Doby Tatry Summer & Winter 2019/20

10.3.20



"Hele, na co jsem se přihlásil..."

...tak takhle přesně to v létě 2019 začalo. Kde se vzala, tu se vzala, výzva s názvem Doby Tatry. Úkolem bylo vylézt během 3 měsíců na 6 různých kopečků ve Vysokých Tatrách, udělat si na vršku selfíčko, nahrát na web, a pak už se jen těšit na medaili.





LETNÍ DOBY TATRY


Nejdřív se spolu podíváme na to, jak nám šla letní výzva. Do ní se z nás všech přihlásila jen jedna jediná horská koza - David. Co ovšem nečekal ani on sám bylo exponenciální zvětšování se jeho podpůrného fanklubu: na první výpravu do Tater jsme vyjeli jen ve dvou, na druhou ve čtyřech, a na tu poslední, třetí, dokonce v osmi, a významně jsme tak přispěli k získání jeho medaile :D



PRVNÍ ETAPA - RYSY & KOPROVSKÝ ŠTÍT

Za mě asi nejhezčí ze všech tří výprav. Rysy jsem před 4 lety na horské expedici do Tater (k přečtení TADY) oželela a trochu mi chyběly ve výčtu těch "důležitých" tatranských vršků. Lehce jsem se obávala cesty a měla vždycky z Rysů respekt, hlavně na základě vyprávění ostatních, že to tam "fakt není sranda a jsou tam řetězy a žebříky a hrůza děs!". Mno, realita byla taková, že se šlo celou cestu moc hezky a ta kraťonká pasáž, kde fakt je nějaký ten řetěz a schůdky, se v kloudných botách dala bez problémů zdolat. Největším nebezpečím tam byli - jako ostatně všude na horách - vyklepaní turisti v klouzajících teniskách či dokonce balerínkách, kteří se přes onu těžší pasáž vydávali nepochopitelnými cestami a způsoby a pak jen kňučeli hrůzou, že jim to pod nohama ujíždí a že se bojí...

Tahle hora (2499m, mimochodem nejvyšší vrch Polska, hranice prochází vrškem) byla zároveň první, kterou jsem zdolala v nových roztomilých červených pohorkách (Prabos Pular GTX) - a zrovna se mi povedlo je seznámit aj se sněhem :)

Zastávka na Rysech nějak nefungovala...



(c) David

(c) David

Vidíte chatu pod Rysmi? :) (c) David


Koprovský štít (2363m), který jsme si vyšlápli další den, byl taky hezkým zážitkem, mimo jiné taky díky okolním jezerům :)

(c) David

Výhled z Koprovského...

Bez halušek by nebyla návštěva Slovenska dokonalá...



DRUHÁ ETAPA - PREDNÉ SOLISKO & KRIVÁŇ

Úspěch první výpravy se rozkřikl mezi kamarády a druhou etapu jsme absolvovali ve čtyřech. Základní tábor jsme rozbili v kempu ve Štrbě a odtud se vydali nejdřív na Predné Solisko (2093m)...

(c) David

... a pak na Kriváň (2495m) - za mě jednu z nejtěžších hor, co jsem kdy zdolala. Nekonečné přelézání šutrů, dav lidí (opět nechyběli jedinci v balerínkách)... Ale zvládli jsme to! Smekám cylindr před tímhle vrchem!

Tak to je on, Kriváň...

Naše Prabosky v akci :D (ne, fakt nejsme Prabosem sponzorovaní, jen jsme si jejich botky docela oblíbili :D)

Na Kriváni... (c) David

K této výpravě se pojí i historka ze štrbského kempu, která předčila i obrovský noční slejvák, kdy nám pod stany valila ledová voda. Spokojeně si to tak chrníme, když tu náhle, uprostřed noci, se vedle našich stanů, kde pod širákem spí pár borců, ozve šílený řev. Následně řveme leknutím i my, ač netušíme, co se děje. Po chvíli se dozvídáme, že jenoho ze sousedů podle všeho kousla liška, nebo to tak alespoň popisuje. Jak případ dopadl bohužel nevíme, po nějaké době přemýšlení odjeli borci hledat doktora a ráno už v kempu nebyli... 



