Doby Západné Tatry 2020

6.9.20

"...tak ti nevím, jestli jsme víc my dobyli Tatry, nebo Tatry dobily nás..."

Ne, není to chyba, to měkké "i" v druhé části věty. Když jsme se v květnu, celí natěšení z předchozí letní a zimní tatranské výzvy, přihlašovali na Doby Západné Tatry, netušili jsme, jak drsňácky a celkem rychle si nakonec celou výzvu dáme, že budeme utíkat před bouřkou, nevystačíme s vodou, vyhodíme pár kotníků, narazíme si zadky a na konci budou někteří z nás rádi, že chodí. Ale dost spoilerů, pojďme se na celou akci podívat hezky postupně :) 


https://dobytatry.sk/


Vše začalo, tak jako minule, přihlášením a obdržením starterpacku v podobě trička, šátku, odznáčku a nezbytných náplastí na puchýře, které hlavně já kvituji s povděkem :D



A pak už stačilo si to jen celé odmakat. :) Vrcholů bylo nutno dobýt 9, na rozdíl od Vysokých Tater, kde jich bylo "pouze" 6. A jelikož se daly vybrané kopečky shrnout celkem hezky do 3 skupinek, rozdělili jsme si tak výšlapy na tři části.


První etapa: JAKUBINA + KLIN + BYSTRÁ


První jednodenní výšlap jsme začali i skončili v kempu v Račkovej dolině. Odtud jsme se zprvu po modré a pak po zelené škrábali do vrchu dosti zaneřáděným lesem se spoustou popadaných/pokácených stromů a vysokým porostem, až jsme se konečně dostali nad úroveň vyšší vegetace na Nižnou Maguru. Pak stačilo sledovat zelenou dál, přes Ostredok a Vyšnou Maguru až na první výzvový kopec: Jakubinu (2194m). 

Nepotkáváme jen turisty... :)

Jakubina...



Pokračujeme na sever a na Hrubém vrchu se napojujeme na červenou a hřebenovkou vedoucí po hranicích s Polskem s výhledem na západní část Západních Tater docházíme přes Končistou na druhý důležitý kopec: Klin (2176m). Cestou taky slyšíme hvízdat horské sviště, marmoty, kteří zde mimo kamzíků a ptactva taky žijí, ale nedaří se nám ani jednoho zahlédnout :(

Pohled na Roháče...


Na hranicích s Polskem... (c)David

Z Klinu se dál šineme až do Bystrého sedla, kde odbočujeme na modrou a stoupáme do třetího kopce výzvy, na Bystrou (2248m). K naší nelibosti na nás ale z poza rožku vykukuje bouřkový mrak, takže se rozhodujeme výšlap ukončit a štrádovat rychle do údolí. Fotku do výzvy tak pořizujeme asi 10 min pod vrcholem a zkoušíme ji spíš jen tak ze srandy nahrát, s poznámkou o úprku před bouřkou. A světe div se, nacházíme u organizátorů pochopení a výstup je nám uznán i s bouřkovým mrakem v pozadí! Děkujeme! :)



Na druhý den se počasí rozhoduje nespolupracovat a rozprší se - zamýšlený výstup na Baranec je nám tak překažen. Místo kopců tedy obdivujeme Dämanovskou ladovou jaskyňu a Muzeum liptovské dědiny v Pribylině :)


Druhá etapa: VOLOVEC + PLAČLIVÉ + BARANEC


Druhý výjezd do Tater dělíme na dva dny. Ten první, po probuzení ve skvělé turistické ubytovně Pod Grapou v Zuberci, šlapeme od parkoviště pod Spálenou po červené na Tatliakovu chatu, odkud se po zelené dostáváme na Sedlo Zábrať. Hurá, jsme na hřebeni! Tlapkáme si to po žluté na Rákoň a odtud pak po modré na Volovec (2064m), kde pořizujeme už čtvrtou fotku do výzvy :) Já se tak zároveň podruhé ocitám na své první dvoutisícovce v životě - byl to právě Volovec v roce 2014, na kterém jsem se do téhle výšky poprvé dostala :) 

Roháčská plesa z vršku Volovce...


Pak už sledujeme červenou značku: užíváme si řetězy na Ostrém Roháči a pak vyskáčeme nahoru na Plačlivé (2125m) - pátý kopec do sbírky!

A taktéž zde vyposlechneme naprosto geniální rozhovor...
Ona: "A kde jsme to byli předtím...? Jo, my jsme byli na tom Křiváni, žejo?"
On: "Proboha, neříkej Křiváň!"
Ona: "Proooč?"
On: "Protože je to Kriváň!"

Rákoň, Volovec a špička Ostrého Roháče pohledem z Plačlivé...

Řetězy bývají úzkým hrdlem horského provozu... V momentě vzniku této fotky se povedlo jednomu výše stojícímu člověku šlápnout na velmi trefně položenou ruku níže stojícímu člověku, načež to tento níže stojící občan komentoval hlasitým "Jauvajs, jauvajs!!!" :D



Na Plačlivém se rozdělujeme, část skupinky si jde dobývat Baníkov a já se s ostatními odebírám na žlutou a jako poslední ten den zdoláváme tak trochu bokem stojící Baranec (2184m). Návrat z Barance zpátky přes Smrek už nás dost unaví, a tak jsme neskutečně šťastní, když se před námi na konci dne objevuje Žiarská chata, na které trávíme noc. 

Výhled z Barance na Tri Kopy, Plačlivé a Ostrý Roháč...

