Z Českého Švýcarska do Karlových Varů

7.8.21


S plánováním letošní dovolené jsme byli velmi opatrní. Vlastně jsme téměř nic neplánovali. Občas kolem nesměle proletěla myšlenka na Finsko nebo snad Švédsko, ale s postupujícím časem bylo čím dál tím jasnější, že tentokrát se za hranice nepodíváme. A ono to ani nebylo nijak zásadní - hlavní pro nás bylo to, že na chvíli zmizíme z Brna pryč, pod stan, do lesů... :)

A tak jsme jednoho dne nacpali do auta pár nezbytností a vyrazili na sever!


Naše putování se dá rozdělit na tři části:


[1] České Švýcarsko

První zastávkou se staly Jetřichovice - malé městečko hned vedle NP České Švýcarsko. Přijíždíme sem večer, stylově v tom největším slejváku. :D S úlevou zjišťujeme, že v kempu je spousta místa, okýnko s jídlem a dokonce koupací nádrž, a tak se zde na příští tři noci zabydlujeme. 



Z Jetřichovic pak vyrážíme kouknout se na Pravčickou bránu (MAPA - naklikáno pouze po uzavírku u Šaunštejnu - v době naší návštěvy se to tam dalo obejít náhradní trasou a pokračovat po červené dál). I když je potřeba k ní od zastávky busu nastoupat poměrně slušných pár metrů, jde to rychle a překvapivě nenáročně. U Brány si pak kupujeme za 100Kč vstupenku abychom si mohli prolézt jinak nepřístupné cestičky s parádními výhledy do okolí. 






Po kafi, kofole, zakoupení pohledů a naprosto nečekaným setkáním se s kamarády z Brna, kteří se vyskytli v ten samý čas na tom samém místě, pokračujeme po červené dále mezi skalami. V hospodě na Mezní louce slupneme oběd a necháváme se pak červenou vést přes Malou Pravčickou bránu až na Skalní kapli a odtud po modré do Jetřichovic. 



Jelikož s sebou vezeme i kola, druhý výlet tak pojímáme cyklisticky (MAPA). Nejprve obhlídneme zbytky Dolského mlýna, pak pokračujeme na rozhlednu na Pastevním vrchu, odkud je krásný výhled na Růžovský vrch, sjedeme do Srbské Kamenice a na chvíli se zdržíme prohlídkou dvou otevřených řopíků (na Naučné stezce lehkého opevnění). A odtud pak zpátky do Jetřichovic :) 


Dolský mlýn je sice zřícenina, ale za to je velmi populární mezi filmaři. Natáčela se tu například Pyšná princezna :)


Rozhledna na Pastevním vrchu:

Růžovský vrch:

Řopík:

A poslední výlet v Českém Švýcarsku nás zavedl z Jetřichovic přes zelenou a červenou na vyhlídku Rudolfův kámen a odtud pak na dvě úžasná místa: Vilemíninu stěnu a Mariinu vyhlídku (MAPA). 

Mariina vyhlídka:







[2] Tiské stěny

V Českém Švýcarsku by se dalo zůstat mnohem déle, o tom žádná. Jelikož ale toužíme poznat i další místa, přesouváme se dále. Nejdřív trochu prozkoumáne Děčín - projdeme se kolem zámku, pokocháme se rozvitým pávem, prolezeme pár uliček ve městě a dáváme si skvělou kachničku v Pho Hanoi. :)





Copak rozvitý páv, ale viděli jste někdy odpočívajícího páva? :D



Kachnička.... (c)David


Poté uz je na čase zakotvit mezi Tiskými stěnami v Ostrově. Hlavní kemp je bohužel plný, ale k naší radosti nacházíme místo na tábořišti kousíček vedle (TADY). K dispozici toho sice moc není - řada ToiToi, kohoutek s vodou, a skvělý foodtrack s posezením - ale nikdo kolem nás skoro není, je tu ticho a možnost si udělat ohýnek. 


(c)David


V téhle oblasti máme v plánu dvě aktivity. První je výšlap na kole (MAPA). Začínáme ničím menším než vyškrábáním se na Děčínský Sněžník (šlo to poměrně dobře :)), který nás odměňuje krásným výhledem do dalekého okolí ze své Sauronovsky vypadající kamenné rozhledny. 




