Po dnu stráveném prohlídkou muzea s lodí Vasa (k přečtení ZDE), přišla slunečná sobota a sní i mnou velmi očekávané brouzdání po samotném centrálním ostrovu Stockholmu - Gamla Stanu. Tento den se nás ujal náš kamarád, u kterého jsme bydleli, a protáhl nás všemi místy, které stálo za to navštívit a k většině nám řekl i hezké komentáře a postřehy, takže jsme měli prohlídku města i se skvělým průvodcem, kterému tímto ještě jednou moc děkuju! :)

Naše cesta začala v úzkých uličkách plných obchůdků - restaurací, galerií, suvenýrů... Zde byl podle mě z celého jinak velmi klidného Stockholmu největší nával a tlačenice a taky nejvíc turistů. Řekla bych ale, že to k těm klikatícím se uličkám s barevnými domky s kytkami v oknech docela šlo, byl to takový milý ruch, kde sice bylo živo, ale nikdo tam nepořvával, jestli chceme pivo nebo selfie tyčku (což jsme před rokem mnohokrát zažili v Barceloně).

Jako první jsme navštívili německý kostel (Tyska kyrkan), který se od těch, na které jsme zvyklí v Česku, dost lišil interiérem a světlostí (skoro celý byl v bílém). Vevnitř taky stále uchovávají korouhev, která jednoho bouřlivého a větrtnného dne spadla z věže a trochu se pochroumala.

Volným krokem jsme došli až ke Královskému paláci. Zde na nás čekalo menší překvápko - bylo zrovka pár minut před dvanáctou hodinou a na nádvoří paláce se tísnil dav v očekávání pravidelného střídání stráží. Tož, i my jsme se vmáčkli do čekajícího davu. Dlouhou dobu, po kterou se nic nedělo a jen jsme dumali nad tím, co se vlastně bude činit, jsem si krátila okukováním namakané blonďaté švédské vojandy s drsnou flintou u boku. Sice se usmívala a byla sympatická, ale naštvat bych ji nechtěla :D

Najednou začala hrát hudba a na nádvoří napochodovali jednak střídající vojáci, ale také vojenská kapela. Ta byla, podle mě, hlavní atrakcí celé akce, neb téměř celou dobu hráli, pochodovali po place ("Motají se tady jako kdyby nemohli najít východ"), a sklízeli jeden aplaus za druhým. Vrcholem bylo, když ze svých nástrojů vyloudili "Mama Mia!" od ABBY - dav nestačil zírat, natáčet, usmívat se a tleskat. :D

Zde je mé ne moc povedené video - mobil jsem držela nad hlavou a vůbec netušila, jestli mířím alespoň trochu dobrým směrem :D

Pro lepší představu přidávám ještě originál od ABBY :)

Moc jsme toho bohužel přes hlavy ostatních přihlížejících neviděli, takže kapelu jsem uviděla pořádně, až když jsem si přehrála videa na mobilu. Kdybychom věděli, kolik je hodin a tušili, že se něco takového u paláce koná, asi bychom si trochu pospíšili a přišli dřív. I tak to byl ale fajn zážitek. :)

Momentka z výměny stráží:

Prošli jsme od nádvoří paláce kolem Storkyrkan (prohlídku jsme si nechali na jindy, chtěli jsme využít hezké počasí a být co nejvíc venku) a šli na západ až k Riddarholmu, kde se nachází kostel s černou špicí: Riddarholmskyrkan (web ZDE).

Tento kostel je místem, kde se až do roku 1950 konaly pohřby králů a dalších příslušníků královské rodiny. Vstupné bylo, tuším, asi 30 SEK (student 25 SEK) a rozhodně stálo za to. Kostel je na první pohled docela strohý, žádné spousty soch a obrazů. Na tomhle místě je totiž důležité něco jiného: hrobky, rakve a náhrobní kameny. Uznávám, může se to zdát poněkud morbidní, ale atmosféra zde vládnoucí je jedinečná.

O téměř každé z vystavených sakrkofágů/rakví si můžete něco málo (či více) počíst ve vysvětlivkách. V jedné boční místnosti je popsána i stavba kostela a to, jak někteří zesnulí museli čekat i více jak půl roku na to, než byly jejich ostatky konečně uloženy na finální místo odpočinku.

