A BIT OF JITT

Už je tomu nyní rok, co jsem odletěla na Krétu a přidala se tak k cca 30 kolegům z celé Evropy, kteří se - stejně jako já - rozhodli stát se na půl roku erasmákem. Tedy - rozhodli... Já jsem se rozhoupávala dost dlouho, nebyla jsem si vůbec jistá, jestli do toho mám jít a jestli se na to vůbec hodím. Vždyť je celý erasmus vysoce společenskou záležitostí a bez opuštění vlastní bezpečné bublinky to nejde... 

Pojďme si tedy nyní povědět, jaké to je, když se introvert vydá do světa. 

Milí čtenáři,

vítejte v druhém erasmáckém souhrnném článku (ten první je ZDE a věnoval se mé zahraniční univerzitě - TEI v Heraklionu na Krétě). Na následujících řádcích bych se s vámi chtěla podělit o jakýsi výčet všeho toho, co jsem během pobytu na Krétě měla možnost koupit, objednat, sníst a ochutnat - a posnažím se zavzpomínat i na názvy a lokace obchodů a možná i na ceny.

Byla bych ráda, kdyby tento článek třeba pomohl či inspiroval ty z vás, kteří se na stejné místo chystáte - ať už dlouhodobě jakožto erasmák či pracovně a nebo jen tak na dovolenou. :)

Heraklionský přístav:

Milí čtenáři,

vítejte v jednom ze souhrných článků navazujících na moje povídání o Erasmu v Řecku na TEI na Krétě. Na následujících řádcích bych vás ráda seznámila s tím, jak to na TEI chodí, jaké byly přednášky, vyučující, zkoušky a podobně - myslím, že pokud jste možný zájemce o studium na téhle univerzitě, mohlo by vám to alespoň malinko pomoct :)

Vchod do kampusu:

Únor byl posledním měsícem, jehož část jsem měla možnost na erasmu strávit. Přesněji řečeno: 19 dní. I když se to nezdá jako kdovíjaká dlouhá doba, dokázala jsem tyhle dny procpat spoustou práce i zážitků. Pojďme se tedy teď podívat na to, jak jsem si zbytek erasmu užila. :)

Asi nejvíc času mi užírala škola. Jednak jsem pilně ťukala diplomku a druhak mě čekala zkouška z Computational Intelligence (kde byly nakonec jen příklady a celkově to bylo docela snadné, i když chyba se tam dala seknout snadno) a závěrečná prezentace do Sítí (která proběhla v přátelském duchu a nakonec jsme si ještě popovídali o tom, jak se nám předmět líbil). Taktéž mi začalo vyřizování výstupních papírů, obíhání studijního, emailování atd.

Heraklion, přístav:

Pět měsíců... teda, skoro, bez jednoho týdne.

26.9.2016 - 19.2.2017

Tahle dlouho jsem mohla žít tady, na Krétě. Záměrně píšu "tady", protože v době vydání článku tu stále ještě jsem. Zbývá mi posledních sedm dní (a už ani tolik ne).

Když jsem sem přijela, bylo pro mě všecko nové, trochu jsem se bála, jak to tu budu zvládat, jestli se mi tu bude líbit, a byla zvědavá, co všecko zažiju. Můj vztah ke Krétě - a hlavně k Heraklionu - se formoval pomalu, pozvolna, žádný spěch, siga-siga. Sem tam jsem potkala něco, co se mi líbilo, a jindy zase něco, co mě spíš odrazovalo (v naprosté většině to bývaly odpadky tam, kde na ně prostě nejsem zvyklá).

A tak si, když se můj pobyt zde chýlí ke konci, začínám uvědomovat, že až se se mnou zvedne letadlo směrem na Vídeň, asi budu nucena zamáčknout nejednu slzu. Protože i když tu nebyly všechny dny slunečné, růžové a báječné, tak počet těch lepších a moc pěkných okamžiků a věcí převažuje.

Nu, a po čem mi tedy bude smutno?

 Moře... jeho vůně, šumění, malé vlnky i velké rozbouřené vlnobití, proměnlivé barvy... moc ráda jsem si chodila sednout na jeden šutr u pevnosti, koukala na moře a přemítala o životě...

 Hory... Protože vždycky, když jsem vyšla ven, byly hory to první, co jsem viděla (a v zimě byly zasněžené a vypadaly báječně).

 Počasí... bylo tu vlastně pořád krásný teplo, jen na přelomu roku se to trochu pokazilo...

 Jídlo... čerstvý ovoce (hlavně mango), zelenina... moussaka, slaný koláče se sýrem, souvlaki, gyros, jogurt, med...

