Jedenáctý kanadský den, kemp v městečku Golden. Uhlíky v ohništi už dávno vychladly, mezi okolními obřími karavany a obytňáky se proplétají první sluneční paprsky, a my balíme náš tábor. Je 3.7.2023, pondělí, a místo pracovních meetingů a čučení do počítačů na nás čekají kanadské Rockies. Tož vzhůru na cestu! :) 

Dnešek je spíše den přesunový - z Goldenu dnes frčíme až do kempu v Rampart Creek, přibližně v půlce cesty mezi Banffem a Jasperem. A protože naše cesta vede po slavné No93 - Icefield Parkway plné krátkých zastávek a vyhlídek, není to přesun ani zdaleka nudný. Naší první zastávkou je Bow lake - krásné velké jezero pod vysokými špičatými horami, po jehož jedné straně se dá dojít až k cca 7km vzdálenému vodopádu. O něm jsme původně nevěděli a tak, sandály nesandály, se za ním spontánně vydáváme. A stojí to za to - ať už pohled na vodopád a nebo okolní údolí :)

Mapa: https://mapy.cz/s/bateferoha

Od Bow lake se pak posouváme jen pár kilometrů dál, k mému milovanému Peyto Lake. K našemu překvapení byla razantně zvětšena vyhlídková plošinka a tak se jezerem kochá mnohem větší dav, než jsme si pamatovali z minula. K naší radosti se nám ale daří najít o kousek dál v lese vyhlídku neoficiální, kde jsme téměř sami a odkud je jezero krásně vidět. 

A právě tady u toho jezera jsem - absolutně v šoku a překvapená - dostala velmi důležitou otázku...

...a odpověděla na ni ANO! :D #JíťaSeVdává 💍🩵

A ostatní si mezitím hráli na typické turisty :D Když jsme od Peyta odcházeli, zahlásil tehdy ještě nic netušící HonzaD: "To by bylo hezký to tu celý na vyhlídce zavřít a udělat si tady svatbu..." :D

Poslední zastávkou před kempem je pak Mistaya Canyon - parádní "pračka" na Mistaya River. :)

Tyhle fotky vznikaly jen chvíli po oné důležité otázce a pamatuju si, že jsem stála u vody a byla jsem tak mimo, že jsem málem nevyfotila vůbec nic :D

Večerní pohodička v kempu... Auto, překřtěné kvůli nánosu prachu na Šmudlinku, jsme zkrášlili pár hláškami....

Den dvanáctý vyplňujeme ne úplně náročnou turistikou - konkrétně si dáváme výšlap na Parker Ridge, ze kterého je parádní výhled na ledovec Sasketchewan a kopce kolem. Místy mi to tam evokuje skotskou vysočinu :D

Mapa: https://mapy.cz/s/notapojema

Moje oblíbená fotka: marmot pozorující turisty :D

Behind The Scenes aneb jak to vypadá, když sbíráme cestovní materiál :D

A protože do večeře ještě pár chvil zbývá, jedeme se po prošmejdění Parker Ringe podívat ještě na Athabasca Glacier a Panther falls.

Athabasca glacier:

Tuhle fotku jsme poslali rodičům a mysleli si, že si nápovědy na mém prstu všimnou hned... kdepak, dalo jim to pěkných pár dní a pošťouchnutí zabrat :D

HonzaD si našel ten nejlepší šutr na sezení...

Následující den, už třináctý v Kanadě, na nás čeká po Lake O'Hara naše druhé backcountry dobrodružství jménem Geraldine Lakes.  Balíme stany, dáváme sbohem Rampart Creeku a odjíždíme kousek víc na sever až k odbočce na parkoviště u začátku treku. Tam na nás ovšem vykoukne závora a spousta cedulí o zákazu vstupu a probíhajících úpravách oblasti a budování obory pro jeleny či kterou to kopýtkatou havěť. Po chvíli zmatku zjišťujeme, že vysílačkou umístěnou u závory si máme zavolat eskortu v podobě pracovníka, za kterým můžeme projet přes stavbu až na vytoužené parkoviště. Po dvou voláních a asi hodině čekání se na parkoviště opravdu dostáváme, ale ještě není všem překvapením konec. Na scénu totiž vstupuje severoamerický dikobraz, který si to zpoza stromů neomylně šine k nám a bezostyšně se usídluje pod naším vozem. Tam zahajuje kontrolu stavu podvozku a to tak důkladně, že z auta začne vytahovat jakousi hadičku :D To už nám dochází s pichláčem trpělivost, auto rozhoukáme a jdeme proti automechanikovi s dupáním a třískáním turistických hůlek. Dikobraz se neochotně vrací zpět do lesa a vytahuje další eso z rukávu - jednoduše před námi vyleze na strom a dělá, že tam není :D Takže tam na sebe všichni čtyři koukáme, že dikobraz umí lézt po stromech a nechápeme, co se to dneska děje :D

Automechanik při výkonu práce. Za chvíli začne tahat hadičku ven...

