A BIT OF JITT

Hledám se, ale nevím, jestli jsem ztracená. 

Chvíli se vyžívám v jednom, a za chvíli v druhém.

Mám ráda vzájemně nesouvisející věci.

Tam někde uvnitř mě se čas od času hádají různé Jíti, a každá se chce vydat jiným směrem.

Občas jsem rozpolcená.

Občas mě to unavuje.

A někdy si to užívám.

Když se řekne "hlava rodiny", koho si představíte? Mamku? Taťku? Babičku? Dědu? Někoho jiného? Od prapočátků uskupení, které jsme zvyklí nazývat rodinou, rodiným kruhem, či domácností bylo tak nějak zvykem, že v jejím čele stála osobnost, kterou ostatní respektovali (či se jí dokonce báli).

Mám ovšem pocit, že v současné době přebral žezlo v rodinách někdo úplně jiný. Sedí většinou v obýváku na stolku. Jmenuje se televize.

Při přemýšlení nad tím, co by se dalo vytvořit na současné téma týdne, jsem se dostala až k úvahám o tom, jak vlastně vypadá ten můj vlastní domov. Je v něm teplo, útulno, kupa knížek a hrnek kakaa? Nebo tam vládne chaos, války, nevraživost, úzkost a pláč?

Došla jsem nakonec k závěru, že domov vlastně nemám jeden, ale že těhle místeček v mém životě a světě existuje mnoho.

Ajťáci pochopí :D

K článku na momentální téma týdne "Poslední den života" (pozn. téma týdne na blog.cz) mě napadá vyprávění o události, která ukončila jednu etapu mého života a nastartovala jinou, dosti odlišnou od té předchozí. Pohodlně se usaďte, vyprávění začíná.

Psal se rok 2005 (jej, to je dávno) a já chodila do druháku osmiletého gymplu. Jakožto třináctiletá malá holka jsem si pomalu začala uvědomovat, že nejsem v kolektivu zrovna nejoblíbenější a že mě ostatní mají spíš za toho divnýho brejlatýho tlustýho šprta. Nu, trápilo mě to. Chtěla jsem být víc jako moji spolužáci - trochu více obletovaná a oblíbená a zvaná do jejich společnosti.

Trochu se mi zhoršily známky, škola mě moc nebrala, rodičové na mě byli naštvaní, a já se stávala čím dál víc namíchnutou na celý svět.

A jednoho dubnového večera nastaly poslední okamžiky tohoto starého zakomplexovaného života.

Brouzdala jsem po internetu a natrefila na stránku o Pánu Prstenů: http://www.pan-prstenu-film.cz. Vzpomněla jsem si, že jsem nedávno v TV viděla Společenstvo Prstenu, ale že o tom příběhu vím vlastně téměř nic. A tak jsem se dala do čtení článků, prohlížení fotek... A zaujalo mě, jaké reálné Společenstvo kolem PP existuje. A líbilo se mi. Začátek něčeho nového byl tu.

Postupně jsem přelouskala všechny základní knížky a pak se pustila i do těch dalších Tolkienovských. Taktéž se ale měnil i můj pohled na svět: najednou mi začalo být jedno, že si mě spolužáci nevšímají. Tvořila jsem si svůj vlastní svět plný hobitů, elfů a bitev, hledala nové a nové informace o Tolkienovi, Středozemi, Novém Zélandu, jednotlivých postavách, hercích... a můj malinký svět se prudce rozšiřoval o nová a skvělá zjištění a poznání.

Začala jsem taky víc číst, zajímat se o přírodu, jen tak brouzdat lesem a přemýšlet a taky jsem se stala hrdou na to, že jsem ten šprt, co má samý jedničky, protože mi to připadalo lepší než plytké hovory o blbinách, které mí spolužáci vedli a později dohadování, kam se o víkendu půjdou ožrat.

S postupujícími roky jsem se měnila i dál - udělala jsem maturitu, odešla do Brna na VŠ, a dokonce si našla skupinku bezva kamarádů. Též jsem upravila životní styl: trochu víc se hýbu, zajímám se o to, co baštím a snažím se nespotřebovávat zbytečně zdroje.

A ještě k něčemu mě Pán Prstenů přivedl: k blogu :) Nejdřív jsem založila http://ernil-i-pheriannath.blog.cza dva roky poté tento osobní blog. I tato záležitost mě obohatila - psaní článků je pro mě relaxem, jsem ráda za každý komentář, a taky ráda sbírám inspiraci u ostatních.

