S věkem prý čas běží rychleji - léto a zima se střídají nějak víc často, mamka má už zase narozky, a nebude dlouho trvat a budu zase stát v laboratoři před svými fakultními svěřenci. Musím se přiznat, že ač se právě fyzicky nacházíme někde na přelomu července a srpna, mám pocit, jako by byl teprve březen a všecka ta šílená letošní dobrodružství by byla ještě předemnou.
Praha, kavárna Typika, prostředek července 2019. Účastním se mé už třetí letošní konference (tentokrát GECCO 2019) a za sebou mám dvě velké cesty - každou na kraj jedné ze dvou vertikálních polokoulí. Je na čase začít plnit blogovací resty a napsat vám o té první znich, která vedla na východ...
Přátelé, vítejte v poslední části třídílného foto-vyprávěcího seriálu o mém jarním potulovaní po Belgii! Na závěr tu mám pro vás podle mého to nejlepší, co jsem za těch 8 dní na belgické půdě objevila: Bruggy!
"Proč zrovna do Belgie?! Vždyť tam vůbec nic zajímavýho není..." - tak tohle byla obvyklá reakce mého okolí, když jsem v lednu zahlásila, že jsem si koupila letenky do Bruselu. Co na to odpovědět? Sama jsem vlastně netušila - do té země mě to už nějaký ten pátek táhlo a přišla mi jako ideální destinace pro single-jarní výlet. Šlo mi především o změnu prostředí a odpočinek po vyšťavující zimě, ne o stíhání nabitého programu...