⛩️ 4.4.2025 ... Probouzíme se v Tokiu, jsme třetí den v téhle úžasné asijské zemi, a hnedka po ránu na nás čeká pořádná výzva: dostat se do shinkanzenu směr Nagano! Půlku této výzvy máme díky JR Passu (viz první článek) vyřešenou, ovšem ta druhá spočívá v nutnosti vlastnit místenku do daného vlaku. Chvíli už to u mašinky na lístky na nádraží vypadá nadějně, načež někde děláme chybu a automat nám sežere jeden z JR Passů :D Po nekonečných 5 minutách se nám daří odlovit zaměstnance nádraží, který se pohrabe v mašince, vytáhne JR Pass a doporučí nám, ať si radši zajdeme přímo do JR Office o kousek vedle, kde nám místenky vystaví osobně a bez rizika ztráty lístků a nervů :D

Cesta do Nagana uběhne rychle (asi 2h) a ani se nenadějeme a vystupujeme na nádraží. Kolem je o dost studenější vzduch jak v Tokiu a na zdi visí plakát připomínající zimní olympijské hry 1998. Naše kroky směřují městem na sever, a je příjemné, že se nemusíme proplétat davy jako den předtím v Tokiu - Nagano  působí mnohem více ospalejším a uvolněnějším dojmem. Po chvíli chůze se dostáváme na Zenkoji Nakamise Street (mapa) - uličku plnou restaurací a obchůdků, kde to všude voní a láká na zajímavé suvenýry a výrobky. 

Cik-cak si to prošněrujeme mezi obchůdky dál, až k našemu dnešnímu hlavnímu cílí: buddhistickému chrámu Zenkoji (web, wiki). Byl založen v 7. stol. n. l. a dodnes je to jedno z významných japonských poutních míst. Hlavní chrám je obrovský, tmavě hnědý, se zlatými detaily, a uvnitř s překrásnou výzdobou. Neodoláváme a kupujeme si tady i vstupenku za 600 yenů (cca 100Kč a fakt to stojí za to!) a můžeme se tak pokochat vnitřním motlitebním prostorem, temnou uličkou pod chrámem, domem s obrovským válcem s buddhistickými sútrami a taky výhledem z hlavní brány Sammon Gate. Ve sloupech brány jsou dva děsiví hlídači - Agyo (symbol počátku) a Ungyo (symbol konce) - ze kterých jde opravdu strach. 

Výhled se Sammon Gate (trošku to kazí ta ochranná síť :D)

Zenkoji nás opravdu ohromí a strávíme v něm celé dopoledne. Na oběd slupneme sushi z obchoďáku na lavičce a jdeme se ubytovat. Projdeme přes parádní krytou nákupní ulici Gondo Shopping Street (mapa) a za chvíli už odkládáme krosny v pokoji ve Family Inn Umeoka (web). Pan domácí sice moc anglicky neumí, ale pomocí překladače, jeho pár anglických slovíček a mých pár japonských slovíček si nakonec docela dobře poklábosíme :) Super bonusem je zde malý onsen (japonská horká lázeň) v dámské umývárně, kterou si můžeme na 40min pro sebe i s mužem zabrat a pan domácí ji na tu dobu pro ostatní zavře, takže máme soukromí a můžeme tak poprvé, v klidu a sami, objevovat taje japonské hygieny. A protože onsenů potom v Japonsku navštívíme docela dost, oceňuji zpětně tuhle první soukromou zkušenost, protože jsme zjistili, co všecko můžeme čekat, jak horké to je a jak důležité je se před lázní pořádně vydrbat. :)

Gondo Shopping Street - vlastně dost populární a pohodlný způsob kryté nákupní ulice 

Sushi z obchoďáku za pár korun - v porovnání s tím z restaurace, kde za 3 kousky dáte ty samé peníze, jako tady za tu krabičku (a večer jsou navíc výprodeje, takže velkou krabičku sushi k večeři můžete ulovit za pakatel)

Náš malý soukromý onsen. Nejdřív se pořádně vydrbete (klidně i 10-15min) a pak se jdete nahřát :) ♨️ (c)David

Odpoledne se pak vydáváme na procházku do opačné části Nagana - k, pro Čechy, velmi důležitému místu. Tím je zimní stadion Big Hat (mapa), kde na olympijských hrách v 1998 vyhráli čeští hokejisté zlatou medaili :) Nic moc k vidění tu ale není, je to prostě "jen stadion". Obejdeme si ho, pošleme domů selfíčko, abychom se pochlubili a ťapeme si to zpátky do centra města. V náhodné restauraci cestou dáváme pivo, závitky a gyoza knedlíčky na večeři a odebíráme se do postele.

⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️

⛩️ 5.4.2025 … Nagano nás ráno zdraví azurovou oblohou a zářícím sluníčkem. Jako by tušilo, že by se nám takové parádní počasí zrovna dneska mohlo hodit. Po snídani (pár dobrot ukořistěných včera v obchoďáku) se odebíráme na hlavní nádraží k jednomu z mnoha autobusových nástupišť - konkrétně tedy na nástupiště 7 (mapa). Odtud nám za chvíli jede bus přímo do Togakushi, cíle naší dnešní výpravy. 

Bus nás, po asi hodinovém stoupání serpentinami, vyhodí na konečné - přímo u první velké brány torii chrámového komplexu Togakushi. Nachází se zde tři chrámy - dolní, prostřední a horní - mezi kterými vede stezka. Od dolního chrámu, kde jsme svědky mnichova požehnání autu, tedy ťapkáme lehce do kopečka k chrámu prostřednímu. Jak za chvíli zjišťujeme, začátek dubna v japonských horách nutně neznamená jaro. Všude kolem je nějak moc sněhu - místy tolik, že mi sahá až po ramena :D Už na začátku výšlapu je nám tedy jasné, že vrchol dne - nedalekou Mt. Togakushi (1904m) - dnes nedobudeme. :D

(c)David

Když jsme jeli do Kanady, ptal se nás na medvědy každý. Když jsme jeli do Japonska, nezeptali jsme se na medvědy my a byli touto (naší první z mnoha) medvědích cedulek poněkud překvapeni. Ano, i v Japonsku jsou medvídci, a v lesích tak najdete kolem cest spoustu cedulí a mnohdy i kvílivé plašičky :D

Původně jsme měli ambiciózně zamířeno tam nahoru na Mt. Togakushi :D

Sníh nám ovšem nebrání užít si slunečný den a ta místa, na která zvládneme bezpečně došlapat. Projdeme tedy kolem prostředního chrámu a muzea ninjů a pokračujeme do lesa. Zhruba uprostřed cesty k hornímu chrámu se nachází červená brána a za ní začíná nádherná cedrová alej. Je opravdu úžasné vidět ty obrovité stromy, jak se tyčí nad sněhovou peřinou a zkrz jejich větve nakukují sluneční paprsky…

(c)David

Alejí se ale dostaneme jen na začátek stoupání k hornímu chrámu (Togakushi Okusha Shrine). Cesta je kvůli sněhu zavřená a popravdě, i když je to vlastně už jen kousek, tak pohled na tu ledovku nás odrazuje sám od sebe (ne, nemáme s sebou pohorky ani nesmeky, brali jsme si jen jedny jednoduché tenisky na celou dobu). Vracíme se tedy k bráně a jelikož nikde nevidíme další uzavírku a sníh v lese se zdá být celkem tuhý, jdeme zkusit dobýt alternativní cíl. 

Cesta k Upper Shrine byla zavřená…

Tím je, v lese ukrytý, malinký chrámeček jménem Tenmeiinari (mapa). Kromě jeho, skoro až po vršek do sněhu zabořených červených bran, tu není ani noha. Užíváme si tichou chvilku, odpočineme si v altánku sněhem se hrábeme dál. 

Spousta bran torii je červená - barva má symbolizovat štěstí, krev a jih. Také je to speciální barva s příměsí železa, která má antibakteriální, antifungicidní a antiinsekticidní účinky.