 Pití... hlavně kafe z Coffee Islandu, čokoláda z Outopie a raki odkudkoli :D

 Procházky... kolem moře, po městě v uličkách, po přístavu...

 Lidičky... Řecko-albánskou známou, která mě první den ukázala cestu; Estonku, se kterou jsme chodily na jeden předmět a v rozpětí dvou týdnů jsme si obě polily noťasy pitím; Itala, se kterým jsme se vždycky dobře pobavili a dlabali sušenky, zatímco jsme vařili vodu na čaj; holky z Norska, se kterými se skvěle povídalo; Baska (Španěla, chcete-li), se kterým bylo veselo a který dovezl ze Španělska skvělou čokoládu s viněmi; kluky Řeky z přednášek, kteří se se mnou rádi bavili, učili mě slovíčka a byli vždycky dobře naladění; G.O., který se o nás erasmáky staral, učil nás a ukázal nám toho v Heraklionu moc a moc...

 Města... Heraklion, Rethymno, Chania, Agios Nikolaos...

 Řečtina... aneb můžete si na ulici zplna hrdla zanadávat česky a nikdo vám nebude rozumět :D

 Ptáčci, co mi lítají na verandu a zobou drobky ze starýho tvrdýho chleba...

 Prezentace projektů na Inteligenci a přednášení na Sítích - vždycky to bylo fajn, veselé a hodně mě to naučilo...

 Samota... teď to bude znít zvláštně, ale ano, i tohle jsem tu měla jakožto introvertní bytost ráda. Poprvé v životě jsem měla svůj vlastní pokojíček, kam mi nikdo nelozil, kde jsem se mohla zavřít a tvořit si své vlastní záležitosti... a odkud jsem mohla kdykoli vykročit do světa a trochu tu samotu vyvážit něčím společenštějším :)

 A monžná, že mi bude chybět i ta místní psí smečka, která mě vytrvale pronásleduje vždycky, když jdu na nákup :D

A co vy, taky vám nějaké místečko na světě chybí? Či něco z něj? :)

Maják v Chanii:

Sníh? Na Krétě? To zní trochu podivně, žejo? :) Ale neodcházejte ještě, a nechte se přesvědčit, že i taková "abnormalita" existuje...

Jako erasmákovi se mi naskytla výborná možnost poznat svou destinaci (Krétu - a hlavně pak Heraklion) trochu jinak než klasický turista, který se tu 14 dní ohřeje a pak letí domů. Já tu jsem na pět měsíců, a věřte mi, za tu dobu se mi Kréta několikrát proměnila před očima.

Ze suché a vyprahlé země, kterou jsem spatřila na konci září, se v průběhu listopadu a prosince stal zelený ostrůvek, kde všecko vesele rostlo, bujelo a užívalo si chladnějšího a hlavně deštivého období. A pak, hned na začátku prosince se stalo něco, co jsem nečekala: na horách kolem napadl sníh! Byť se nacházel jen v nejvyšších polohách, byla na něj krásná podívaná :)

Počasí ovšem přitvrdilo a rozhodlo se, že letošní zima bude stát po celých 13 letech za to. A tak se ochladilo až na nulu (a sem tam mírně pod ni) a na nový rok jsme měli sníh i na pobřeží! :D Sice moc dlouho nevydržel, protože zrovna ten den nastalo pořádné teplo, ale i tak z toho bylo na internetu velký haló :D

Nicméně, na horách se sníh držel vytrvale dál, a i dneska ještě ve vyšších polohách je (dneska jsme měli 16°C v Heraklionu, takže dolů už se pomalu sune jaro).

No a já bych vám teďka moc ráda ukázala, jaké to je, když na Krétě napadne sníh :) Jsou to především záběry na hory, zasněžený Heraklion jsem bohužel nestihla.

1.12.2016, Heraklion, pohled na pohoří Ida z pevnosti v přístavu:

Leden... aneb čtvrtý měsíc na erasmu je za mnou! A musím se přiznat, že ze utekl ze všech nejrychleji, ani jsem se nenadála a přišel únor.

Jedna z heraklionských uliček, ještě s vánoční výzdobou...

Stále ještě žijící erasmák Jíťa vás zdraví a zve vás na výlet! Tentokrát se spolu podíváme do města jménem Chania, které se tak řadí po bok mnou už navštívených krétských destinací jménem Rethymno (KLIK) a Agios Nikolaos (o něm povídání brzo přijde).

Milí příznivci mého erasmáckého dobrodružství,

vítejte v sumarizačním článku věnujícímu se prosinci 2016 - aneb máme tu další měsíční souhrn dění.. :)

Prosinec by se dal označit za událostmi poměrně nabitý měsíc; pojďme se tedy nyní společně podívat, co mě během něho potkalo.