A pokud se něčeho bojím (zkoušky, cesty,...) řeknu si: "Frodo na tom byl hůř. Nechce se mi do boje, ale čekat na pokraji bitvy, které se utéct nedá, je ještě horší."

Ne, neměnila bych svůj nový život, který začal dnem, který byl zároveň posledním dnem života starého a šedivého.

Vaše Jíťa :)

S blížícími vánočními svátky vzrůstá nejen těšení se na volné dny, pohádky a hory cukroví, ale taky shon - a to jak doma (úklid, pečení, vaření...) tak venku. Obchody praskají ve švech, všude vyřvávají koledy, a městem se valí plno lidí. Jasně, kdo by nechtěl svým rodičům, dětem, kamarádům a dalším spřáteleným duším dát něco hezkýho pod stromeček. Jenže, mnoho z těch lidí pobíhajících mezi obchody někdy napadlo: "Když já nevím, co mu/jí dát..." Nojo, ale co teď?

Jsem navrácena z úchvatné letní cesty po krásách kousku Španělska (Barcelony a okolí), kam jsme se vydali s mým milým. Samosebou jsme tam nebyli jedniní - popravdě, byly tam dost davy :D Když jsem tak jednou seděla vyčerpaně ve skrovném stínu a snažila se nevypít všechnu vodu hned, napadlo mě, co se asi ostatním honí hlavou. Co všechno napadá takového turistu na cestách? No, a pokusila jsem se to ještě na místě sepsat do zápisníku.

No řekněte - nenapadl vás někdy alespoň jeden následující bod? :D

1) To je vedro... A zrovna dneska.

2) Ostatní nejsou tak zpocení. Vlastně vypadají dost svěže...

3) A taky mají lepší hadry.

4) A lepší účes.

5) Jakto, že jiní nemají takovej velkej baťoh jak já?!

6) Umlaťte se těma selfie tyčkama!!!

7) Furt vám někdo něco cpe.

8) Proč jsou hrady na kopcích?

9) Proč nemůžu skočit do kašny?

10) Cože, TOLIK za vodu/jídlo/vstupné/cokoli ?!

11) Takový davy. Půlku vystřílet. Hned.

12) Jak má něco větší skupinka lidí, chcete to taky, byť je to sebevětší blbost. Triko, placka, samolepka...

13) Všechny lavičky ve stínu jsou zabraný.

14) Kdo má stát tu frontu...

15) Na pohlednicích je to hezčí...

16) Moje fotky stojí za nic.

17) Není tu WiFi!!! Jak se mám chlubit na netu?!

18) Huš, ty holubí prevíte!

19) Chci to tu všechno sežrat!

20) Opalovák je moc silnej, pořád jsem bledej jak stěna.

21) Kruci, spálený záda...

22) Bolí mě nohy :(

23) Jak se všichni můžou smažit na slunku?

24) Všichni všechno fotí.

25) Každý musí být všude první. Asi aby ta budova neutekla nebo co.

26) Zas někomu zvoní mobil na prohlídce...

27) Kde to jsem???

28) Stýská se mi....

Jedna fotka z Tossy de Mar:

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak hrozně složitě dneska žijeme? Pořád někam běháme, do školy, do práce, po obchodech, po úřadech... A když nikam běžet nemusíme, tak si jdeme zaběhat jen tak :-D

Ne, vážně, dnešní člověk je v podstatě neustále pod nějakým tlakem: zacpaná silnice, šalina nejede, v práci kupa povinností, ze školy se můžete zbláznit a do toho řešíte účtenky a koukáte na to ne moc hezké číslo na osobní váze. A tak smutníte, kudy chodíte, a zdá se vám, že by se snad musel stát zázrak, abyste se z té zadrbané situace dostali a cítili se aspoň o něco líp. Žejo?

