Fagaraš - Rumunsko 2019
3.12.19
Tradice je fajn dodržovat, říkám si, když v září, už celkem utahaná ze všech těch předchozích letošních akcí, balím krosnu. Cílem naší každoroční horské výpravy je letos Fagaraš - rumunské pohoří patřící do masivu Karpat. Tož, vzhůru do kopců!
Akce začíná jednoho večera v autobusu do Vídně. Neletíme ovšem letadlem, nýbrž nasedáme na bus číslo dva a celou noc vytrvale frčíme přes Maďarsko a kus Rumunska až do cíle, kterým je rumunské městěčko Sibiu. Jediným zdržením je pasová prohlídka na hranicích mezi Maďarskem a Rumunskem.
Kolem 10h se ocitáme kdesi uprostřed Sibiu, lehonce vyspaní a dosti rozlámaní. Na probuzení, uklidnění a přípravu plánů volíme první zastávku v kavárně. Pak se přes město vydáváme na vlakové nádraží, před kterým čeká několik maršrutek na své zákazníky. Snažíme se vyhádat lepší cenu, ale konečný verdikt zní 500 LEI za 7 lidí (1 LEI == 5.3 CZK - 09/2019) ze Sibiu až ke stanici lanovky a jezerům Balea Lac. Cesta - jedná se o Transfagarasan - je klikatá a s každou další vracečkou strmější, takže řidič se zkušeně snaží nepodřazovat, protože za chvíli už by neměl kam snižovat převod :D
U jezer dáváme v chatě Cabana Paltinu kafe, kakao (a upřímně - obojí bylo dost tragické :D) a pivo. Posilněni pak nahazujeme krosny, projdeme kolem jezer a lezeme do prvního stoupání. Jdeme stále na východ, kolem jezera Capra, stále lehce hore a dole, kousíček pod hlavním hřebenem. Setmí se, když slezeme do údolí pod horou Mircii, jeden jediný stoupák před chatou Cabana Podragu, kde jsme chtěli spát. Není vidět na krok, a tak za světla čelovek stavíme stany a vaříme večeři. Naštěstí se na Fagaraši může spát kdekoli, kde si ustelete. :)
(c) Tom
Hory si občas vyberou krutou daň...
Ten bágl je skoro větší jak já :D (c)David
Budíme se brzičko ráno a kolem nás je jinovatka a sluníčko už se pomalu kulí z peřin na oblohu. Balíme tábor a hned šlapeme do prudkého kopce (vyšlapat ho nám trvá cca hodinu), abychom ho hned zase mohli slézt a vedle Cabana Podragu si konečně udělat snídani. Pak nás čeká nastoupání výšky na hlavní hřeben a zase můžeme šlapat na východ směr Varful Tarata, Corabia, Ucisoara a hlavně: Moldoveanu (2544m) - nejvyšší hora Rumunska! Výstup na ni dá zabrat, ale výhled stojí opravdu za to. Batohy jsme si nakonec odložili na předvrcholu - Vistea Mare - a na Moldoveanu došli nalehko - nikdo kromě nás tam nebyl a vzhledem k trochu krkolomějšímu lezení na samotný hlavní vrchol se krosny vyplatilo odložit :)
(c) David
Zadní hřeben na středu fotky - tak to je ona, Moldoveannu!
Tenhle den ale ještě nemáme ani zdaleka splněno. Před námi leží ještě spousta kilometrů až na námi vyhlídnutý plácek Fereastra Mica. K večeru se na něj dokutálíme celí rozlámaní, unavení, promrzlí od ledového vichru, s nohama, co už nezvládají brzdit nekonečné sestupy po kamení. Rozbíjíme tábořiště, stany kotvíme, co to jen jde, a v opuštěné turistické boudě si v relativním teple a závětří vaříme večeři. Zde bychom chtěli poděkovat Adventure Food za to, že nám pomohlo se vybavit i na tuto expedici - jejich pytlíčky se sušeným jídlem nás nejen zasytily, ale taky zahřály. Během toho, co je v pytlíčku teplá voda a jídlo se "vařilo", jsme pytlíčky porůznu objímali a hřáli se o ně, a někteří si je zastrčili na tu chvíli i pod bundu :D
(c) HonzaD
Noc je větrná a mnohokrát během ní dostanu facku tyčkou od stanu. Všichni se ale šťastně dožíváme rána a po snídani a zabalení tábora lezeme na poslední kopec naší výpravy s krásným jménem: Slanina. Před námi je finální sestup do údolí pod horami, který nám nakonec zabere skoro 3h.
