ČÁST SEDMÁ - KESTŘANY

…vzhůru za čápy…

Čtvrtek byl dnem, kdy bylo rozhodnuto dát Annínu sbohem a vyrazit na východ - směr Kestřany. Balení se stalo jako vždy úkolem téměř nadlidským, ovšem díky tomu, že se zásoby jídelního proviantu ráčily zmenšit, se nám povedlo všechno nacpat do auta bez menších obtíží a obvyklých problémů s přemisťováním krabic a batožiny. Otava vesele šuměla, slunko se smálo, a my se loučili s tímto krásným klidným údolím, které bylo naším útočištěm a domovem na 5 dní.

Jen kdyby ta záda tak nepálila! Oba - já i taťka - jsme se při včerejším goldpanningu dost zřídili. Hřáli jsme jak kamna, opřít se o opěradlo bylo skoro nemožné. Nezbývalo ale nic jiného, než se namazat vrstvou jakéhosi krému a doufat, že to brzo přejde.

Po cestě jsme udělali krátkou zastávku ve Strakonicích. Na náměstí tehdá probíhala rekonstrukce dláždění. Infoc, procházka kolem Otavy, obhlídnutí hradního nádvoří, doplnění zásob v místním obchodě, a pěkné zmoknutí v bouřce, co se přihnala tak rychle, že jsme si jí ani nestačili všimnout. :)
A pak už stačilo ujet pár kilometrů směrem na Písek, v obci jménem Dobev zahnout doprava a po cca 3 km a plno zatáčkách nás vítala ta krásná cedule hlásající: KESTŘANY…

…the last episode of our journey…

Po roce jsme tu… Posekaná louka za zákazem vjezdu, altánek, vzadu políčko (co tam rostlo si už nevzpomínám), okolo krásné stromy, co jsou od loňska zase o krapítek vyšší, Otava přímo pod stanem, slimáci si vesele slintají na cestu… Kromě nás, jednoho spřáteleného zlatokopa a večer dorazivší zlatokopecké rodinky tu není ani noha. Stavíme stan, mezitím si na nás stihnou vydatně pochutnat místní obyvatelé starobylého rodu Anopheles, takže za pár minut vypadáme jako jeden velký slunkem spálený bolák. Kurňa, kde jsme jen zahrabali ten repelent?! ;o)
Děláme večeři a následně se vydáváme na procházku po známých místech. V hospodě pár lidí, občas zaštěká pes, hotel asi už nikdy nikdo nedostaví, a v hnízdech na tvrzích se ukládají ke spánku čapí rodinky. Je tu krásně, ticho, klid, mír…

Pátek brzo ráno. Velmi brzo ráno. Cca 4:00. Je mně divno. V krku podivně slano, v břichu se asi večeře rozhoduje, kudy se zajde podívat ven…
8:00 - sakra, vžyť v sobě neudržím ani čaj… strašný sucho, motá se mně hlava…
11:00 - Písek, nemocnice. "Tak si tady hezky lehněte, natáhněte ruku…" Pích, a kapačka s lékama a čímsi posilujícím a zavodňujícím se - po důkladném vyšetření, zahrnujícím i měření tlaku a EKG - na víc než hodinu stává mou důvěrnou přítelkyní.

Nebudu vás dlouho napínat, dopadlo to se mnou dobře, sice můj žaludek odpoledne nedobrovolně opustila sklenička Smekty (ale to se děje vždycky, když s ní přijdu do kontaktu), ale s postupujícím odpolednem, kdy jsem seděla pod stromem a koukala, jak se někteří snaží a pilně vrtí pánví, jsem se cítila líp a líp. Byla to škoda - den jak stvořený pro cachtání se v řece a hledání zlata, večer pak skvělá skupina jménem Hastrmani, a já musím sedět v hangáru co nejvíc v klidu, protože nestojím o to vyskákat si další kapačku. :(

…go on…

V sobotu už po mé včerejší nevolnosti nezbývalo o moc víc, než vzpomínka a nechuť k jídlu - čili, hurá do Otavy! :)
Mnozí přišedší se zúčastnili soutěže, a tak se vrhali do vln ve snaze najít co nejvíc zlatinek. Já jsem se rozhodla, že se stanu spíš pozorovatelem tohoto klání a odebrala se na druhou stranu, k ostrůvku, a tam si ve společnosti několika přítomných diggerů užívala dne a v klídku se ponořila do své malé soukromé zlaté horečky.
Následují fotky z této skvělé akce, které snad ani komentář nepotřebují - jednoduše: kochejte se! :D

Někdo rejžuje, jiný fotí...

Vodáci jako vždy podezřívavě sledují dění:

Areál v Kestřanech:

Viktor Sodoma:

Karel Kahovec:

Západ slunce nad ToiToikama :D

Mno a tak jsme tu - na konci naší cesty. Naposledy balíme všechny naše fidlátka a po krátké zastávce v Písku obracíme naše kroky k domovu. Odvážíme si toho spoustu - špinavé věci, prospekty, mapy, zbylé konzervy, spálená záda, ve zkumavkách nějaké ty zlatinky, mnoho fotek, ale hlavně vzpomínky, zážitky a zkušenosti. Náš svět se zase o maličko zvětšil…

Farewell!

Černá - trasa, červená - zajížďky, modrý puntík - spací místo, zelený puntík - start, červený puntík - konec.