Fagaraš - Rumunsko 2019

3.12.19

Tradice je fajn dodržovat, říkám si, když v září, už celkem utahaná ze všech těch předchozích letošních akcí, balím krosnu. Cílem naší každoroční horské výpravy je letos Fagaraš - rumunské pohoří patřící do masivu Karpat. Tož, vzhůru do kopců!



Akce začíná jednoho večera v autobusu do Vídně. Neletíme ovšem letadlem, nýbrž nasedáme na bus číslo dva a celou noc vytrvale frčíme přes Maďarsko a kus Rumunska až do cíle, kterým je rumunské městěčko Sibiu. Jediným zdržením je pasová prohlídka na hranicích mezi Maďarskem a Rumunskem. 

Kolem 10h se ocitáme kdesi uprostřed Sibiu, lehonce vyspaní a dosti rozlámaní. Na probuzení, uklidnění a přípravu plánů volíme první zastávku v kavárně. Pak se přes město vydáváme na vlakové nádraží, před kterým čeká několik maršrutek na své zákazníky. Snažíme se vyhádat lepší cenu, ale konečný verdikt zní 500 LEI za 7 lidí (1 LEI == 5.3 CZK - 09/2019) ze Sibiu až ke stanici lanovky a jezerům Balea Lac. Cesta - jedná se o Transfagarasan - je klikatá a s každou další vracečkou strmější, takže řidič se zkušeně snaží nepodřazovat, protože za chvíli už by neměl kam snižovat převod :D


U jezer dáváme v chatě Cabana Paltinu kafe, kakao (a upřímně - obojí bylo dost tragické :D) a pivo. Posilněni pak nahazujeme krosny, projdeme kolem jezer a lezeme do prvního stoupání. Jdeme stále na východ, kolem jezera Capra, stále lehce hore a dole, kousíček pod hlavním hřebenem. Setmí se, když slezeme do údolí pod horou Mircii, jeden jediný stoupák před chatou Cabana Podragu, kde jsme chtěli spát. Není vidět na krok, a tak za světla čelovek stavíme stany a vaříme večeři. Naštěstí se na Fagaraši může spát kdekoli, kde si ustelete. :)

(c) Tom

Hory si občas vyberou krutou daň...



Ten bágl je skoro větší jak já :D (c)David



Budíme se brzičko ráno a kolem nás je jinovatka a sluníčko už se pomalu kulí z peřin na oblohu. Balíme tábor a hned šlapeme do prudkého kopce (vyšlapat ho nám trvá cca hodinu), abychom ho hned zase mohli slézt a vedle Cabana Podragu si konečně udělat snídani. Pak nás čeká nastoupání výšky na hlavní hřeben a zase můžeme šlapat na východ směr Varful Tarata, Corabia, Ucisoara a hlavně: Moldoveanu (2544m) - nejvyšší hora Rumunska! Výstup na ni dá zabrat, ale výhled stojí opravdu za to. Batohy jsme si nakonec odložili na předvrcholu - Vistea Mare - a na Moldoveanu došli nalehko - nikdo kromě nás tam nebyl a vzhledem k trochu krkolomějšímu lezení na samotný hlavní vrchol se krosny vyplatilo odložit :)



(c) David

Zadní hřeben na středu fotky - tak to je ona, Moldoveannu!



Tenhle den ale ještě nemáme ani zdaleka splněno. Před námi leží ještě spousta kilometrů až na námi vyhlídnutý plácek Fereastra Mica. K večeru se na něj dokutálíme celí rozlámaní, unavení, promrzlí od ledového vichru, s nohama, co už nezvládají brzdit nekonečné sestupy po kamení. Rozbíjíme tábořiště, stany kotvíme, co to jen jde, a v opuštěné turistické boudě si v relativním teple a závětří vaříme večeři. Zde bychom chtěli poděkovat Adventure Food za to, že nám pomohlo se vybavit i na tuto expedici - jejich pytlíčky se sušeným jídlem nás nejen zasytily, ale taky zahřály. Během toho, co je v pytlíčku teplá voda a jídlo se "vařilo", jsme pytlíčky porůznu objímali a hřáli se o ně, a někteří si je zastrčili na tu chvíli i pod bundu :D


(c) HonzaD

Noc je větrná a mnohokrát během ní dostanu facku tyčkou od stanu. Všichni se ale šťastně dožíváme rána a po snídani a zabalení tábora lezeme na poslední kopec naší výpravy s krásným jménem: Slanina. Před námi je finální sestup do údolí pod horami, který nám nakonec zabere skoro 3h.

(c)David



Ocitáme se ve vesničce Statiunea Climaterica Sambata, kde kromě pár restaurací a kláštera není zhola nic - bohužel pro nás ani stanice autobusu. Potřebujeme se dostat do Brašova, ale jaksi nemáme jak. Po chvíli zmatku a snaze vecpat se do některého z autobusů svážejících lidi na slavnost v klášteře rezignujeme, strháváme z plotu plakát a píšeme na něj "FAGARAŠ/BRAŠOV". Následuje scéna jak z komedie: já, jediná holka výpravy, stojím u silnice, držím plakát a s vystrčeným palcem stopuju auta. Jakmile někdo zastaví, z příkopu vyskočí kluci a už se hrnou dovnitř :D