Pokračujeme pak dál na Kristin hrádek, rovnou, ale za to z kopce do kopce zvlněnou cestou jménem Telefonka, na chviličku zabloudíme do Německa, abychom se dostali zase zpátky do Ostrova

Večer se pak ještě projdeme přes Ostrovské skály k rybníku na koupačku :) 

Druhý výlet směřujeme kam jinam než přímo do Tiských stěn. Z tábořiště se tam dá pohodlně dojít po zelené. Na velkou část dne jsme tak měli o zábavu postaráno - nezdá se to, ale skalní městečko je opravdu rozsáhlé a je pořád na co koukat :)















[3] Krušné hory a Jáchymov

Poslední oblastí, kterou máme v plánu navštívit, a podle které ostatně celou dovolenou pořád nazýváme, jsou Krušné hory. První zastávkou v nich je zřícenina hradu Hasištejn s krásným výhledem na elektrárnu Prunéřov






Druhou je pak vesnička uprostřed ničeho: Měděnec. Rychle koukneme na kamenné Sfingy, podivíme se nad ospalostí a opuštěností tohohle krásnýho místa na hřebenu hor, rozhlídneme se po kraji z vršku Mědník a nakonec si v (asi jediné) fungující hospodě dáme oběd. 

Kamenná Sfinga:

Hornická krajina...



A pak už frčíme směr Jáchymov. Projíždíme kousíček pod Klínovcem, a protože cedule hlásá, že na vršek je to asi kilometr, odbočujeme s myšlenkou někde zaparkovat a projít se. Jaké ale je naše překvapení, když jedeme, jedeme, a najednou, bez zákazu, bez závory, se ocitáme přímo na vrcholu Klínovce! Horská turistika level PRO :D 





Chvilku se kocháme panoramatickou mlhou a poněkud rozpadlými budovami a pak už konečně sjíždíme dolů do Jáchymova a zabydlujeme se U Adama (web). 

Jáchymov (WIKI) má asi většina lidí spojený hlavně s těžbou uranové rudy a komunistickými lágry. Historie tohohle místa ale sahá mnohem dál - už v 16. století se tu těžilo stříbro a další kovy a razily tolary. Uranovou rudu, radioaktivitu, radon atd tenkrát nikdo ještě neznal, a tak, narazili-li horníci na podivný šutr, ve kterém nenašli nic užitečného, odhodili ho pryč, a nazvali ho smolinec - měli prostě smůlu, protože žádné stříbro nebo něco jiného vhodného v něm nebylo. Lidé si ze smolince pak stavěli domy či jím barvili sklo, průměrný dožitý věk horníka byl 35 let a nikdo o ničem nevěděl. Až za pár století přišel smolinec do ruky Marie Currie Sklodowské a najednou bylo jasno - domy září, voda v dolech září, lidi velmi často umírají na nemoci z ozáření. 

Jáchymov působí tak nějak zvláštně. Vedle fungl nových budov se krčí ty staré, mnohdy skoro rozpadlé a z nejrůznejších důvodů opuštěné. A na každou stranu je to pěkně do kopce!

Mezi lety 1949-1961 vzniklo v bezprostředním okolí Jáchymova několik tzv. Trestaneckých pracovních táborů, kam tehdejší režim odklízel všechny nepohodlné - trestance a politické vězně. V otřesných podmínkách tu (vedle placených smluvních horníků) dolovali uranovou rudu pro zbrojní účely SSSR po druhé světové válce. Na uranu tak přicházíme nejen o spousty peněz (SSSR ho nakupuje za cenu příznivou pro něj, zdaleka ale ne pro nás) ale taky o spousty lidských životů (z nichž o konci mnohých dodnes nevíme vůbec nic). 

Ale ještě než se Jáchymov stal místem utrpení v uranových dolech, vzniklo v něm právě díky nerostnému bohatství něco unikátního: první radonové lázně na světě zaměřené na léčbu pohybového aparátu, které fungují dodnes. A i když radonovou koupel si jen tak nedáte (je potřeba vyšetření atd), tak v areálu lázní si můžete zajít na bazén a do parádní saunové zóny :) 

