Je fajn mít na světě místo, které vás stále přitahuje a na které se vždycky rádi vrátíte. Já už víc jak rok toužila se na jedno z těch mých znova podívat. A na konci června, když se rozdávalo vysvědčení a prázdniny začínaly, se mi povedlo zavítat do mého druhého domova. Na Krétu. :)

Tenhle řecký ostrov se v roce 2016 stal na jeden semestr mým útočištěm díky studijnímu programu Erasmus+. Žila jsem tehdy 5 měsíců v krétské metropoli Heraklionu a studovala na Technologickém institutu - TEI of Crete. Zajímala-li by vás tahle úžasná kapitolka mého bytí, stačí navštívit TUHLE blogovou rubriku :)

Ale zpět k vyprávění :) Tentokrát jsem se na Krétě pohybovala už ne jako místní student, nýbrž jako prachobyčejný turista. Nicméně, znalosti nabyté předchozím pobytem se daly skvěle využít a tak jsem si přišla vážně skoro jako doma. :)

Z Vídně mě a mého drahého dopravilo letadlo do druhého největšího města ostrova - Chanie. Odtud jsme se linkovým busem KTELu dostali do Rethymna, pošmákli si na prvním řeckém salátu a kafi, a dalším autobusem se přes hornaté a absolutně nádherné vnitrozemí dostali na jižní stranu Kréty. Naším cílem zde bylo městečko jménem Plakias.

Plakias byl původně rybářskou vesnicí. Dneska se jedná spíš o takové letovisko s hotely, restauracemi, bary... A fakt hezkým okolím a dlouhatánskou písečnou pláží, která se pozvolna svažuje do Lybijského moře.

Z Plakiasu jsme podnikli dva výlety. Prvním byl výjezd busem ke klášteru Preveli, kde jsme chvilku obdivovali obydlí řeckých mnichů (a taky spousty koček) a poté se vydali pěšky k cestě skákající po kamenných schodech až dolů k Preveli beach, vedle níž se v údolí mezi skalami nachází palmový les s krásně čistou řekou. Cesta zpět pak vedla nad tímto údolím, mezi horami, kolem olivovníků.

Druhý výlet - spíš výšlap - jsme podnikli kolem potůčku z centra Plakiasu, ke starému klenutému mostku, přes opuštěný mlýn, skrz olivovníky, roští, houští a pichlavé rostlinky až nahoru na kopec do vesničky Myrthios. Myslím, že jen tak nezapomenu na výborný salát a to úžasný frappé v restauraci s vyhledem na stráně a moře... :)

Po téměř týdnu stráveném na jihu bylo na čase zvednout kotvy a přesunout se na sever. Nejdřív jsme se na jeden den zastavili v Rethymnu a ja si tak mohla připomenout jeho uličky a pevnost Fortezzu. Řeknu vám, že narozdíl od mé minulé návštěvy v prosinci, kdy bylo město téměř vylidněné, tu nyní byly neskutečné davy :D

A též si odsud odvážím svůj zatím asi největší kulinářský zážitek - krétské šneky na oleji a rozmarýnu. Jako erasmák jsem na ně nenašla odvahu (a ani tentokrát jsem si zprvu nebyla moc jistá), nicméně musím přiznat, že byli výborní! Nic moc žužlavého, z ulity se dali vytáhnout docela dobře a s bílým chlebem a olejovým sosem byli nezapomenutelní :)

Podruhé jsme Kissamos opustili trochu jinak: kolem sedmé ráno ve vypůjčeném, lehce rozvrzaném, vozítku Suzuki Jimny červené barvy! Naše cesta tentokrát nevedla nikam jinam, než na tu asi nejznámější lagunu Kréty - na Balos.

Asfaltka za poslední vesnicí západního cípu Kréty přešla v šotolinu a vedla nás za stálého stoupání a roztodivných zvuků našeho vozítka kolem hor a stádeček chlupatých koz až na parkoviště. Odtud jsme pokračovali už pěšky dolů na druhou stranu výběžku. Netrvalo dlouho a před námi se objevilo TO místo.

Po tomto malém dobrodružství přišlo na řadu opětovné balení kufrů a finální přesun do Chanie, kde jsme brouzdali uličkami, koupili si pár lahví oleje, zavítali do mého milovaného Coffee Islandu, prošli se po přístavu, dali veču (která ovšem ironií osudu vůbec nebyla dobrá :D), poklábosili s naším ubytovatelem Yannisem... A druhý den ráno odletěli zpět do Vídně. Se vzpomínkami na olivy, moře, slané vlasy, spálený zadek, koníka v ohradě s olivovníky, hory, večerní vínko na pláži... :)