Expedice Jižní Čechy 2011 ...na Šumavu!

27.7.11

ČÁST TŘETÍ - NA BĚLEHRAD!!! EHM… NA ŠUMAVU!!!

…Vltava čeká…
Z Gmündu jsme se vymotali někdy po poledni a plnou parou si to valili na západ směr… No, směr dosti neurčitý, možná Lipno, možná Šumava, možná Vltava, a nebo třeba úplně něco jinýho. Každopádně, plán byl jasný: zmizet z Novohradska a najít azyl někde jinde, co nejvíc na západ to půjde.
Sluníčko se k nám připojilo někde před nájezdem na silnici 3/E55 a provázelo nás až k Vltavě. Zde jen malá moralizující vsuvka k výše zmíněné dopravní komunikaci: kdo nechce přijít o nevinnost a názvu E55 se směje, ať se tamtudy radši nevydává. Všechny ty vtipy jsou totiž jen slabým odvarem skutečnosti… A dětem zavažte oči a řekněte jim, že na konci je překvapení, ke kterému vede tajná cesta, kterou jim není dovoleno znát, a co nejrychlejc to dovalte do Rožmberka nad Vltavou… Fakt.

…vodáci!!! Ahóóój!!!...
Jo jo, Vltava, vodáků ráj. Po odjezdu z Lužnice to bylo právě zde, kde jsme se s nimi znovu potkali. Proplouvali krásným prostředím obce Rožmberk, kde se Vltava mírně stáčí a vytváří tak zajímavý a fotograficky vděčný oblouk na dně hlubokého údolí tvořeného strmými zalesněnými kopci. Holt, blížili jsme se k Šumavě… :-)

Asi čekáte, že vám teď povyprávím o návštěvě hradu, což? Nepletete se! :) Ale jak začít… No, důležité - ač se to asi nezdá - je to, že se nad námi začala stahovat černá mračna. Už když jsme vlezli dovnitř na začátek prohlídky, krápalo. A co jako, tak bude přeháňka, říkali jsme si. Ohó, realita byla ovšem diametrálně odlišná! Hřmělo, blesky křižovaly oblohu, na hradě tma a sporé osvětlení - čili bezva atmosféra J Procházeli jsme jídelny, obývací pokoje s postelemi vystlanými kožešinami, sály… 

A pak taky dlouhou chodbou zdobenou vyřezávanými prvky (tuším pozdní gotika nebo novogotika), kde se nacházely erby a obrazy šlechticů. A právě jeden z nich zaujal lidi z naší skupinky nejvíc - jakýsi křižák, s helmicí, bílým rouchem s červeným křížem a mečem. Kdosi prohodil: "Hele, to je ten… no… bratranec Ibér!" (pár dní předtím dávali v TV film Návštěvníci). Hahaha, zasmáli se hosté. Jenže pak se jala průvodkyně jednotlivé obrazy popisovat, a když došla k "Ibérovi", řekla: "A toto je Godfrua…" Nemusím snad popisovat, jaké veselí zavládlo :-)




…a co dál?...
Než jsme seběhli kopec z hradu k autu, docela jsme promokli, protože pořád ještě pršelo. Napsali jsme pohledy, hodili je do schránky a… No jo, ale kam jet? Všechno je mokrý a hodin přibejvá… Spekulovali jsme nad mapou, časem, počasím… A nemohli na nic přijít.

,,U Krumlova nemáme šanci, to bude samej vodák, jen si vzpomeň…"
"Hm… To je v čoudu. Tak nám ale zbejvá risknout to na to Lipno, páč jinde tady nic moc neseženem…"
"Asi jo. Ale stejně - zem je mokrá, ještě je to nacucaný z minula a tam to je kór už Šumava, tam se ty mraky zadrží a leje a leje."
"Tak přespíme v autě a uvidíme, když to nepude jinak… jedem?"
"Jo…"

A jeli jsme a jeli. Stmívalo se, teplota šla dolů každou minutou. Začali jsme stoupat na Šumavu. Mlha, silnice je občas tak tak vidět. Všude kolem kopce, zvedá se to hnedka od asfaltu. Po obou stranách hustý les, kdo ví, co se v něm skrývá? Ne, to nebyl hustý les, to byl chlupatý les. Když jste se do něj podívali, vaše oči ho nedokázaly proniknout; propletené větve, mech, kapradiny a všudypřítomná mlha. Hustota neviděná. 

Bohužel odtamtud nemám žádnou fotku, protože jsme zastavovali jen u kempů, když jsme hledali, kde se upíchnout. Začínalo to být už docela napínavý, ale nakonec jsme měli kde složit hlavy: Černá v Pošumaví, kemp Jastřabí 3. Tráva podmáčená, jen na mírném svahu bylo jakš takš sucho. Stanem jsme se neobtěžovali, jen jsme za autem vztyčili pergolu, abychom se měli kde najíst a byli chránění před deštěm aspoň trochu. Tušíte správně: i na Lipně jsme spali v autě… Unavení, mokří, zmrzlí…


Deník, 29. července:
Spíme zase v autě, se stanem to nemá cenu, když zmokne, tak neodjedem. Ach jo. Teda, večer při hledání kempu už to bylo docela napínavý. Mrholilo, samý zastavování, rozíždění, zima… Ech. Až mě napadalo, jestli byla tahle expedice dobrej nápad. Ale doufám… věřím… že jo.

Pokračování příště :)

Mohlo by vás zaujmout...

0 Comments

Už jste četli tenhle článek?

Doby Západné Tatry 2020

"...tak ti nevím, jestli jsme víc my dobyli Tatry, nebo Tatry dobily nás..."Ne, není to chyba, to měkké "i" v druhé části věty. Když jsme se v květnu, celí natěšení z předchozí letní...

A co tento?

Tenerife 2022 - Teide & Loro

I když mi přijde, že už je to snad měsíc od chvíle, co jsme vkročili na tenerifskou půdu, opak je pravdou: je za námi pouze pět dní a před námi jenom dva...

A nebo tenhle?

Jizerky 2023

Rok se s rokem sešel, podzim za okny vystřídal léto a to pro nás znamená jediné: je čas se zase sejít. S mojí bandou, zašít se na chatě v horách, na naší tradiční...