No, nechme dikobraza dikobrazem, vzhůru na Geraldine Lakes! Hm, jak bych jen tuhle cestu popsala? Cca 6km, 600m převýšení, kořeny, houštiny, voda, bahno, nelogicky strmé sypající se svahy, suťová pole, vodopády... byl to zážitek :D Po několika hodinách plných funění a zoufalství se konečně dohrabáváme na tábořiště a máme toho tak akorát dost. Z původního plánu - postavit stany a jít se projít k dalšímu jezeru dál v údolí - jsme zvládli jen tu první část, času, energie a světla nám zbývá už jen na večeři. Uffff...

Mapa: https://mapy.cz/s/halonevabe

Jako jo, výhledy byly cestou fajn, ale nechtějte mě vidět, jak ze mě teklo a slyšet moje funění :D

Na Geraldine Lakes jsme se poprvé potkali se socializačním WC :D Ne, tohle není vtip, opravdu to tam tak je. A dole vidíte kromě toaleťáku i pepřák na medvědy - v kempech je WC vždycky trochu vzdálené od stanů a člověk nikdy neví... 

Následujícího dne, čtrnáctého, se loučíme s Geraldine Lakes, balíme stany a cupitáme si to stejnou cestou (sutě, kořeny, bahno, šutry, vodopády) zpátky na parkoviště (tentokrát už bez dikobrazí epizody).  Odjíždíme na sever, až do Wapiti kempu přímo u Jasperu. Cestou zajdeme pozdravit ještě Sunwapta Falls a Honeymoon Lake a také prozkoumáme zastávku se zajímavým názvem Goats and Glaciers. Což o to, nějaké ty ledovce vidět jsou, ale koza ani jedna (nepočítáme-li tu jednu jedinou v příkopu kousek od odbočky :D).

Sunwapta falls:

Honeymoon lake:

A pak už nás vítá Jasper se všemi svými gifťáky a třicítkou na silnici. Zbytek dne patnáctého a celý den šestnáctý tak využíváme k obnově potravinových zásob, courání po obchodech, shánění suvenýrů a koupání v Annette a Edith Lake. Taky se vrháme na psaní a posílání pohledů, opékání marshmelounů, slaniny a buřtů, a vůbec se tak nějak snažíme odpočívat. Ale abychom úplně nezakrněli, projdeme se po známém Maligne Canyon a také kolem jezírek ve Valley of Five Lakes (mapa: https://mapy.cz/s/rabegocafe).

Maligne Canyon:

Anette Lake:

V Jasperu se dá dobře zaparkovat právě u tohohle kostela - Jasper Park Baptist Church: https://maps.app.goo.gl/yrFwRE63ynfjMwrQ8

Valley of Five Lakes:

Tenhle frajer bydlel vedle nás v kempu:

Taky posíláte pohledy?

Marshmelowny! Nakonec jsme si je docela oblíbili :)

Co jsme si ale oblíbili totálně, tak to jsou tyhle nasekané naložené okurky :D

A takhle jsme si kempili v Jasperu... Jedna vzpomínka ze stavění stanu: dávám si do stanu karmatku a spacák, ostatní se taky zabydlují a najednou je slyšet něco jako chrochtání. HonzaD se mě podezřívavě ptá: "Jíťo, proč chrochtáš?!" Já nechápavě vylezu ze stanu, oba se koukáme kolem a zjišťujeme, že chrochtání vychází od buldočka od sousedů :D Ten je okamžitě překřtěn na Chrochtu a už navždy bude v našich srdcích :D

Čeká na nás totiž slavný Skyline Trail - jeden z nejkrásnějších treků světa, který se vine v horách přímo nad Jasperem. Před sebou tak máme tři dny mimo civilizaci, necelých 50km se vším podstatným na zádech. Ale o tomhle treku vám chci popovídat v extra článku, protože si to to místo rozhodně zaslouží. 