Ocitáme se ve vesničce Statiunea Climaterica Sambata, kde kromě pár restaurací a kláštera není zhola nic - bohužel pro nás ani stanice autobusu. Potřebujeme se dostat do Brašova, ale jaksi nemáme jak. Po chvíli zmatku a snaze vecpat se do některého z autobusů svážejících lidi na slavnost v klášteře rezignujeme, strháváme z plotu plakát a píšeme na něj "FAGARAŠ/BRAŠOV". Následuje scéna jak z komedie: já, jediná holka výpravy, stojím u silnice, držím plakát a s vystrčeným palcem stopuju auta. Jakmile někdo zastaví, z příkopu vyskočí kluci a už se hrnou dovnitř :D
Kdo ještě nebyl odvezen, pokračuje v pěšky cestě požadovaným směrem po silnici. Jdu poslední a vždy, když někdo projíždí, s nadějí zdvíhám palec a zničeně se usmívám. Na cca třetím kilometru od Statiunea Climaterica Sambata zastavuje další ochotný řidič a tak už zbýváme jen dva. No co, šlapeme dál a kontrolujeme zprávy od ostatních, kteří se nadějně blíží nejrůznějšími cestami do Brašova a bookojí ubytování. Na necelém pátém kilometru se konečně zadaří a do auta nás nabere páreček německy hovořících důchodců. Musíme vypadat fakt hrozně, protože nám dávají plechovku piva a snaží se s námi komunikovat. Nebudu zapírat - pěkně jsem se zapotila při vzpomínání na němčinu, kterou jsem naposled použila před asi 8 lety :D
Z Voily, kam jsme dopraveni, chytáme vlak (jízdenku nám průvodčí vypisuje ručně!) a ve Fagaraši přesedáme na vytoužený spoj do Brašova. Tam se radostně shledáváme s ostatními, jdeme na večeři do jedné z restaurací v centru (největší ohlas měla housenka vykouknuvší z listu salátu, za kterou jsme pak obdrželi dezert zdarma :D) a na konci dne se spokojeně ukládáme do pelíšků v Downtown Hostel.
V Brašově pak zkoumáme centrum, dlabeme rumunské pochoutky a nevynecháváme ani výlet lanovkou na kopec, na kterém hrdě září nápis ala Hollywood a odkud je krásný výhled na celé město.
Co by to ale bylo za návštěvu Rumunska, kdybychom vynechali dostaveníčko u Vlada III. Drákuly? Jeho sídlo - hrad Bran - je od Brašova vzdálený asi hodinku cesty autobusem (dost špinavým autobusem).
Kolem hradu je spousta stánků s tunou bizarních nesmyslů a taky jakási středověká vesnička. Vše nějak odkazuje na Vladovy časy a upíry.
Hrad je ovšem moc hezký - takový útulný "baráček" s nádvořím, spoustou místností, knih, úzkými chodbičkami a pěknou verandou (kde jsem zahlásila: "Jé, tady by skvěle schlo prádlo!" :D). Doporučujeme přijít ráno ještě před otvíračkou, protože návštěvníků je tam opravdu hodně (a to bylo pondělí ráno).
Rumunsko opouštíme po 7 dnech opět autobusem - a bohužel tentokrát ne nočním, ale denním. Cesta je dlouhá, nudná, a už nevíme, jak si sednout. Naštěstí několikrát zastavujeme na sváču, oběd, večeři a protažení nohou. Po 18h se v hlubokých nočních hodinách ocitáme zpátky v Brně...
Takhle tedy proběhla letošní tradiční horská expedice. Fagaraš rozhodně není lehkým terénem, dá vám pěkně zabrat a navíc vám cestu ztěžuje neutuchajícím studeným vichrem. Hory jsou to ale krásné, a moc ráda bych je jednou přešla celé...
Statistika:
Lidí: 7
Našlapáno: cca 40km
Nejvyšší bod: Moldoveannu - 2544m
Mapa:https://mapy.cz/s/falozopano
Dní: 7 - z toho 3 na horách, 3 dny v Brašově, 1.5 dne cesta
Jídlo: AdventureFood (4 balíčky pro každého), sušené maso, čínské polívky, sušenky, čokolády, čaj, kafe
Vybavení: 3 stany, spacáky, krosny (prům. 75l, Penguin, Deuter, Gemma...), PB kartuš+vařič+ešusy, filtr na vodu+tablety
Cesta: FLixBus: Brno->Vídeň->Sibiu, Brašov->Brno
Ubytování: Stany, Brašov: Downtown Hostel
Komunikace: velmi základní angličtina (složitější větné konstrukce se nesetkávaly s pochopením), němčina, ruce a nohy
(c)David
Ocitáme se ve vesničce Statiunea Climaterica Sambata, kde kromě pár restaurací a kláštera není zhola nic - bohužel pro nás ani stanice autobusu. Potřebujeme se dostat do Brašova, ale jaksi nemáme jak. Po chvíli zmatku a snaze vecpat se do některého z autobusů svážejících lidi na slavnost v klášteře rezignujeme, strháváme z plotu plakát a píšeme na něj "FAGARAŠ/BRAŠOV". Následuje scéna jak z komedie: já, jediná holka výpravy, stojím u silnice, držím plakát a s vystrčeným palcem stopuju auta. Jakmile někdo zastaví, z příkopu vyskočí kluci a už se hrnou dovnitř :D
Kdo ještě nebyl odvezen, pokračuje v pěšky cestě požadovaným směrem po silnici. Jdu poslední a vždy, když někdo projíždí, s nadějí zdvíhám palec a zničeně se usmívám. Na cca třetím kilometru od Statiunea Climaterica Sambata zastavuje další ochotný řidič a tak už zbýváme jen dva. No co, šlapeme dál a kontrolujeme zprávy od ostatních, kteří se nadějně blíží nejrůznějšími cestami do Brašova a bookojí ubytování. Na necelém pátém kilometru se konečně zadaří a do auta nás nabere páreček německy hovořících důchodců. Musíme vypadat fakt hrozně, protože nám dávají plechovku piva a snaží se s námi komunikovat. Nebudu zapírat - pěkně jsem se zapotila při vzpomínání na němčinu, kterou jsem naposled použila před asi 8 lety :D
Máte taky nějakou stopovací historku? :)
Z Voily, kam jsme dopraveni, chytáme vlak (jízdenku nám průvodčí vypisuje ručně!) a ve Fagaraši přesedáme na vytoužený spoj do Brašova. Tam se radostně shledáváme s ostatními, jdeme na večeři do jedné z restaurací v centru (největší ohlas měla housenka vykouknuvší z listu salátu, za kterou jsme pak obdrželi dezert zdarma :D) a na konci dne se spokojeně ukládáme do pelíšků v Downtown Hostel.