TŘETÍ ETAPA - JAHŇACÍ ŠTÍT & VÝCHODNÁ VYSOKÁ

... potřetí v Tatrách a tentokrát už v osmi lidech ve dvou autech! Útočištěm se nám stal Intercamp Tatranec u Tatranské Lomnice, ze kterého jsme ve výsledku nebyli moc nadšení - na recepci člověk mohl skoro zapustit kořeny při čekání na někoho odpovědného, v noci jsme se nemohli dostat do budovy na WC kvůli zabouchnutým dveřím a největším výdrbem byla megahlasitá svatba pořádaná v kempovním hotelu táhnoucí se až téměř do rána tehdy, kdy jsme z hor slezli a fakt se chtěli vyspat :D

Ráno v kempu...


Zapomeňme teď ale na strasti kempu, je na čase šlapat! Jako první jsme si dali Jahňací štít (2230m) nad Zeleným plesem. Odtud jsme pak slezli dolů a přes Svišťovku a Skalnaté pleso už témeř po setmění dorazili na Zamkovského chatu. 

Výhled z Jahňacího štítu...


Jahňací štít! (c) David

U Zeleného plesa...

U Zeleného plesa... (c) David

Na druhý den byla v plánu poslední hora - Východná Vysoká (2429m) (schválně, kolik z vás o ní někdy slyšelo? :D). Počasí nebylo nic moc, místy mrholilo, a mě už po všem tom loňském skákání po kopečcích protestovala kolena. Dolézt na Zbojnickou chatu byl pro mě výkon dne, a tak jsem se, ještě s druhým kolegou, rozhodla pro návrat do údolí. Být do dobývací výzvy přihlášená, štvalo by mě, že končím kousek před medailí, ale takhle jsem byla jen ráda, že se tam nahoru nepoškrábu. Namísto toho mě čekalo jiné dobrodružství - po 3 letech sednout za volant a dostat jedno z našich aut z kempu na místo shledání se zbytkem skupiny :D

Cestou na Zbojničku...


Zbojnická chata... (c) David

(c) David

Ostatní tedy pokračovali dál na Východnú Vysokú a nebyla to tak úplně procházka růžovým sadem... Promokli, nachumelilo na ně, překonávali drsňácké skalnaté úseky... No však se na to podívejte :)

A zvládli to! Východná Vysoká :) (c) David

(c) David

(c) David

(c) David

Nakonec jsme se k večeru šťastně slezli na parkovišti u Tatranské Polianky, dali večeři, a pak už jen mohli prohlásit letní Tatry za ukončené :)





ZIMNÍ DOBY TATRY

S koncem léta ale nepřišel konec dobývání! Přišla totiž výzva nová - zimní - ve které šlo o návštěvu 6 tatranských chat, před kterými jsme si opět měli udělat selfíčko (tentokrát ve stylové čepičce v barvách soutěže). A abychom už nechodili jen tak "na prázdno", 6 z nás se do výzvy aktivně nahlásilo. 




PRVNÍ ETAPA - CHATA PLESNIVEC & CHATA POD SOLISKOM & CHATA U POPRADSKÉHO PLESA

První zimní výprava byla mírumilovná. Zakempili jsme v turistickej ubytovni SHB u Štrbského plesa a odtud se vydali postupně na chatu Plesnivec, pak na chatu pod Soliskom (a vyšlápli jsme si i v rámci tréningu chůze v mačkách na samotné Predné Solisko - já už potřetí v životě. Kolikrát na ten kopec ještě polezu?! :D) a na jednu z večeří jsme se prošli i na nedalekou chatu u Popradského plesa.

Zimní silnička kousek od Smokovce...

