Krásné jaro vám přeju, moji milí čtenáři :) Taky jste se už tak těšili na slunečné dny a lehce vyšší teploty jako já? Přiznávám se, že mám z modré oblohy posledních dnů vážně radost :)
Zima... ta nikdy nebývala mým šťastným fotografickým obdobím. Všechno mi přišlo smutné, hnědé, šedé, bílé, schované a o ničem. I letos jsem s ní trochu bojovala, i kvůli nedostatku zimních námětů v mém okolí. Ale i tak se mi za tři zimní měsíce povedlo ulovit pár fotek, a ty tu pro vás dneska mám :) Zaujala vás nějaká? :)
Máte rádi zimu? A jak jste prožili tu letošní?
Mějte se krásně!
Vaše Jíťa :)
Další půlrok je za námi a tak se můžu zase vrátit ke svému oblíbenému formátu - půlročním radostem! Od léta do zimy se toho událo habaděj a většina víkendů (a mnohdy i pracovních dní) bylo zaplněných různorodými akcemi, cestami a událostmi, takže mám tentokrát opravdu z čeho vybírat :)
Co udělalo od července do prosince radost vám?
Přátelé, vítejte v novém roce!
S lednem přichází čas zavřít starý diář do šuflíku a vytáhnout nový, s ještě nepopsanými stránkami. Takže se tímto loučím s mým krásným BuJo2022 od Archer&Olive (článek), který mi uplynulých 365 dní dělal radost a přesouvám se do: Leuchtturm1917 Bauhaus Edition - černé desky, modré okraje stránek a modré tečkování. A jako každý rok vás i letos nechám do něj nahlédnout :)
Ne, opravdu nezvládám připravovat BuJo týden po týdnu a proto i letos mám celý diář připravený na celý rok dopředu. Pracuju si na něm vždycky v průběhu roku, když je chvilka času, a v ledu tak mám diář hotový. Za ty roky už celkem vím, jaké rozložení mi vyhovuje, nepatlám se se složitými ilustracemi a tak mi to celé nezabere ani tolik času, jak by se zdálo. Tentokrát jsem mnohokrát místo ilustrací sáhla po washi pásce či vystřihnutých obrázcích; velkou pomocí jsou taky razítka s měsíčními kalendáři. :)
Máte taky nějaký svůj malý hack na BuJo? A setkali jste se už s tímto stylem vedení diáře? :)
Zelený kopce, vůně moře, kamenný zdi místy pokrytý mechem, útulný hospůdky a kavárny... vítejte v Dùn Èideann, Edinburghu!
Jednoho studeného středečního večera se odlepujeme ve Vídni od země a za nějaké tři hodinky, přímo o půlnoci, přistáváme ve Skotsku. A hned tu máme první výzvu! Jestli čekáte, že se jedná o dopravení se uprostřed noci na hotel, pletete se. Výzva spočívá v nalezení co nejlepšího koutu letiště na přespání :D Bohužel, odletová hala je mezi 0:00 a 6:00 zavřená a tak ty nejlepší lavičky a křesílka nejsou dostupná. Nezbývá než sebou plácnout přímo na zem a i přes to světlo a cvičný požární poplach se zkusit prospat. A víte, co nás napadá až ráno? Že vlastníme malinkaté nafukovací karimatky, co by se v pohodě vlezly do našich malých baťůžků (letíme jen s příručákem) :D Co už :D
Příspěvky