První den v Jáchymově zahajujeme návštěvou muzea, které nás překvapilo svou rozlohou i záběrem (nerosty, horniny, historie, mince, lágry,...). Odtud se pak vydáváme na naučnou stezku Jáchymovské peklo (MAPA). Po žluté stoupáme k Nikolaji, odtud pak na bývalý důl Eduard a protože se horší počasí, zkracujeme si trochu trasu po červené a nakonec lesem docházíme celí promočení (a bohatší o 5 pravých hřibů) do hotelu Berghof na Rovnosti, kde se zachraňujeme česnačkou. Odtud už to po žluté a modré došlapeme za chvilinku zpátky do Jáchymova, s krátkou zastávkou mezi zbytky hradu Freudenstein





Druhý jáchymovský den trávíme trochu jinak - kupujeme si celodenní jízdenku na lanovku na Klínovec (690Kč, r. 2021) a s našimi koly se vydáváme vyblbnout do Trail Parku (web) :) Ano, přiznávám se bez mučení, měla jsem z toho docela obavy, na kole nevyzařuju úplnou jistotu, ale modrý trail jsem zvládala, myslím, celkem obstojně a ani jsem neměla hrůzu v očích :D  

(c)David

Z Klínovce se ten samý den, poté, co jsme se vyřádili na trailech, jedeme ještě podívat přes Boží Dar a Božídarské rašeliniště (vážně krásná oblast) do pivovaru Rýžovna na polívku a odvážíme si jejich fakt dobrý pivo s sebou na večer :) (MAPA)

Nad Rýžovnou... (c)David


Poslední den naší epické dovolené rozhodně není flákací. Nejprve doháníme resty v Jáchymově - jdeme se podívat do průzkumné Štoly č.1 (web). Zde doporučuju objednat si prohlídku předem, je o ni docela velký zájem :)




Na doporučení se pak ještě zastavujeme v Horním Žďáru, kde se nachází na seznamu UNESCO zapsaná Rudá věž smrti (web). Právě zde se uranová ruda z dolů vozila a ve věži drtila a třídila. Lidé - povětšinou vězni nepohodlní režimu - zde pracovali bez jakýchkoli ochranných pomůcek a většinou bylo tohle místo jejich konečnou. (Možná vám něco řekne výraz MUKL - Muž Určený K Likvidaci.)


Pohled do vrchu věže...



A abychom nekončili tak smutně, mám tu pro vás ještě jednu zastávku - Karlovy Vary :) Sice nám pár minut po příjezdu začíná pršet a je docela zima, ale i tak zvládáme projít alespoň vetší část kolonády a dokonce si i srsnout ze dvou pramenů :)











Tak toliko k výjezdu na severozápad! Byli jste taky na některém ze zmíněných míst? Nebo na nějakém úplně jiném, které stojí za návštěvu? :)

Vaše Jíťa

------------

A na úplný konec ještě pár odkazů:




Mohlo by vás zaujmout...

2 Comments

  1. Děčínský Sněžník a Tiské stěny znám, zato na Pravčickou bránu už se chystám kolik let - v létě mě poněkud odrazují davy. Jáchymov je zajímavý tip, tam bych cíleně nejela, ale z tvých fotek přitom působí jako město, co má návštěvníkům co nabídnout - prohlídky štol a historických míst mám ráda, i když se jedná o historii neslavnou. Krásné fotky a super doporučení. České Švýcarsko zvažujeme pro naši zářijovou dovolenou, tak se možná necháme inspirovat. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na Pravčické jsme naštěstí byli hned ráno, vlastně sotva otevřeli pokladnu, takže jsme si to tam užili docela prázdné, ale kolem poledne už tam bylo lidí dost, to je pravda...
      Jáchymov podle mě stojí za to, jednak kvůli historii, pak kvůli krásný přírodě kolem a v neposlední řadě kvůli té skvělé sauně v lázních :D

      Vymazat

Už jste četli tenhle článek?

Doby Západné Tatry 2020

"...tak ti nevím, jestli jsme víc my dobyli Tatry, nebo Tatry dobily nás..."Ne, není to chyba, to měkké "i" v druhé části věty. Když jsme se v květnu, celí natěšení z předchozí letní...

A co tento?

Tenerife 2022 - Teide & Loro

I když mi přijde, že už je to snad měsíc od chvíle, co jsme vkročili na tenerifskou půdu, opak je pravdou: je za námi pouze pět dní a před námi jenom dva...

A nebo tenhle?

Jizerky 2023

Rok se s rokem sešel, podzim za okny vystřídal léto a to pro nás znamená jediné: je čas se zase sejít. S mojí bandou, zašít se na chatě v horách, na naší tradiční...