Chata Plesnivec - náš první zářez ve výzvě :) (c) David

Takhle jsme si bydleli v SHB :)

Aj nasušené masíčko jsme s sebou měli!

Šlapeme na Solisko... (c) HonzaD

Záhadná fotka spodku mého baťohu s holemi a natahující se rukou vyjadřující... co vlastně? (c) HonzaD

Chata pod Soliskom... (c) David

Chata pod Soliskom... (c) HonzaD

Výhled z Predného Soliska:


V mačkách...

Večer u Popradského plesa...

(c) David

Sněm Prabosek... (c) David

Pokus o sněhuláčka na střeše auta. Bohužel, domů s náma nedorazil :(

Procházka k vodopádům pod Hrebienkom...


DRUHÁ ETAPA - CHATA U ZELENÉHO PLESA & TÉRYHO CHATA & ZBOJNICKÁ CHATA

... aneb nejdobrodružnější a nejšílenější ze všech 5 dobývacích výjezdů do Vysokých Tatrer. Narozdíl od ostatních etap vyžadovala mnohem víc plánování a vypůjčení proviantu. S sebou jsme tentokrát vezli sedáky, cepíny, mačky, helmy, a lavinovku - sondy, lopaty a pípáky.



Na chatu u Zeleného plesa to šlo hladce - sice nám po cestě začalo fučet a chumelit, ale cesta byla pořád v pohodě šlapatelná. 

(c) David

Na druhý den nás ale čekala drsňárna: se vším vybavením a věcmi jsme se přesouvali na Téryho chatu - ovšem ne po klasické cestě, nýbrž přímo nahoru nad Zelené pleso, vybavení členstvím v ČHS, po sněhu a ledu do prudkého svahu vedoucího do Baraního sedla (2384 m). Šlo to pomalu, občas jsme se hrabali v nafoukaném sněhu, občas nešly zaseknout mačky, občas to trochu ujelo, někdy se dalo víceméně jít vzpřímeně, jindy jsme lezli po čtyřech s cepínem... A překvapilo nás, jak blízko pod Lomnickým štítem jsme!

Naše trasa... ZDROJ

(c) David

(c) MichalV

Jo, nahoru to byla makačka, ale co teprve dolů :D Kus toho šílenýho svahu jsem sjela po zadku a bála se, že mi to ujede a zastavím se až někde v údolí, a nakonec mě kluci dokázali přesvědčit, že to mám zkusit pozadu jako když se leze po žebříku. Jasně, šlo to, ale hrůza v očích mě opustila až skoro na rovince dole u chaty. Jeden z účastníků se nám dokonce kus po svahu projel a otestoval tak brždění cepínem :D Nakonec jsme ale všichni celí a zdraví doklouzali na Terinku a dali večeři, pár panáků na ten náš šílenej výkon a šli chrnět. 

A trasa dolů... ZDROJ

(c) David

(c) David


Přes noc a i ráno foukalo a chumelilo a tak má iniciativa rozpůlit skupinu a s jednou půlkou dojít na Zbojnickou chatu dolem, po cestách, zatímco druhá půlka by zkusila přebouchat Priečné sedlo, byla nakonec přijata všemi členy, jelikož nikdo netoužil skončit pod lavinou, které jsme během cesty ostatně 2-3x slyšeli spadnout. Výprava za Zbojničkou ovšem byla ten den i tak odsouzena k zániku. Ještě než jsme slezli k Zamkovského chatě, sníh se změnil ve vytrvalý déšť. Nevzdávali jsme se a motivováni vyhlídkou teplýho čaje a polívky jsme se sunuli Velkou studenou dolinou. Kousek za půlkou do nás fučí tak, že se skoro nedá jít. Potkáváme skupinku dobře vybavaných horalů a na základě jejich slov "Aj v mačkách to tam se mnou hodilo o zem!" pokus o dojití na Zbojničku vzdáváme a vracíme se mokří a studení až na Zamkovského chatu, kde se nám daří se ubytovat a usušit se. 

