Nevím, co chci

27.11.18

Hledám se, ale nevím, jestli jsem ztracená. 

Chvíli se vyžívám v jednom, a za chvíli v druhém.
Mám ráda vzájemně nesouvisející věci.
Tam někde uvnitř mě se čas od času hádají různé Jíti, a každá se chce vydat jiným směrem.
Občas jsem rozpolcená.
Občas mě to unavuje.

A někdy si to užívám.




Víte, nedávno mě napadlo, jak moc různorodě vypadají moje zájmy, oblíbené žánry, styly... až jsem se sama nad sebou podivila a začala se ptát své hlavy, jak vlastně s takovým "heterogenním borčusem" vlastně může existovat.

A zajímalo by mě: máte to taky tak?

Jsou dny, kdy si oblíknu do práce kapsáče, termotriko a mikinu, a hnedka druhý den na to přijdu v sukni a košili jak největší vzor elegance a slušnosti. Pak přijde víkend nebo dovolená na horách, nahodím ty kapsáče a termotriko znova, na záda přidám krosnu a jsem nejšťastnější na světě, když v tomhle outfitu přeskakuju potůčky, kloužu po šotolině a vymetám blátivý kaluže a s kamarády se bavím nad mnohoznačnými vtípky, které tak často generujeme.



Ve sluchátkách mi toho taky hraje požehnaně... Enya, různé soundtracky, Lacuna Coil, Čechomor, The Score, Divokej Bill, Visací zámek... Ale ráda si poslechnu i klasiku!

Jsem IT vývojář, mám ráda techniku, zajímám se o focení. A do toho se přistihnu, jak v lese objímám stromy, pobíhám po loukách, peču buchtu, tvořím si diář, čtu knížky, pálím u toho svíčky a toužím po chatě schované v horách a přijde mi to hrozně fajn. Ovšem za pár chvil zase civím do kódu a nadávám na zapomenuté středníky. U toho toužím po těch horách. A večer si s chutí zajdu na decku vína nebo do kina a užívám si městský ruch.


Někdy si hraju na blogera, jindy na fotografa, cestovatele, ilustrátora, zlatokopa s pánví, horskou kozu, vznešeného návštěvníka divadla, knihomola, cukráře, kuchaře, degustátora, navigátora, výzkumníka, učitele, pradlenku, autoservisáka, vývojáře... a všechny tyto mé role či roličky mě baví. Bez jediné z nich bych to nebyla já - ta sama ze sebe zmatená holka. 



Hledám se, nebo jsem se už našla?

Jak tak nad tím uvažuju, docházím k závěru, že vlastně vůbec nevadí, že nejsem jen "jedna" Jíťa s jedním stylem, nýbrž že se tu ty Jíti střídají a každá je víc nebo míň odlišná. Asi by mě dost nudilo být jen "jedna". Takhle si můžu odpočinout od toho, co mě zmáhá, a přitom stále být v kůži mě samé, i když s najednou trochu jiným stylem a chutěmi. Je fajn vypadnout z role kancelářské krysy a přeskakovat s báglem na zádech padlé kmeny v lese. Je příjemné z toho lesa někdy vyjít ven, vyšňořit se do šatiček, podpatků a naušniček a zajít si do divadla. A pak si vzít obyčejný tričko a gatě a sednout s klukama do hospody ke kryglu piva. :)
Vždycky to budu já. 
V teniskách, podpatcích i pohorkách. 
V hospodě, práci, divadle i na kopcích. 
S foťákem, myší, sklenkou vína i zlatokopeckou pánví v ruce.
Ve městě i v lesích. 
Já. 

Vaše Jíťa :)



Mohlo by vás zaujmout...

3 komentářů

  1. Já to mám hodně podobné, tedy hlavně v některých ohledech :) U mě se to odráží hlavně v tom, že se potřebuju věnovat více různorodým činnostem a střídat je. S jednou dvěma z nich bych si fakt nevystačila. Být za tak trochu slušňáka mě donutila pracovní pozice, takže jsem jednu dobu i v tomhle byla nesourodá - jednou slušné oblečení do práce, jindy pohorky, krosna a pár dnů v přírodě a jindy zase zjev zapadající na metalové koncerty. Veselé na tom bylo zejména to, že jsem pak šokovala lidi, kteří mě neznali, tím, co dělám běžně ve volném čase. Nějak to u mě nehádali :)

    OdpovědětVymazat
  2. Mám to naprosto podobně. :) Miluji operu, ale jsem schopná poslechnout si i něco z moderní hudební scény. Miluji přírodu, ráda do ní utíkám (v roztrhaných kalhotech a klidně i s tou krosnou na zádech, výlety miluji), ale na druhou stranu jdu ráda na nějakou sedánku s kamarády, pěkně ve městě, při kávě, nebo někde v hospodě. Věnuji se marketingu a k tomu studuji psychoterapii uměním, které se chci věnovat také... takže, myslím, že různé, třeba tříštící se zájmy, jsou naprosto v pořádku. :) Právě díky tomu je člověk tím pravým nenahraditelným originálem...

    OdpovědětVymazat
  3. Myslím, že většina lidí to takhle má. Někdy se sama sobě divím, jak rozlišné věci se mi líbí a dokážou mě oslovit. Většinou poslouchám folk, vážnou hudbu nebo rock, ale už se mi stalo, že se mi zalíbilo i něco z hip-hopu, kterému se jinak obloukem vyhýbám. A někdy se sama stydím, že se mi líbí věci, které by se mi vlastně líbit neměly, ale jsou to taková hříšná potěšení, jako třeba kdysi Upíří deníky. :D

    OdpovědětVymazat