(c)David
(c) Tom
V Brašově pak zkoumáme centrum, dlabeme rumunské pochoutky a nevynecháváme ani výlet lanovkou na kopec, na kterém hrdě září nápis ala Hollywood a odkud je krásný výhled na celé město.
Polenta se slaninou a vejcem <3
Co by to ale bylo za návštěvu Rumunska, kdybychom vynechali dostaveníčko u Vlada III. Drákuly? Jeho sídlo - hrad Bran - je od Brašova vzdálený asi hodinku cesty autobusem (dost špinavým autobusem).
Kolem hradu je spousta stánků s tunou bizarních nesmyslů a taky jakási středověká vesnička. Vše nějak odkazuje na Vladovy časy a upíry.
Hrad je ovšem moc hezký - takový útulný "baráček" s nádvořím, spoustou místností, knih, úzkými chodbičkami a pěknou verandou (kde jsem zahlásila: "Jé, tady by skvěle schlo prádlo!" :D). Doporučujeme přijít ráno ještě před otvíračkou, protože návštěvníků je tam opravdu hodně (a to bylo pondělí ráno).
Takhle tedy proběhla letošní tradiční horská expedice. Fagaraš rozhodně není lehkým terénem, dá vám pěkně zabrat a navíc vám cestu ztěžuje neutuchajícím studeným vichrem. Hory jsou to ale krásné, a moc ráda bych je jednou přešla celé...
A co vy, byli jste taky letos někde na horách? A máte nějaký svůj oblíbený kopec? :)
-------
Statistika:
Lidí: 7
Našlapáno: cca 40km
Nejvyšší bod: Moldoveannu - 2544m
Mapa:https://mapy.cz/s/falozopano
Dní: 7 - z toho 3 na horách, 3 dny v Brašově, 1.5 dne cesta
Jídlo: AdventureFood (4 balíčky pro každého), sušené maso, čínské polívky, sušenky, čokolády, čaj, kafe
Vybavení: 3 stany, spacáky, krosny (prům. 75l, Penguin, Deuter, Gemma...), PB kartuš+vařič+ešusy, filtr na vodu+tablety
Cesta: FLixBus: Brno->Vídeň->Sibiu, Brašov->Brno
Ubytování: Stany, Brašov: Downtown Hostel
Komunikace: velmi základní angličtina (složitější větné konstrukce se nesetkávaly s pochopením), němčina, ruce a nohy
4 komentářů
Já mám ty tvoje cestopisy tak ráda! Super fotky jako vždy. Rumunské hory jsou nádherné a za nošení krosny v tak strmém terénu tě obdivuji, já to nedávám. Jídlo a Brašov vypadají taky lákavě.
OdpovědětSmazatMá nejlepší stopařská historka je asi ze Skotska, kde nám s přítelem 2x po sobě zastavil tentýž pán, místní kněz, a vozil nás pak celé odpoledne po kamenných kruzích a památkách. Měli jsme to i s historickou přednáškou, až mi to bylo blbé, ale moc jsme si to tehdy užili. :)
Děkuju, Boudicco, to jsem ráda, že jsem potěšila :)
SmazatNo tyjo, stop s historickou přednáškou, to je o spoustu levelů dál než nějaké pivo :D
"složitější" větné konstrukce se nesetkávaly s pochopením :-D :-D :-D
OdpovědětSmazatTak ono mnohdy ani ty jednodušší, jako "Why not" :D (pochopeno jedním stopnutým řidičem jako "No", načež šlápl na plyn ve chvíli, kdy jsem už už brala za kliku :D
Smazat