Pokračujeme kolem zamrzlého a sněhem zapadaného jezera Kagami až zpátky do Togakushi. A protože zpáteční autobus nám jede až za hodinu, zastavujeme se na poněkud pozdnější oběd v restauraci Togakushido (mapa, web). Specializují se tu (stejně jako v mnohých dalších restauracích v tomto regionu) na nudle soba (jsou z pohankové mouky) a mají je fakt skvělé. :)

Trasa výletu: https://mapy.com/s/delemorepa

Po obědě se pak úspěšně vracíme do Nagana a jdeme ještě obhlídnout jednu věc, která nás předešlého dne zaujala. Nachází se na kopci nad městem a vypadá z dálky (a vlastě celkem i zblízka) jako chrám. Ovšem, je to tu takové divné, nikdo nikde, dveře zavřené, okna s okenicemi až na výjimky taky, a přesto, že je to mohutný komplex, nezdá se, že by někoho zajímal. Jak po chvíli zmatku zjišťujeme, objevili jsme Zenkoji Temple Unjouden Noukotsudou (mapa, web) - významné buddhistické pohřebiště. Zážitek později ještě vylepšuje letáček na vývěsce ve městě, který uvádí, kolik stojí tamní pohřeb a obřad, a že se tam můžete nechat pohřbít celí, nebo jen třeba jeden prst :)

Do světa živých se navracíme s myšlenkou na kafe - nojo, ale je odpoledne, a, pozor, Japonci drží něco jako siestu - odpoledne se skoro nikde nenajíte a i ty kavárny bývají zavřené. Shodou neskutečných náhod ale hned vedle nás na chodníku umisťuje nějaká paní cedulku s nápisem COFFEE a šipkou kamsi do úzké uličky. Podíváme se na sebe, pokrčíme rameny a začínáme paní pronásledovat. Ta nás nakonec zavede do kavárny kombinované s minipivovarem jménem Malika Brewing (mapa, web), takže nejenže můžeme doplnit hladinu kofeinu, ale ochutnáváme i lokální pivo :) 

Na večeři pak, samosebou po vydatné horké lázni na ubytování, odvážně zamíříme do jedné z mnoha restaurací poblíž Gondo Shopping Street. Ta naše zvolená se jmenuje Gion Jakitori (mapa) a my ji ten večer překřtíme na "U babičky a dědy". Vede ji totiž opravdu taková babička s dědou a dělají super špízy a polívku, mají točené Sapporo a po chvilce si s námi i zkusí popovídat (opět pomocí našich vzájemných omezených anglicko-japonských znalostí) - že odkud jsme a tak (a netváří se nijak uraženě nad mou chabou japonštinou). 

A touto večeří končí náš výlet do Nagana a Togakushi! Nezmrzli jste během čtení? :D V příštím japonském článku se posuneme zase o kousek dál  - tentokrát k moři do města Kanazawa! Projdeme si obří rybí trh, prozkoumáme les, a taky si zajdeme na nejlepší rámen a rybu!

Vaše Jíťa 🩵

⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️

TIPY & TRIKY NA ZÁVĚR 

• Bus Nagano-Tokakushi jezdí z nástupiště 7 (zde) a stojí cca 1350 yen (cca 200Kč). Jeli jsme obyčejným linkovým autobusem. Do Togakushi ale jezdí i vyhlídkový bus který si musíte předem zamluvit (viz https://visit-nagano.alpico.co.jp/timetable/nagano-togakushi-winter).
• Opravdu se vyplácí mít v mobilu v překladači staženou japonštinu - neskutečně to pomůže jak při nutnosti komunikace s místními, tak v obchodech. Hlavně dneska, když už to zvládá překládat mluvené slovo i vstup z foťáku. :) Vlastně naší nejpoužívanější aplikací tentokrát asi nebyly mapy, ale překladač :D
• Bonusový kávový tip: jen pár kroků od nádraží jsme objevili super místo na kafe a snídani. Jmenuje se Yuki Cafe (mapa) a nachází se v patře jedné z budov. Měli jsme tu asi nejlepší kafe za celou japonskou dovolenou a k tomu velký toast, máslo a vajíčko za cca 500yen (necelých 100Kč).