Kdo ještě nebyl odvezen, pokračuje v pěšky cestě požadovaným směrem po silnici. Jdu poslední a vždy, když někdo projíždí, s nadějí zdvíhám palec a zničeně se usmívám. Na cca třetím kilometru od Statiunea Climaterica Sambata zastavuje další ochotný řidič a tak už zbýváme jen dva. No co, šlapeme dál a kontrolujeme zprávy od ostatních, kteří se nadějně blíží nejrůznějšími cestami do Brašova a bookojí ubytování. Na necelém pátém kilometru se konečně zadaří a do auta nás nabere páreček německy hovořících důchodců. Musíme vypadat fakt hrozně, protože nám dávají plechovku piva a snaží se s námi komunikovat. Nebudu zapírat - pěkně jsem se zapotila při vzpomínání na němčinu, kterou jsem naposled použila před asi 8 lety :D

Máte taky nějakou stopovací historku? :)

Z Voily, kam jsme dopraveni, chytáme vlak (jízdenku nám průvodčí vypisuje ručně!) a ve Fagaraši přesedáme na vytoužený spoj do Brašova. Tam se radostně shledáváme s ostatními, jdeme na večeři do jedné z restaurací v centru (největší ohlas měla housenka vykouknuvší z listu salátu, za kterou jsme pak obdrželi dezert zdarma :D) a na konci dne se spokojeně ukládáme do pelíšků v Downtown Hostel.

(c)David


(c) Tom


V Brašově pak zkoumáme centrum, dlabeme rumunské pochoutky a nevynecháváme ani výlet lanovkou na kopec, na kterém hrdě září nápis ala Hollywood a odkud je krásný výhled na celé město.









Polenta se slaninou a vejcem <3


Mici (něco jako čevapčiči) s polentou...

Kobliha Papanasi...

Palačinky...


Co by to ale bylo za návštěvu Rumunska, kdybychom vynechali dostaveníčko u Vlada III. Drákuly? Jeho sídlo - hrad Bran - je od Brašova vzdálený asi hodinku cesty autobusem (dost špinavým autobusem).

Kolem hradu je spousta stánků s tunou bizarních nesmyslů a taky jakási středověká vesnička. Vše nějak odkazuje na Vladovy časy a upíry.




Hrad je ovšem moc hezký - takový útulný "baráček" s nádvořím, spoustou místností, knih, úzkými chodbičkami a pěknou verandou (kde jsem zahlásila: "Jé, tady by skvěle schlo prádlo!" :D). Doporučujeme přijít ráno ještě před otvíračkou, protože návštěvníků je tam opravdu hodně (a to bylo pondělí ráno).










Rumunsko opouštíme po 7 dnech opět autobusem - a bohužel tentokrát ne nočním, ale denním. Cesta je dlouhá, nudná, a už nevíme, jak si sednout. Naštěstí několikrát zastavujeme na sváču, oběd, večeři a protažení nohou. Po 18h se v hlubokých nočních hodinách ocitáme zpátky v Brně...

Takhle tedy proběhla letošní tradiční horská expedice. Fagaraš rozhodně není lehkým terénem, dá vám pěkně zabrat a navíc vám cestu ztěžuje neutuchajícím studeným vichrem. Hory jsou to ale krásné, a moc ráda bych je jednou přešla celé...

A co vy, byli jste taky letos někde na horách? A máte nějaký svůj oblíbený kopec? :)

-------

Statistika:
Lidí: 7
Našlapáno: cca 40km
Nejvyšší bod: Moldoveannu - 2544m
Mapa:https://mapy.cz/s/falozopano
Dní: 7 - z toho 3 na horách, 3 dny v Brašově, 1.5 dne cesta
Jídlo: AdventureFood (4 balíčky pro každého), sušené maso, čínské polívky, sušenky, čokolády, čaj, kafe
Vybavení: 3 stany, spacáky, krosny (prům. 75l, Penguin, Deuter, Gemma...), PB kartuš+vařič+ešusy, filtr na vodu+tablety
Cesta: FLixBus: Brno->Vídeň->Sibiu, Brašov->Brno
Ubytování: Stany, Brašov: Downtown Hostel
Komunikace: velmi základní angličtina (složitější větné konstrukce se nesetkávaly s pochopením), němčina, ruce a nohy


Mohlo by vás zaujmout...

4 komentářů

  1. Já mám ty tvoje cestopisy tak ráda! Super fotky jako vždy. Rumunské hory jsou nádherné a za nošení krosny v tak strmém terénu tě obdivuji, já to nedávám. Jídlo a Brašov vypadají taky lákavě.

    Má nejlepší stopařská historka je asi ze Skotska, kde nám s přítelem 2x po sobě zastavil tentýž pán, místní kněz, a vozil nás pak celé odpoledne po kamenných kruzích a památkách. Měli jsme to i s historickou přednáškou, až mi to bylo blbé, ale moc jsme si to tehdy užili. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Boudicco, to jsem ráda, že jsem potěšila :)

      No tyjo, stop s historickou přednáškou, to je o spoustu levelů dál než nějaké pivo :D

      Smazat
  2. "složitější" větné konstrukce se nesetkávaly s pochopením :-D :-D :-D


    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak ono mnohdy ani ty jednodušší, jako "Why not" :D (pochopeno jedním stopnutým řidičem jako "No", načež šlápl na plyn ve chvíli, kdy jsem už už brala za kliku :D

      Smazat