Mléčná dráha... jeden z mých fotografických snů. Vždycky se na ni ráda v noci koukám, když jsem někde, kde je v létě pořádná tma. Je krásná, tichá, táhne se přes celou oblohu... kdoví, kolik světů se v ní schovává?
Nikdy předtím se mi ji nepovedlo vyfotit - pro jednoduchý kompakt to holt bylo moc velké sousto. Ale letos, konečně se zrcadlem v ruce, jsem se těšila, až vyzkouším, jestli už "mám na to" ji zachytit.
První možnost - v Kestřanech na zlatokopeckém srazu - jsem promarnila, neb jsem Nikouše nechala doma. Ale šanci druhou - uprostřed beskydských kopců - jsem si už utéct nenechala.
Vlastně to nebylo ani nijak složité... stačilo vylézt na kopeček, foťák cvaknout na stativ, nastavit parametry, namířit nahoru správným směrem a pak už jen chvilku počkat. A vouala, byla tam, dokonce i přes můj na hvězdičky ne moc světelný objektiv (příště si pujčím 35mm :D) :)
Postprocessing mi ale trochu pokulhává, nechala jsem si poradit na spoustě webech a youtubu a v Darktablu z původně ne moc výrazné fotky vymáčkla alespoň něco. Jako první vlašťovka to podle mě není nejhorší. Důležité ovšem je, že jsem namotivovaná na další pokusy a šťastná, že jsem tuhle krásku konečně cvakla! :)
Nikon D5300 + Nikkor 18-140 mm, ISO 1250, F3.5, 18mm, 30 sekund.
0 Comments