V přední části kostela, hned pod oltářem, se nacházejí dva náhrobky králů, jejichž podoby jsou - narozdíl od ostatních - vytesány do horních desek. Nemohla jsem se ubránit vzpomínce na scénu z Návratu Krále, kdy v Elrondově vidině leží zesnulý Aragorn na svém kamenném loži a nad ním smutní Arwen.

Jen tak pro strovnání ona scéna z Návratu Krále:

Následně jsme se odebrali na západ od kostela a uličkou prošli až na nábřeží, kde jsme na chvilku zakotvili a dali si polední sváču. Měli jsme při tom hezký výhled: trochu rozbouřená voda a na druhé straně tyčící se stockholmská Radnice (web a info o prohlídkách TADY).

Směrem k Radnici taktéž vedly naše další kroky. Taky vám na fotce nahoře přijde taková strohá, tmavá, přísná? Možná byste se divili, ale při pohledu zblízka se stockholmská radnice tváří úplně jinak. :D Jedná se vlastně o čtveratý dům s věží a s nádvořím uvnitř a zahradou okolo. Z vnitřní strany budovu vesele obrůstá břečťan, a v zahradě na nábřeží jsou fontánky, květinové záhony a dokonce i stromy.
Na prostranství kolem Radnice jsme zrovna natrefili na docela zajímavou svatbu - nevěsta těhotná Španělka a ženich Skot v kiltu :D

Měli jsme v plánu vyškrábat se až na vršek radniční věže a prohlídnout si Stockholm trochu z nadhledu, což nám nakonec bohužel nevyšlo - všechny vypsané prohlídky byly už vyprodané :( Doporučuju tedy přijít sem co nejdřív můžete (a pak mi říct, jaký to bylo :D). Spokojili jsme se tedy alespoň s poněkud přízemním pohledem - ovšem i ten stál za to :)

Pohled na Gamla Stan, černá věž je Riddarholmkyrkan:

Radnici jsme obešli a vydali se trochu zpátky po vlastních stopách k nedalekému hotelu Sheraton. Zde našim cílem nebylo ubytování se, ale zakotvení v kavárně nacházející se hned v přízemí budovy. Jedná se o pobočku kaváren jménem Espressohouse (web ZDE), kterých je po Stockholmu nepočítaně. Za celý pobyt ve Stockholmu jsem navštívila dvě tyto kavárny (a do několika dalších strčila čumák, smutně zjistila, že je v nich plno, a šla k nějaké jiné) a v obou vládla pohodová atmosféra, nabídka výborné kávy (i dalšího pitiva) byla rozsáhlá, nechyběla možnost zakousnout se do obrovského muffinu/chlebíčku/salátu/atd., a cenově jsme se - ani jako chudí studenti - nijak nezruinovali.

Hotel Sheraton:

Velké vanilkové latté (cca 0,4l) a mrkvový muffin:

Kafová přestávka nás příjemně osvěžila a tak jsme se po milé klábosící chvíli vydali na další objevování. Prošli jsme se zpět na Gamla Stan a volným krokem brouzdali kolem parlamentu a královského paláce.

Parlament:

Královský palác:

"Héj, lidi, koukejte jakou mám helmu!" - aneb socha u parlamentu :D

Připozdívalo se, byli jsme už unavení z celodenního chození a prozkoumávání města, a tak jsme sedli na metro a mínili se vydat na byt, ovšem náš kamarád-průvodce vytáhl z rukávu ještě jednu zajímavost, kterou nebylo nic jiného než samotné stockholmské metro. Od všech podzemek, kterými jsem kdy jela, se totiž dost liší svým vzhledem: nástupní haly nejsou nijak ohlazené, okachlíkované, či jinak zkulturněné - jedná se prostě o trochu začištěné vystřelené tunely, místy omítnuté, někde vesele vybarvené, jindy obrostlé mechem.

Kdyby bylo v Mordoru metro, vypadalo by asi takhle:

Nuž, třetí vyprávěcí článek o Stockholmu je u konce :) V tom příštím (pokud jsem vás stále neodradila :D) se spolu podíváme do jednoho moc hezkého národního parku kousek od města :)