Fotka tak trochu z budoucnosti - kluci si dali Baranec hezky ze spodku až druhý den, zatímco my šplhali na Baníkov... (c)David




Třetí etapa: BANÍKOV + BRESTOVÁ + SIVÝ VRCH

Mapa: https://mapy.cz/s/gazusakebo

Druhý den, po snídani na Žiarské chatě, stoupáme po zelené přes Jalovecké sedlo a Príslop přímo na Baníkov (2178m). Nutno podotknout, že nástup na hřeben touhle stranou byl celkem dobrá makačka, násobená sluníčkem pražícím na nás celou dobu, takže jsme Baníkov dobyli o něco později, než jsme zamýšleli. 

Pohled na Baníkov a Spálenou...

Na Baníkov se kluci dostali už předchozího dne... (c)David

Tenhle den nás toho ale čeká ještě hodně. Jdeme po červené směrem na Pacholu, jejíž vrcholek se dá naštěstí obejít, a ocitáme se na Spálené. Zde začíná asi dvouhodinové skákání a přelézání skalek, než se konečně dostáváme na normální pěšinku a dolézáme na Salatín. Dojít odsud na vytouženou Brestovou (1934m) už nezabere tolik času ani sil...

Z Baníkova koukáme na Spálenou...

Ze Spálené koukáme zpátky na hřeben Roháčů...

Pohled z Brestové na Salatín (vpravo)...


Zatímco jsme už štrádovali na Sivý vrch, David s HonzouK nás zezadu doháněli :) (c)David

Krátí se světlo i zásoby vody, a tak už se těšíme na poslední kopec, který je před námi: Sivý vrch (1805m). Stačí jen sledovat červenou značku a brzo je nám jasné, že Sivý vrch je ta rozeklaná skála, o které jsme pořád říkali, že to přece nemůže být ona :D No, co nám zbývá, cesta vede vrchem, a tak ze zbytečků sil a motivace dobýváme poslední vrchol výzvy. 

Ten rozeklaný kopec uprostřed, to je on, Sivý vrch... (c)David

I druhá část skupinky se na Sivý vrch doškrábala - jen asi půl hodinky po nás :) (c)David

Cesta dolů nám dává ale zabrat. Jednak se připozdívá, došla nám voda a po celém dnu jsme už dost unavení, takže hledání červené značky (kterou mnohdy nacházíme na místech, o kterých netušíme, jak se na ně dostat, či je už tak odřená a neznatelná, že ji prostě nenajdeme), přelézání skalek a slézání ne zrovna přehledného terénu je pro nás už celkem makačka na bednu - za hodinu jsme dokázali slézt jen o asi 300 výškových metrů. S úlevou se nakonec dostáváme do lesa, a už za tmy doslova dokulháváme (HonzaD si na posledních několika metrech vyhazuje kotník) na silnici na zastávku Javorinský potok, shledáváme se se zbytkem skupinky, které s vděčností vyhltáme zbytky vody a úspěšně pak dostopujeme až do Zuberce. 

Dobývání Západních Tater stálo opravdu za to. Hlavní rozdíl oproti Vysokým Tatrám zde byl ten, že ve Vysokých se dá zvládnout jeden, maximálně dva kopce za den, hřebenovku tam prostě neuděláte, kdežto v Západních nastoupáte do sedla, jdete a boucháte jeden kopec za druhým. Není to ale polehčující okolnost - na trase nemáte žádnou chatu, kde byste si odpočali, či potůček, kde by se dala naplnit voda. Zažijete tam spoustu skalních pasáží, řetězů, slézání za použití zadku a podobně. Taky že jsme si od ostatních mnohokrát vyslechli, jací cvoci jsme, že jsme toho ušli tolik...

A taky je zde jedno velikánské plus: vydáte-li se mimo tu nejpopulárnější trasu (viz Druhá etapa), nepotkáte cestou moc lidí, rozhodně ne tolik, jako třeba letos ve Vysokých Tatrách :)




Ale ani zdaleka nejsme takoví drsoni jako Liptáci, kteří výzvu zvládli za jeden jediný den... 



A na konec tu mám krátké zhodnocení od mých spřátelených kamzíků:

HonzaD: "Západní Tatry jsem si strašně užil, jelikož osobně mám rád ty výhledy na zelené kopce kolem. Jediné, co jsme mírně přecenili, byly naše síly na plánovanou trasu a v obou dnech jsme docházeli úplně vyřízení a bez vody. Každopádně věřím, že se do západních Tater ještě někdy vrátím..."

HonzaK: " 'Trochu jste zatměli ...',ano, zatmí se mi pokaždé před očima, když si vzpomenu na to absolvované utrpení. Za takový výkon by se nemusel stydět ani Frodo při cestě k Hoře osudu. My takových hor za ten poslední víkend absolvovali šest..."

David: "Do Západních Tater jsem jezdil kdysi dávno, bylo super si po letech znova projít ty hezké kopečky, kde na rozdíl od Vysokých Tater není moc lidí a je tam minimálně stejně hezky :)"


Účastnili jste se taky nějaké podobné výzvy či přímo Doby Tatry? Jak vám to šlo? :)


Vaše Jíťa :)

Mohlo by vás zaujmout...

3 komentářů

  1. Jste drsňáci! Na to asi není co jiného říct, než že hluboce smekám a obdivuji. :)

    OdpovědětSmazat
  2. S malým si dáváme sice zatím výrazně menší cíle, ale třeba jednou... :) Z tvého popisu je to fakt lákavé, ale umím si představit i tu náročnost. Klobouk dolů!

    OdpovědětSmazat