A ten extra článek najdete tady: Kanada 2023 - 3 - Skyline Trail

Skočíme tak v čase lehce dopředu... 

Dvacátého dne, ráno po návratu ze Skylinu, vyrážíme ke kopci jménem Whistler's, na který jsme se před 4 lety škrábali po svých a nahoře přes mlhu a mrholení viděli pouze krásné panoramatické nic. Tentorkát, tak trochu za odměnu, necháváme nožky odpočívat a využíváme služeb lanovky - ne, nejsme nemocní, jen se nám to fakt po třídenním treku nechce šlapat :D No, nakonec nahoře našmajdáme pěkných pár kilometrů a pokusíme se i o dobytí vršku Indian Ridge. Ten ale končí hned po zdolání prvního předvrcholu - břidlici připomínající povrch dost nepříjemně podkluzuje pod nohama a navíc kolem nás podivně houstne vzduch. Jak nám dochází podle čím dál většího smradu, skončili jsme v oblaku kouře vanoucího z velkého požáru cca 300km vzdušnou čarou od nás. A tenhle kouř nás neopustí po zbytek našeho pobytu v okolí Jasperu. Dny jsou zahalené dýmem, oranžovým světlem, silnějším či slabším zápachem a působí to místy dost strašidelně. Naštěstí pro nás ale nemusíme nikam utíkat... 

Následující fotky nejsou nijak barevně upravované, ten oranžový filtr je ryze přírodní...

Ta světlá tečka je Sluníčko...

A takhle to vypadalo ve městě, masakr. Normálně by vzadu byly vidět hory...

Trošku jako z hororu, co?

A toto je Bob - zemní veverka, co ráda pózovala, ale neměla ráda kamerky a s oblibou do nich kousala. Už se moc těším, až vám ji ukážu naživo ve vlogu :D

(c)HonzaK

(c)HonzaK

Dvacátého prvního dne se pak s táborem přesouváme směr Robson Provintial Park. Zde máme vyhlídnutý nádherný trek jménem Berg Lake Trail, který vede přímo pod nádhernou horou Mt. Robson. Trek se, bohužel pro nás, už nějakou dobu opravuje a zatím (2023) je přístupná jen jeho první část do kempu u Kinney Lake. I tak je to ale moc hezká a nenáročná procházka, která stojí za to. Při minulé návštěvě Kanady jsme přes déšť a mraky Mt.Robson vůbec neviděli, letos sem tam přes kouřová oblaka zahlédneme její obrys - na tomhle treku máme zlepšující se tendenci :D

Mapa: https://mapy.cz/s/fetukenome

A to už je pro druhý kanadský díl všechno! Kde se vám zatím během našeho putování nejvíc líbilo? :) A na jaké zajímavé místo jste se podívali vy? :)

Příště se můžete těšit na trek s velkým T - v článku slibovaný Skyline Trail! Projdeme si ho od začátku do konce, potkáme spousty marmotů a pokocháme se nádhernou noční oblohou :)

Vaše Jíťa

========================

Tipy a triky na závěr:

• první díl Kanady2023 je zde: https://www.abitofjitt.cz/2023/09/kanada-2023-1-vancouver-np-yoho.html
• v hodně jezerech se smí koupat - jako třeba v Lake O'Hara, Garibaldi atd, ale zkontrolujte si to vždycky předem na webu Parks Canada nebo příslušného provinčního parku :)
• lanovku na The Whislers jsme kupovali online přes https://www.jasperskytram.com/ - jedna zpáteční jízdenka stála cca 60 CAD
• na cestách jsme se stravovali poněkud monotónně, ale rozhodně ne špatně :) Ke snídani byly obvykle vločky se vším možným (sušené ovoce, oříšky atd - v Costco mají výhodná velká balení), cca dvakrát jsme si udělali ráno vajíčka a slaninu. Obědy bývaly ne tak zajímavé - většinou pár hltů Many a pár kousků sušeného masa a jabko nebo sušenka. A na večeři jsme dělali rýži/těstoviny + omáčka ze sklenice + sýr/párek/mrkev (co zrovna bylo) + čínská polívka na dožrání a doplnění tekutin. Když to šlo a mohli jsme mít oheň, obvykle jsme opekli klobásky :) A na backcountry výlety jsme měli s sebou pro každého pár pytlíků od už osvědčeného Adventure Food.