U Terinky... (c) MichalV

Na druhý den je krásně, modrá obloha, sluníčko, teplo... Skvělá kompenzace za včerejšek :D A tak jsme se na Zbojničku vydali podruhé, v tričkách, slunečních brýlích a tak nějak na pohodu - s klidným vědomím, že ten den se nám opravdu podaří výzvu splnit :)


Zbojnička! (c) David

(c) David


Tak jsme dobyli Vysoké Tatry! Doma se mi u postele houpe medaile s vločkou - ale víte co, ono to vůbec o té odměně nebylo. Hlavní na téhle celé dlouhé akci bylo překonání sama sebe, strachu, že na ten kopec nevylezu, že se někde skutálím ze svahu dolů a žádný cepín na světě mi nepomůže, že mě to odfoukne, že někde zmrznu. Tak přesně ostatně znělo i motto výzvy: "Překonej sám sebe!" A ono to za to sakra stálo, ať už v létě, nebo v zimě. :)  A jak to všecko hodnotí moje spřátelené horské kozy?

David: Když na mě poprvé vyskočila výzva DobyTatry, řekl jsem si, proč ne, aspoň když bude volný víkend nebude potřeba vymýšlet plány a ještě k tomu za mě zasadí jeden strom v Tatrách… Přihlášený jsem byl sám, tak jsem si řekl, že tam ty kamarády dotáhnu i tak a povedlo se :) Na první víkend jsme jeli jen dva, další víkend jsme již byli čtyři a na poslední dva vrcholy už nás vyráželo osm. Krásně to exponenciálně rostlo :D Když ohlásili zimní výzvu, nebylo o čem přemýšlet a hned jsme se všichni přihlásili a úspěšně zdolali všechny chaty. DobyTatry byly super motivací vyrazit do Tater a vylézt kopečky - i ty méně známé, upřímně, kdo zná Východní vysokou a byl tam… I díky tomu, že nám při všech návštěvách vycházelo počasí, je jasné, že se budeme účastnit i další letní výzvy, už jen vybrat tu správnou...

Ewa: "Hory nás zahalily svou sněžnou krásou a nechaly stoupat po hřebenech. Bylo tam krásně, a my jsme s pokorou a čistou myslí dobyli všechny vrcholy."

Adam: "Hergot. Dobre to bylo jak cyp! Jedu zas!"

HonzaK: "První z výstupů v rámci druhé etapy zimní výzvy (do Baranieho sedla) šel nepochybně přirovnat k chůzi po eskalátoru, který jede proti vám. Nezalekli jsme se! Přesně takové věci trénujeme pravidelně během návratů z lezeckých úterků při transfer přes brněnské OC Letmo."

MichalV: "Tatry mě málem pokořily, ale vytrval jsem a přežil. Na tento zážitek nikdy nezapomenu. Pokud bude možnost absolvovat to znovu, nebudu váhat."



A možná, že se na něco podobného vypravíme i letos - v nabídce jsou teď dokonce 4 různé dobývací události - viz www.dobytatry.sk. Takže jestli nevíte, co v létě podniknout, nebo chcete prozkoumat Tatry trochu víc, neváhejte :) 

Zúčastnil jste se taky někdo téhle výzvy? Neváhejte se podělit o vaše zážitky dole v komentářích :) 

Vaše Jíťa



Mohlo by vás zaujmout...

2 komentářů

  1. Skvělý projekt! Letní varianta by byla reálná i pro mě jakožto průměrného občana, ale účastníky zimní výzvy všechny obdivuji. To už chce hodně odhodlání.

    Do Tater jsme pozvaní od příbuzných, tak doufám, že až se stávající situace utiší, podaří se nám vyjet. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mno my jsme si tu druhou zimní etapu dali trochu na drsňáka, ale jinak se všude chodí po standartních slušných trasách, takže se není čeho bát :)

      Vymazat