(1) ŠKOLA

Hm, tady moc novostí nepřibylo... ustálená rutina pokračuje, pondělí-středa-pátek škola a cvika, v mezičasech pak práce na zbývajících projektech a domácích úkolech.

Přes Vánoce jsem sesmolila projekt na History of Crete (o druhé světové válce na Krétě, měli-li byste zájem, můžu ho pak zveřejnit i tuto), taky naťukala projekt do Computational Intelligence (a zjistila u toho, že fuzzy mě moc nebaví :-/), vyhrabala z hlubin IEEE 40 článků do projektu ze sítí a začala psát text diplomky...

Vánoční prázdniny tvraly pro mě neobvyklé tři týdny, ale nestěžuju si, spíš naopak, byl čas na práci i na zábavu :)

Na kolejích nás přes svátky moc nezůstalo a to byl zřejmě i důvod, aby spořiví Řekové vypnuli topení :D Jindy se tu topí vždycky večer na pár hodin (jindy to ani není potřeba, zas taková kosa tu není), ale pomůže to alespoň vysušit boty... Takhle jsme je tu sušili v troubě v kuchyňce... :D Nemluvě o tom, že poté, co můj milý odletěl, jsem tu měla problém se trochu ohřát, protože moc záhřevná nejsem...

Večerní pohled z kuchyňky...

Drazí přátelé,

v dnešním erasmáckém článku si vás dovoluji pozvat na výlet :) Konkrétně se spolu podíváme do města jménem Rethymno, které se nachází západně od Heraklionu.

Na konci listopadu za mnou na Krétu doletěli dva mí milí kamarádi a udělali si tak cca čtyřdenní dovolenou obohacenou o spoustu zážitků a mou společnost :D Jako jeden z cílů našeho společného pobytu na ostrově jsme si stanovili výlet buď do Rethymna nebo Agios Nikolaos. Nakonec jsme si vybrali Rethymno, protože podle počasí měla deštivá fronta ustupovat ze západu na východ a v Rethymnu mělo být hezké počasí dříve, jak v Agios Nikolaos ležícím na východ od Heraklionu :D

Součástí mé vzdělávací položky na erasmu je (mimo ajťácké předměty) i řecký jazyk a dějiny Kréty. A právě v rámci "dějin" jsme se s erasmáckou skupinkou jednoho listopadového dne vydali pod vedením našeho profesora-lingvisty-archeologa (dále jen "G.O.") do paláce nesoucí název Knossos.

ZDROJ

Drazí příznivci,

vítejte v pokračování mé erasmácké článkové série :) Měsíc se s měsícem sešel a listopad už je nenávratně za námi. Stejně tak, jako jsem se zde rozepsala o říjnu (k přečtení TADY), se vám nyní chystám pochlubit s tím, jaký byl můj druhý měsíc na Krétě. Tradičně se můžete těšit na ochutnávku jídla a pití, fotky od moře a (nejen) z Heraklionu, povídání o škole a další a další věci. Tož, pojďme na to :)

(1) ŠKOLA

Co se vzdělávání týče, vše probíhá víceméně stejně, jako minulý měsíc - třikrát do týdne nějaká přednáška/cviko, příprava prezentací, vypracovávání papírových assignmentů, práce na několika projektech a snaha pochytit alespoň něco z řečtiny, abych pak na konci semestru zvládla zkoušku.

Semestr se přehoupl do druhé poloviny, a tak už mě čekají jen dva assignmenty a tři projekty. Doufám, že práce na nich půjde tak dobře, jako na těch uplynulých. Trochu zatím nevím, co čekat od zkoušek, jak budou vypadat, kolik pokusů bude... Ale nehodlám se s tím teď nervovat, až přijdou, tak je budu řešit.

S řečtinou jsem trošku pokročila - například čísla mi docela jdou :D A taky se zvládám domluvit v menze a objednat si kafe, čtení v alfabetě mi taky jde (až na to, že mnohdy netuším, co je to za slovo :D) a osvojila jsem si takové ty fráze "Jak se jmenuješ? Jak se máš? Odkud jsi?" a podobně.

Olivovniky tu jsou častými stromky - takový malý olivový hájek máme dokonce kousíček pod kampusem. Tuhle konkrétní olivku jsem cvakla na exkurzi do paláce Knossos :) Překvapilo mě ale, jak byla oliva hořká a dosti nedobrá - prý se právě proto nakládají do slaného nálevu, protože jinak by nám nechutnaly. Do olivového oleje se ale ta pachuť kupodivu nedostane...

