Možná si ještě někdo vzpomene na loňský článek s vyprávěním o potulování se po beskydských kopcích a lesích (najdete ho TADY). Rok uběhl jak voda a mně se během té doby nejednou zastesklo po těch horách na hranicích se Slovenskem. A téměř na rok přesně se mi poštěstilo objevit se znovu na stejném místě. V Beskydech.

Celkem jsem zde podnikla tři výpravy - a o každé z nich vám v tomto článku krátce povyprávím a přidám i mapky :)

První cílovou kótou nebylo nic menšího než nejvyšší vrchol Beskyd - Lysá hora (1323m). Letos byla zvolena jiná trasa a to po žluté turistické značce z vesničky Krásná, která nás vedla celou dobu až na vrchol.

Počasí nám přálo, sluníčko svítilo a mraky téměř nebyly. To vyhovovalo několika plachťákům, kteří se nechali vytáhnout nahoru a pak zlehka svištivě kroužili kolem vršku hory. Vidět do daleka ale moc nebylo, neb na všechny strany se povaloval opar.

Na posílení (nejen) dobré nálady jsme si v Bezručově chatě dali česnačku, na kterou jsem se celý rok těšila. Ani letos nezklamala a byla pořádně ostrá a silná :)

Zpáteční cesta pak vedla po červené a zelené značce do Zlatníku.

Mapu trasy najdete tu: https://mapy.cz/s/22QSc

Druhý výlet započal v Kunčicích pod Ondřejníkem, odkud jsme po modré a poté žluté trase vystoupali na rozcestí pod Malou Stolovou. Stoupák nahoru stál za to, po ránu to byla pěkná rozcvička :D

Červená nás vedla dále k vrchu jménem Kněhyně. Kolem tohoto kopce jsme ale jen prošli, neb na špičku samotnou je zakázáno vkročit. Pokračovali jsme tedy v cestě směrem na Čertův mlýn a Čertův stůl a poté na rozcestí u Tanečnice.

Přes vrchol Tanečnice jsme došli až na Pustevny, kde jsme si dali kafe a chvíli poseděli. Z Pusteven jsme pak zvolili zelenou značku, která nás provázela zpět až do Kunčic. Cesta se klikatila lesem a část vedla kolem hezkého úseku podél říčky Bystrá. Jedná se o krásné údolíčko, kterým kaskádovitě skáče voda z hor dolů a tvoří krásnou podívanou. 

Poslední úsek přinesl pokoukání na okolní kopce a louky :)

Mapka: https://mapy.cz/s/22QUS

Poslední beskydské dobrodružství bylo o něco více městské, než předchozí dvě. Vše začalo v arboretu u Štramberka. Je to vlastně prostor sevřený skálami, kde roste spousta zajímavých rostlin a kde najdete i několik jezírek. Na jejich hladině se pohupují lekníny a pod hladinou se prohání vodní havěť včetně mnou obdivovaných šneků. Někteří z nich byli tak velcí pohodáři, že v klídku plavali vzhůru nohou :D

Z arboreta se pak dá dojít kolem PP Kamenárka přímo do Štramberka.

Vzhledem k časové tísni jsme proběhli přes náměstí, koupili si slavné štramberské uši a šlapali hore k Trúbě - té černé věži nad městem. Měli jsme kliku - bylo otevřeno a mohli jsme se tak pokochat výhledem nejen na Štramberk, ale i na Beskydy kolem. Dokonce jsme zahlédli i Radhošť a Lysou horu :)

A to by bylo z letošního výjezdu do beskydských vrchů vše. Jsem moc ráda, že jsem se mohla vrátit na Lysou, která mě kdoví proč přitahuje, objevit úžasné cestičky v lesích, poslouchat šumící potůčky a obdivovat horská panoramata. Tož snad brzy ahoj, Beskydy! :)