Japonsko 2025 - Kanazawa

18.10.25


⛩️ 6.4.2025… První japonská neděle nás zastihne v Naganu, jak si to, s krosnami na zádech, šineme na nádraží a hledáme (co jiného než) kafe. To i se snídaní nacházíme v patře jedné z budov nedaleko nádraží (Key Coffee - mapa). Toast, máslo, vajíčko, to vše za pár korun, a k tomu asi to nejlepší kafe, co jsme v Japonsku pili. Aby taky ne, když si s ním pan provozní hrál na svém vacuum potu :) 





A protože už to s místenkami do shinkanzenu umíme a vyřídili jsme si je v JR Ticket Office předem, jdeme si trochu za odměnu do obchodu koupit na cestu bento box - takovou svačinovou krabičku, která je v Japonsku populární hlavně pro konzumaci během cesty vlakem. Tož, v krabička vypadá docela normálně, měly by to být nějaké nudle... jo, nudle to jsou, ale jak za pár minut, už šťastně na svém místě v shinkanzenu frčícím 300km/h, zjišťujeme, jsou to obyčejné rýžové nudle, které je potřeba uvařit :D Nudle se tedy stávají našimi novými kamarády a v krosně je budu mít ubytované celou dobu až dokud se nedohrabeme za několik dní do Ósaky :D


Cestou se z dálky kocháme zasněženými vrcholky Japonských Alp na jedné straně a mořem na straně druhé a ani se nenadějeme a shinkanzen elegantně zastavuje na nádraží v Kanazawě, našem dalším japonském útočišti. Kanazawa je asi půlmilionové město a centrum prefektury Ishikawa. Nachází se na severozápad od Tokia na pobřeží Japonského (Východního) moře. Máme tu v plánu strávit tři dny - a i když nyní ještě netušíme, že budeme muset trochu pozměnit naše objevitelské ambice, tak vám Jíťa z budoucnosti může prozradit, že to bude stát za to. Vzhůru do ulic! :)

Nádraží v Kanazawě je v noci nasvícené:


První kroky směřujeme k nedalekému rybímu tržišti - Omicho Market (mapa). Jedná se o obrovský zastřešený prostor plný stánků, obchůdků a malých restaurací, které spojují mořské plody. Ryby, krabi, chobotnice, krevety - najdete zde asi vše, co v moři žije, v nejrůznějších velikostech, barvách a druzích. Pro nás dva, jakožto milovníky ryb a mořských potvůrek, je to pastva pro oči a útok na chuťové buňky, které měly naposledy toast v Naganu. Nakonec lovíme v jednom ze stánků fish cake - šest placek z rybího masa s příměsí např. bylinek, krevet, chaluh atd. A k tomu k naší radosti hned vedle prodává pivo místní minipivovar, takže kombinujeme fish cake a sezónní sakura beer a jsme šťastní. 





Posilněni šlapeme dál, až dokud se před námi nezjeví kopec a na kopci... spousta sakur a kanazawský hrad (webwiki). Kocháme se právě rozkvetlými květy, stejně tak, jako kupy Japonců kolem nás a zvolna směřujeme hradním areálem k hlavní budově hradu. Tedy, ona je to vlastně jediná budova (nepočítáme-li původní dochované skladiště a bránu Ishikawa Gate z roku 1788), která dnes díky nákladné a náročné rekonstrukci stojí. Areál je ale obrovský a za dávných dob (od cca 1580 do velkého požáru v roce 1881) byl plný různých menších a větších budov a bylo to pěkně rušné místo. 








Kanazawský hrad na růžovém obláčku:


Odejít odsud a nemít asi milion fotek se sakurami? Nemožné :D




Hned pod hradem se nachází parádní zahdada Gyokusenin Maru Garden, ve které si můžete zajít na čajový obřad:



Jelikož se tak nějak odnikud přihnala bouřka, kupujeme si vstupenky (320 yen - cca 60Kč), sundáváme boty (to je v japonských chrámech a některých hradech povinnost) a ukrýváme se před nečasem do hradu. Uvnitř je toho spousta k vidění ohledně rekonstrukce, ukázky komplikovaných spojů dřevěných trámů, a taky dochované původní artefakty.




Na většině hradů, muzeí atd. máte možnost si schovat věci do skříněk. Tahle konkrétní ale zrovna procházela nějakou vnitřní krizí :D


Hned za hradem se rozkládá zlatý hřeb dneška - alespoň tedy pro mě. Tím skvostem je zahrada Kenrokuen (webwiki), jedna z nejhezčích v Japonsku. A jelikož si doma chci udělat takovou malou, Japonskem inspirovanou, zahradu, je pro mě tohle místo na cestovním seznamu hodně vysoko. A víte co? Jelikož zrovna kvetou sakury, není vstupné obvyklých 300 yen (50Kč), ale je zdarma, aby si tu krásu mohli všichni užít. Zahrada je rozlehlá, s velkým jezírkem, slavnou dvounohou lucernou, čajovými domky, kavárnou, spoustou prastarých stromů s pokroucenými větvemi, a se sakurami, které všichni náležitě obdivují. 

