A BIT OF JITT

"Hele, na co jsem se přihlásil..."

...tak takhle přesně to v létě 2019 začalo. Kde se vzala, tu se vzala, výzva s názvem Doby Tatry. Úkolem bylo vylézt během 3 měsíců na 6 různých kopečků ve Vysokých Tatrách, udělat si na vršku selfíčko, nahrát na web, a pak už se jen těšit na medaili.

ak už jsem zde kdysi vyprávěla, našla jsem na VŠ skvělou bandu kamarádů, se kterými se dá podnikat cokoli šíleného, co se vymyslí. Nejen takové ty záležitosti jako pivko, kafe, lasergame, deskovky, ale i srandy poněkud delšího charakteru, jakými jsou například dvě úspěšné týdenní akce na jedné chatě uprostřed lesů či loňský přechod Nízkých Tater (k přečtení TADY).

Ani letos jsme neměli zájem porušit jakous-takous tradici pořádání jedné větší prázdninové akce, a tak jsme dali hlavy dohromady. Původní návrh na přejití Malé Fatry se na chvíli změnil ve výlet do hor na Slovinsko. Ovšem ani ten neobstál, protože jsme se nakonec shodli na výjezdu do Vysokých Tater. :)

Dokonce i lišáka jsme potkali:

Mám štěstí na kamarády z vejšky. Jsou to fajnoví kluci (a kupodvu taky pár holek :D), se kterýma se dají dělat nejrůznější blbosti a pořádat skvělé akce, na které se dlouho vzpomíná. Už se stalo pravidlem, že naše mnohohlavá banda každé letní prázdniny uspořádá něco většího - například vloni jsme byli týden na zálesácké chatě a pobíhali po lese, hráli hry, večer zpívali u kytary, cpali se vybranými svépomocí udělanými lahůdkami, spali do zásoby a užívali si volno.

No a letos - ve snaze navázat na tradici - jsme se domluvili, zabalili krosny, a vydali se do Nízkých Tater. Ovšem ne jen tak, abychom sedli na lanovku, vyvezli se na Chopok, udělali fotku a prohlásili "byli jsme v Nízkých Tatrách. Kdepak. My jsme se je rozhodli celé přejít. Jo, čtete dobře. Přejít Nízké Tatry, od Donoval až do Telgártu, asi 90 km po červené začce, přes kopce a údolí, přes kamení, trávu, bahno, hustý porost, kličkovat mezi bouřkama a večer spát po útulnách.

Tož nápad dobrej, a teď se se mnou pojďte podívat na realizaci :D

Když jsem balila krosnu, myslela jsem, že toho moc neponesu. Spacák, karimatku, nepromokavku, pláštěnku, pár ponožek, 3 trika a nějaký jídlo. Jaké však bylo moje překvapení, když ve finále bágl vážil ke 20 kilům a já měla co dělat, abych ho vůbec nahodila na záda! :D Začínáme dobře, pomyslela jsem si, a když mě kluci uklidnili, že oni na tom nejsou líp, mávla jsem nad tím rukou.

Roháče se nacházejí na západě Vysokých Tater, zhruba na sever od Liptovské Mary. Právě sem jsem v létě zavítala na dvoudenní výlet. :)

Přikládám mapku, abyste mohli lépe sledovat mé kroky: