První podzimní...

8.10.18

...paprsky...
...barevný lístky...
...chlad...
...kafe...
...fotky...
...procházka...
...rýma...
...článek.


Toho podzimního je s každým dnem kolem čím dál tím víc... Počasí se zatím drží, a i když mám v živé paměti vzpomínku na první sníh, který jsem před týdnem žmoulala v ruce, vím, že zima ještě chvilku počká a nechá nás užít to krásný babí léto a navazující podzim...

Západ sluníčka večer před nocí plné nekonečného rozhovoru s křišťálově čistou Mléčnou dráhou nad hlavou...

Dny se zkracují, už je to citelně znát. Do práce vstávám skoro za rozbřesku a vracívám se za docela husté tmy. Ve stínech pod lístky stromů je trošku chladno, i když sluníčko dokáže ještě pořádně zapálit do huňatýho svetru. 

A mě přišel navštívit bacil - takže víkend jsem proležela a doufám ze všech sil, že zítra budu fit na práci, výzkum a večerní výuku mých fakultních svěřenců. Můj druhý rok na doktorském studiu započal, takže mě opět čeká spousta samostudia, dolování výsledků do publikací, psaní a vedení několika cvičení. Ale víte co? Mě to vlastně baví... Jsem fakt šťastná za to, že má práce i navazující studijní aktivity zůstaly v rámci vystudovaného oboru, ba dokonce specializace - a k tomu navíc pracuju se skvělými kolegy a do obou prací se těším. :) 

Zlatá hodinka z chaty uprostřed Vysočiny...
Byla jsem teď na sklonku léta na dvou výletech - jeden z nich mi dodal dopředu tunu endorfinů potřebných o pár dnů později, kdy jsem se musela rozloučit s jednou z mých nejmilovanějších a nejdůležitějších bytostí. Tím výletem byl víkend na chatě s kolegy z práce - jakýsi teambuilding u ohýnku, kytary, na výletech a při courání v lesích. A tím druhým byl týden kdesi v Orlických horách, o němž bych vám moc ráda povyprávěla v samostatném článku, takže zatím vám jen prozradím, že nám byla místy hodně velká zima, na Kralickém Sněžníku byl sníh, důvěra v jednoho kamaráda dosti klesla, zatímco v druhého markantně vzrostla, kolem byla spousta hub a jedla jsem tam ty nejmňamóznější steaky za celý život! :)

Miluju, když se můžu schovat do trávy a fotit... :)

Čeká mě toho teďka hodně, a já se ani nebojím. Přes léto jsem si prošla hodně výzvami a někdy i stresem, ale snažím se všecko brát jako zkušenosti, které mě snad nějak posunou dál. Teď je trošinku klidněji, takže je možná i dobře, že jsem byla "donucena" se zastavit a chvilinku si postonat. 

Kupí se mi tu fotky a rozepsané články a poznámky s nápady. A taky stále nedodělaný diář 2019. Ale na všecko jednou dojde - hlavně na ten rozdělaný článek o Krétě :D Znáte to, text napsaný, ale fotky váznou... 

Tož já jdu dostonat a trochu poklidit byt :)

A jak se máte vy, co je novýho? Chystáte něco zajímavýho na podzim? 

Vaše Jíťa

Ohníček na teambuildingové chatě... nezapomenutelný večer začíná... 

Mohlo by vás zaujmout...

4 komentářů

  1. Trávu mám taky ráda. Ale ta hrozba klíšťat... Sluníčko z těch fotek moc hezky vykukuje. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Kouzelné fotky! Podzim je nejkrásnější období. Ať jsi co nejdřív zdravá!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! Nakonec se mi z toho povedlo docela rychle vyškrábat zase do zdravé podoby :)

      Vymazat
  3. Krásné fotky. Je opravdu vidět, že fotografování tě hodně baví a taky žízeń po životě tě naplňuje, pořád máš co objevovat. Ale neboj, budeš mít co objevovat i za dalších dvacet třicet let, takže zdroje nevyschnou!

    OdpovědětVymazat