Kdysi - v posledním ročníku gymplu - mě napadlo, že by se s tím přece jen dalo cosi udělat a přitom nemuset vymejšlet harakiri. A začala jsem jednoduše dělat jisté věci jinak. Co kdybyste to taky prubli? :-)

1) nejezděte pořád výtahem, choďte pěšky po schodech :-) ne třeba až do 10. patra, ale aspoň kousek. Trochu posílíte nohy a výtah může použít ten, co zrovna fakt potřebuje :-)

2) podobně to můžete zkusit s cestou ze školy/práce: proč se hezky neprojít domů? :-)

3) k čemu mít puštěnou vodu z kohoutku po celou dobu, co si čistíte zuby? Vždyť ji stačí pustit jen, když to bude potřeba a nenechat ji několik minut volně odtékat do odpadu. Šetřete trochu životní prostředí a svoje finance :-)

4) koupání ve vaně jen za odměnu! :-D (nebo když je to fakt potřeba :-D) Ne, fakt, sprchováním odčerpáte o moc míň vody, než když si napustíte vanu, a přitom se umejete stejně dobře. A voňavou horkou vanu si dejte třeba po vydařené zkoušce nebo na uklidnění :-)

5) jedete-li na eskalátoru, zkuste se postavit k pravému kraji. Někdo za vámi možná spěchá a nebo ho nebaví se vozit po schodech a rád by vás zleva předešel. Takhle se vy pohodlně svezete a spoluobčan smí nerušeně spěchat :-)

6) všimli jste si, kolik lidí si do obchodu vezme velký vozík a ve finále v něm veze dvě-tři věci? A kolik tím vozíkem zabere místa? A jak složitě s ním manévruje v uličkách? Nebylo by lepší tu trošku pobrat do náruče a nebo si vzít malej košík do ruky? :-)

7) zmačkněte kruci lidi ty plastový flašky, když je jdete vyhodit do žlutýho kontejneru! Ono je to dost neekonomické, když vezou popeláři vysypat samej vzduch a sem tam lahev. A pak se divíte, že rostou poplatky za odvoz odpadu.

8) nekuřte. Je to hnus. A hlavně, když to uděláte na zastávce (což je zakázané) a nebo snad dokonce ve výtahu. Těmhle lidem urvat ruce. Kdo je má čuchat.

9) myslíte, že se neobejdete bez tuny kosmetických přípravků? A že tohle je na pleť, tamto na vrásky, tamhleto na kdoví co? Hm, a proč si radši jednou za čas neudělat vlastní kašičku na xicht a nebo peeling na kůži z obyčejných surovin, jako je okurka, med, tvaroh, sůl, káva...? :-) Pro inspiraci mrkněte sem nebo sem.

10) opravdu potřebujete tolik oblečení? Co vždycky jednou za rok probrat skříň a nekompromisně vyřadit to, co jste za ten minulý rok vůbec neměli na sobě? A pak tyhle věci vyprat, dát do pytle, a až bude nějaká sháňka (kdo ví, kdy zase udeří ničivé povodně), někdo z nich možná bude mít radost. Nebo je odneste do second handu. Nebo ty slušné kousky může nějaký známý utahat aspoň do lesa, na zahradu... Hm? :-)

11) Kam razíte na dovču? Že byste rádi někam s cestovkou, aby sousedka záviděla? Ale jděte :-D Uvědomili jste si, že bychom pořád lítali daleko za exotikou, ale přitom nemáme ani tucha, jaká hezká zákoutí existují např. v jižních Čechách, na Šumavě, v Beskydech? A sehnat ubytování a dopravu nestojí po tuzemsku svět a navíc se všude domluvíte ;-) Sama jsem takhle strávila posledních 5 dovolených (stan, auto, konzerva) a s láskou na ty časy a místa vzpomínám - a jsem ráda, že ze své domoviny znám víc jak okolní kopce svého bydliště :-)

12) zálohujte, děcka, zálohujte. Není nic horšího, než mít veškerá data, fotky, muziku, ... na jednom místě v PC. Vypalte je, nahrajte na externí disk,nahrajte fotky do cloudu... Vyplácí se to. Disk v PC není bohužel nesmrtelný a jednou se dotočí; kromě toho se může stát, že o PC nějakým způsobem přijdete. A kde pak budou všechny ty záběry, vzpomínky, dopisy…?