Kenrokuen znamená v překladu Zahrada Šesti Atributů a její výstavba začala v roce 1620 během období Edo. Těmi šesti atributy jsou: prostornost, izolace, rafinovanost, starobylost, vodní cesty a panoramata. 








V kavárně zde prodávali i dango - sladké kuličky z rýžové mouky:



Připozdívá se a tak se zvolna navracíme zpět k nádraží, kde se nachází i naše ubytování - Chinsun Budget Kanazawa Ekimae hotel (mapa). Jo, sice spíme hned vedle vlaků, ale v pokoji je není ani slyšet, je tu čisto a máme i vlastní koupelnu. Jelikož je čas na večeři, vydáváme se ještě ven na lov. Nejdřív nám padne za oběť náš první napařovaný kynutý knedlíček s mletým masem z FamilyMartu (jestli budete v Japonsku, musíte ho zkusit - mají ho v ohřívači u kasy). Předkrm super, ovšem hlavní chod - rámen v Tonkotsu-Rámen Tatsu (mapa) - nás dojme skvělým plátkem bůčku a výborným vývarem. Mňam!


Knedlíček bohužel vyfocený nemám, ale takoyaki ano! Je to několik kuliček z těsta, do kterého se přidává nasekaná chobotnice a je to moc dobré :)



⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️

⛩️ 7.4.2025… Dneska bychom se chtěli podívat do nedalekého open-air muzea Shirakawa. Ovšem, autobus, který do Shirakawy jede, je vybookovaný na několik dní dopředu. Nenecháváme si ale zkazit slunečný den, sedáme do městského autobusu a jedeme až kam to jde na východní okraj Kanazawy. Jmenuje se to tu Higashi-Nagaemachi a vypadá to jako shluk domečků uprostřed kopečků. Po chvilce zmatku nacházíme šipku, která nás vede na stezku, co se vine do houští a lesa. Po prvotním (celkem strmém) stoupání se dostaneme na hřeben, kolem nás jsou jen stromy, sem tam bambusy, a někdy mezi nimi spatříme v dálce i zasněžené hory. 






Pamatujete, jak jsem vám v minulém článku ukazovala cedulku v lese nad Togakushi, která varovala před medvědy? Tak tady nad Kanazawou je těch cedulek přehršel a navíc objevujeme novinku - fotopast s plašičkou! Vydává tak nepříjemné kvílení, že odhání i nás dva, o medvědech nemluvě :D Kažodpádně, procházka proběhne bez větších dramat a za celou dobu potkáme jen jednoho strážce parku. 

Při návratu do civilizace ještě občíhneme soustavu milých malých rybníků (mapa) a ťapeme dál. Protože se nám nechce čekat na autobus a vracet se hned do města, pokračujeme na druhou stranu silnice do kopce. Objevujeme tak nádherný sakurový sad a vyloupneme se nakonec na kopečku u "Centra zdraví". Pokračujeme dál, směrem přibližně k Mt. Utatsu a cestou potkáváme hřbitov a chrámečky schované mezi stromy. 


Netrvá dlouho a objevujeme se na břehu řeky Asano, která se vine celou Kanazawou až k moři. Necháváme se řekou inspirovat a na zbytek odpoledne máme plán jasný - proplést se městem až na pobřeží a pokochat se západem sluníčka nad mořskými vlnkami. Nasazujeme tedy pochodové tempo a podél druhé řeky jménem Sai (a pod neskutečnou spoustou sakur na jejích březích) se propracováváme na západ. Cestou se ještě zastavujeme v kanazawské gejší čtvrti (Higashi Chaya District) plné úzkých uliček a přehršle malých restaurací a obchůdků.

Řeka Asano:





Ne, tohle není gejša, jen nějaká paní s deštníkem :) Ovšem můžete zde gejši opravdu potkat a zajít si na jejich představení nebo čajový obřad. Ovšem tahle atrakce stojí mnohem víc, než třeba vstup do hradu - viděli jsme letáčky s cenami za 10000 yenů i víc :)







Cestou jsme se ještě rychle zastavili na jídlo - rýže, omeleta a krevety

Řeka Sai:


 Nebudu vám lhát - skoro jsme to nestihli :D Na pobřeží dobíháme v poslední minutě, sotva stačíme udělat fotku a sluníčko se nenávratně schovává za obzor. Chvilku si užíváme zbarvenou oblohu a šum moře, vypijeme plechovku piva a zdlábneme křupky, co jsme zvládli cestou rychle ulovit a odebíráme se na autobus. 





