca 793563 kroků, což je cca 557km, na jeden den to dělá v průměru 18km :)