Milí přátelé,

po nějaké době vás opět zdravím z Heraklionu v erasmáckém článku. Stále žiju a dokonce bych řekla, že čím dál tím líp :D Dneska se podíváme na to, jak se dají o samotě parádně oslavit narozky, koukneme se na některá hezká místa ve městě, dáme si dobrý jídlo, koukneme se i do školy a nakonec si shrneme první cca měsíc mého pobytu a koukneme se na plány do budoucna :)

(1) NAROZENINY

V předvečer mého "velkého dne" mě chytla trochu panika, protože to mělo být úplně poprvé, kdy nebudu oslavovat své zestárnutí s rodiči či kamarády, ale sama a ještě daleko od známých míst. Tož, jsem člověk moderní, a tak jsem zagooglila, co by se dalo v této situaci dělat, aby ten den stál alespoň trochu za to. Nejlepší článek byl od jistého maníka, jehož den se nesl ve znamení dobré snídaně, celodenního pobytu venku, dobrého jídla a návštěvy nových míst. Hm, ok, to nezní tak špatně, řekla jsem si.

Když nastal narozeninový den, povedlo se mi k mé radosti vstát o dost dříve než obvykle. V klidu jsem si užila jogurt s jabkem a početla pár pěkných článků. Načež jsem vzala tašku s flaškou vody a mobilem a vyrazila do světa. Umanula jsem si, že dneska s sebou zrcadlovku nebudu tahat, protože si chci den užít v klidu a ne "polopracovně" s pobíháním kolem a přemýšlením nad fotkami.

Po cestě jsem potkala takovýho frajera: 

Ahoj přátelé!

S radostí se po nějaké době hlásím s dalším erasmáckým článkem. Základní (a pro mě dosti důležitou) informací je, že stále ještě žiju, nic mě neudolalo (i když od toho nebylo daleko), neokradlo, nepřepadlo, ani mi nijak jinak neublížilo a vlastně: začínám si to tu svým způsobem dokonce užívat. :)

Začněme počasím. Zde nebude ale vlastně moc o čem mluvit, protože je venku každý den tak nějak stejně: modrá obloha, slunko svítí, někdy trochu fouká, a je 23-25°C. Je to ale už mnohem lepší než před třemi týdny, kdy se tu přes poledne nedalo na slunku moc existovat - teploty trochu slezly, a častěji lehce fouká, takže je venku příjemněji. V noci bývá (odhadem) tak kolem 18-20°C, což je taky fajn :)

Želvička volně v řece! Čučela jsem na ní jak péro z gauče :D Ale plave jich tam celé hejno :) 

Drazí přátelé,

zdravím vás z hlavního města Kréty, Heraklionu, nacházejícím se tak nějak uprostřed na severním pobřeží ostrova. Žiju, jsem v pořádku, je mi trochu smutno, ale to se překoná, bydlím, a zatím to tu zvládám :)

Tak, a teď trochu detailněji :D

V pondělí se se mnou kolem poledního ve Vídni na Schwechatu odlepilo letadlo a s čumákem nasměrovaným na jih si to frčelo vstříc Krétě. Dostala jsem parádní sendvič se šunkou a křenem a čajík s citronem k tomu, vděčně to všecko spořádala a usnula. S trhnutím jsem se vzbudila až pár minut před přistáním, kdy mě probral pilotovo hlášení :D Za okýnkem ubíhalo moře a ostrůvky, pak bylo chvíli jen modro, a potom jsem pod sebou uviděla dlouhé pobřeží, vlnky, pláže a město. Přiznávám, tohle byl zatím nejkrásnější přílet, jaký jsem zažila; opravdu bylo na co koukat! :D Načež to s námi trochu drclo a byli jsme na zemi :)

Instagramovka, takle to vypadalo před přistáním z okýnka:

Dny pomalu ubíhají a čas odjezdu se nenávratně blíží. V kufru už mám provizorně nacpané mé "vybavení" na následujícího půl roku, a kromě pár maličkostí mi snad nic nechybí.

Víte, kdybych tu byla v bytě sama a celé si to pomalinku všecko vyřizovala a zařizovala a scháněla, byla bych asi o něco víc v klídku a pohodě. Na bytě ale sama nejsem, jsou tu dvě tak nějak vždypřítomné bytosti - rodiče. A jsme u jádra pudla, u smrdící hlavy ryby, u zakopaného psa.

Méďa už se taky těší na cestu :)

Mí drazí,

možná si ještě pamatujete na celkem úspěšnou vykecávací maturitní rubriku "Život maturanta" a neméně vydařené pokračování "Život na VŠ", které pro mě byly a jsou místy, na kterých se s vámi můžu podělit o zážitky ze vzdělávacích institucí a studentského bytí.

Dneska bych vám chtěla představit rubriku podobného ražení zaměřenou na můj nadcházející jedno-semestrový studijní pobyt přes program Erasmus+.