V Japonsku se nám stávalo, že jsme vědeli, kam chceme, a snažili jsme se o tom přesvědčit zmatené autobusáky. Dneska večer je ale situace úplně opačná. Čekáme na autobus s vytouženým číslem, který jede na nádraží. O pár minut dřív přijíždí autobus jiný, a řidič se ptá, kam bychom chtěli. "Na nádraží. Čekáme na bus číslo XY." - "Jo, ale já jedu taky tím směrem a stojím kousek od nádraží, pojďete se mnou!" Jenže jazyková bariéra udělá svoje a i když řidič opravdu chápe, kam chceme, a ví, že kousíček od nádraží fakt jede, my to z jeho angličtiny nezvládáme pobrat :D Nakonec nás ale ukecá, abychom nastoupili a světě div se, má pravdu, za pár minut jsme opravdu pár kroků od nádraží :D

Den završujeme večeří v Otahuku Nakabashi (mapa) a pak už se jen vděčně svalíme do peřin :)



Mapa dnešní trasy: https://mapy.com/s/cuhupepasa - hlavně první část v lese je hodně přibližná, mapy nemají všechny ty cestičky zaznamenané.


⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️


⛩️ 8.4.2025... Včera se nám u moře líbilo a tak se k němu chceme vrátit. Chytáme tedy autobus směr Uchinada a frčíme až na konečnou. Hodně fouká, ale to nás neodradí od záměru se projít po písku, očíhnout surfaře a zajít na molo, kde se srocují rybáři a pilně loví. 




Nakonec se kolem golfového klubu propleteme až k rybímu tržišti a taky nacházíme restauraci. Její okolí není nic extra - lodní kontejnery, doky, trochu čekáme, že nás tu někdo připraví o orgány. Pche, to by byla procházka růžovým sadem proti tomu, co nás čeká, jakmile se usadíme ke stolu. Menu mají totiž ručně napsané fixou na tabulích na zdi. A to, moji milí, ani překladač na mobilu nezvládá :D Ovšem cestovatelská improvizace zaúřaduje a napadá nás podívat se na recenze na Google Maps - lidi tam často nahrávají fotky jídla, co si dali. Nic lepšího nám nezbývá; vybereme si tedy každý to, co nás zaujalo a následuje trapná chvilka pravdy při dotazu na servírku: "Prosímvás, máte tohle na tom obrázku?" (v japonštině, anglicky jsem to ani nezkoušela :D) A ona na to "Jo, máme, dáte si?" Ufff, takže to nakonec vyšlo, oba dostaneme jídlo, a upřímně - lepší fish bowl (miska rýže s různými čerstvými rybami) jsem v životě nejedla!





Po obědě se vracíme do města a trajdáme uličkami. Ještě jednou zajdeme do zahrady Kenrokuen, kolem hradu to vezmeme do Oyama Shrine Garden a protože se nám stýská, zajdeme na večeři na rámen opět do Tonkotsu-Rámen Tatsu :)



Zpět v Kenrokuen:





Oyama Shrine Garden:

Hned vedle Kenrokuen Gardens jsme našli Hirosakainari Shrine:


A pak už nám zbývá jen zabalit krosny a naposledy ulehnout do peřin v tomhle městě, od kterého jsme nic nečekali, ale které si nás získalo. Zítra na nás čeká Shinkansen a úplně jiná oblast Japonska…

Líbilo se vám v Kanazawě stejně jako nám? A jste zvědaví, kam pojedeme v příštím článku? Připravte se na totální městské šílenství - Ósaku! :D

Vaše Jíťa


⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️


TIPY A TRIKY NA ZÁVĚR:

  • Zahrada Kenrokuen patří mezi tři nejkrásnější zahrady v Japonsku. Ty další dvě jsou: Kairakuen (ve městě Mito) a Kórakuen (v Okayamě)
  • Kanazawa znamená v překladu "zlatý močál" - město je předním producentem plátkového zlata v Japonsku
  • Období květenství sakur Japonci hodně prožívají (je s ním spojen svátek Hanami) a dokonce existuje i spousta webů, které sledují, jak jsou na tom kvítka se svým rozkvětem v různých částech Japonska - např. https://www.japan-guide.com/sakura/. My jsme to v dubnu vychytali skvěle a užili si sakur dosytosti :)
  • Předchozí japonské články jsou tu:



Mohlo by vás zaujmout...

0 Comments

Už jste četli tenhle článek?

Doby Západné Tatry 2020

"...tak ti nevím, jestli jsme víc my dobyli Tatry, nebo Tatry dobily nás..."Ne, není to chyba, to měkké "i" v druhé části věty. Když jsme se v květnu, celí natěšení z předchozí letní...

A co tento?

Londýn 2024 - 6 pěších tras

Vítejte zpátky v Londýně! V minulém článku jsem vám slíbila pokračování tipů a vyprávění o naší jarní expedici do britské metropole...

A nebo tenhle?

Glamping Nad Meandry

Zkoušeli jste někdy glamping? Jestli ano, neváhejte mi do komentářů napsat vaše zkušenosti! Já tu pro vás dneska mám tu moji - z jednoho krásnýho schovanýho místečka na Berounsku...