13) Vařte s pokličkou, je to rychlé! :)

14) Zkuste si při každé návštěvě obchodu nekupovat další a další igelitky na jeho odnesení. Stejně se vám pak jen kupí v komoře a navíc to žere peníze a planeta vám taky nepoděkuje. Co třeba si koupit nějakou frajerskou plátěnou tašku? Nebo baťůžek? (Ten je navíc přívětivější k vašim zádům.) :-)

15) Když už jsme u nákupů - nemáte někdy pocit, že toho je v té lednici docela dost a přece na nic z toho nemáte chuť? A že toho celkem dost vyhodíte, protože na to buď zapomenete, nebo vám to nechutnalo, nebo blablabla? Však to vidím doma - nesníme toho zase tolik, ale v lednici a špajzce pořád něco je, a ne zrovna málo. Proč? Vždyť je to zbytečný. Jasně, chodit pořád do obchodu je trochu k vzteku, nákup na celý víkend není špatný nápad, ale proč kupovat víc jídla, než reálně sníte? Vždyť to jsou vyhozené peníze a energie. Líbí se mi, jak to řešíme s přítelem na koleji - v lednici skoro nikdy nic není, a když už, tak se to ještě ten den sní k večeři nebo maximálně něco zbude do dalšího dne. Vyhodíme naprosté minimum. :-)

20) Místo zevlení na Facebooku se raději protáhněte a udělejte pár dřepů, prospěje vám to víc :)

21) Co zkusit brát momentální ne zrovna třeba růžovou situaci ne jako problém a prohru, ale jako výzvu, či případně jako obohacení sebe sama o zkušenost? Jo, je to těžké, ale jde to. A člověk pak není tak smutný. :-)

22) Asi není potřeba svítit v místnosti, kde nikdo není, což? Nebo nechávat běžet televizi celej den, aby hrála jen tak na pozadí, i když vás program nezaujal? A nepřemýšlíte o úsporných žárovkách? :-)

23) Co se elektřiny týče - víte, kolik sežerou spotřebiče nechané v zásuvce (byť ve StandBy módu, jak to umí např. telka)? Divili byste se, ale dost. Taťka to kdysi u nás doma měřil a nestačili jsme se divit. Od té doby co jde, to vytahujeme ze sítě: televizi, video, počítače, monitory, router, konvici, atd. Nemluvě o tom, že nechávat věci neustále v zásuvce se nemusí vyplatit - náhlé přepětí, které neudrží pojistka, a máte kupu starostí s opravami a sháněním nových spotřebičů. Jo, a ještě rada, nenechávejte mobily/tablety na nabíječkách déle, než je nutné, baterka to nemá ráda a rychleji odejde do věčných lovišť. ;-)

24) Vyházejte nepotřebnosti! Uvolní se vám v bytě kupa místa a bude se vám o něco líp dýchat a nebudete se muset při každém hledání prohrabávat tunou dávno zapomenutých věcí. :-) Sama jsem před 2 roky provedla čistku ve svém pokoji - v zaplněných šuflatech a skříňkách nezbylo téměř nic, všechno to byly naprosté blbosti nebo sentimentální hovadiny, které mě spíš udržovaly v minulosti a braly čas při jejich prohlížení. A hned se mi v pokoji začalo líp žít. :-)

25) Podporujte tuzemskou produkci! A když ne to, tak si aspoň v obchodě přečtěte, co vlatně chcete sníst a odkud to pochází. A nevymlouvejte se na malá písmenka a "že těm Ečkům nerozumíte". Blbost. Čím míň Éčkovin a dalších doplňků, tím líp.

Tohle není recept na štěstí nebo na úspěch. Je to jen snůška postřehů od holky, co pořád kouká na to, co kolem lítá a všímá si různých prkotin a pak se je snaží různě využít. No, třebas to bude k užitku či alespoň k inspiraci. :)

A co vy, máte taky nějakou takovou "vychytávku" do života? Podělte se :)

Dovolte mi hned na začátku článku pár otázek: Co s sebou každý den nosíte? Bez čeho nevyjdete z domu? Bez čeho se cítíte, jako by vám upadla ruka? Není odpovědí na všechny tři otázky slovo "mobil"?

Vsadila bych se, že u většiny lidí tomu tak bude. A ta "vetšina" s sebou určitě nebude tahat jen tuhle jednu věcičku - připočítejte si k tomu tablety, notebooky, čtečky, poslední dobou i chytré hodinky a brýle... Zkrátka, našimi každodeními společníky a pasažéry našich kapes, baťohů či kabelek jsou tihle odisplayovaní a brutálně chytří společníci. Však taky proč ne, ono je fajn být k zastižení kdekoli a kdykoli, moct si přečíst zprávy v kdejaké hospodě, mít u sebe tuny knížek a přitom nevláčet tu šílenou váhu... Samé klady, že? :)