⛩️ 11.4.2025... Když se řekne Japonsko, vybaví se lidem kde co. Sushi, gejši, samurajové, sopka Fuji, nacpané metro, kimono, nesrozumitelné písmo... Co napadá na první dobrou vás?  Já bych si tipla, že jedním z těch typických obrázků spojených s Japonskem dost možná bude nekonečná řada zářivě červených bran torii. A přesně za nimi (ale nejen tam) vás dneska vezmu! Vítejte v Kjótu!

Kjóto je jedním z nejstarších japonských měst a mezi lety 794 až 1869 bylo sídlem císaře (taky se mu někdy podle toho přezdívá Tisícileté hlavní město). Během druhé světové války bylo ušetřeno před většími útoky a tak v něm dnes můžeme obdivovat opravdové historické skvosty. 

Dostat se do Kjóta z Ósaky pro nás není nijak náročné- stačí sednout na vlak a asi za hodinku už vysedáme na nádraží, které je vlastně jen pár kroků od místa, na které se tu chceme zaměřit. Procházíme pod první obrovskou červenou branou torii (Romon Gate) a vstupujeme tak na území slavné šintoistické svatyně Fushimi Inari Taisha. A s námi tam vstupuje i početný dav :D

O Fushimi Inari Taisha existují zmínky už někdy v roce 711. Je zasvěcené Inari - božstvu lišek, plodnosti, rýže, čaje, saké, blahobytu a úspěchu. A právě lišek tu, vedle tisíců bran, najdete taky hodně. Jsou to poslové božstva Inari. A právě Fushimi Inari Taisha je tou nejvýznamnější svatyní z celé té spousty svatyní zasvěcených Inari. Pamatujete ještě na článek o Naganu (Japonsko 2025 - Nagano & Togakushi)?  Úplně stejné brány, jen v menším počtu, jsme potkali tam :)

Míjíme první svatyni a jen pouhým následováním ostatních se dostáváme do oněch typických "tunelů" z červených torii, které jsou nasázené jedna za druhou jako vojáci. Je to neskutečně působivé, není vidět konec a tak se všichni pomaličku šineme kamsi do hlubin lesa. Občas se řady bran rozdělí více směry, občas úplně zmizí. My si mezi nimi hledáme cestičku až na vršek hory Mt. Inari. Narážíme i na zajímavé odbočky, jakási náměstíčka, kde jsou na sobě natlačené brány nejrůznějších velikostí (od miniaturních až po velké). Ano, i vy tu můžete mít svou bránu - jejich menší kopie se dají zakoupit v obchůdcích po cestě a smíte si je umístit na vámi preferované místo. Mimochodem, všechny ty velké brány jsou dary od jednotlivců nebo firem (na každé je to i napsané) a jedna taková pořádná brána může vyjít i na víc než milion yenů. :)

Vršek Mt. Inari po chvíli dobýváme - je tu, jak jinak, spousta bran a lišek, ale jinak nic navíc, ani výhled (vršek je zalesněný). Výhodou je, že tu není tolik turistů, většina lidí to totiž v půlce trasy otáčí nazpět. Vydáváme se tedy náhodnými pěšinkami dolů a sem tam se nám podaří mít bránový tunel jen pro sebe :)

Nabaženi branami se vydáváme do centra Kjóta. Nejdřív přichází na řadu oběd (Heido dumpling kousíček od velké tržnice Nishiki Market, mapa) a pak ještě kafe v Blue Bottle (mapa). Poté se necháváme zlákat promenádou kolem řeky Kamo. Užíváme si sluníčko a modrou oblohu a bavíme se pozorováním větších dravých ptáků, kteří se drze snášejí na relaxující lidi a kradou jim jejich kafe a zmrzliny :D 

Načež se na zbytek krásného dne noříme do uliček čtvrti jménem Gion. Jde o asi nejslavnější gejší čtvrť, plnou typických dřevěných domů, čajoven, divadel a obchůdků - a ani tady nechybí svatyně, konkrétně se zde můžete podívat na Yasaka shrine (mapa). Pár gejš se nám dokonce opravdu daří potkat - v jednom z divadel je nějaká velká akce, zastavují tu limuzíny a seriózně vypadající pánové mají doprovod právě (také seriózně vypadajících) gejš. Jo a kdyby vás to lákalo, v Kjótu je spousta půjčoven, kde vás obléknou, načesají a nalíčí do gejší podoby a můžete si tak město užívat v kimonu. Ale shodli jsme se, že Japonkám to v kimonu sluší stejně nejvíc :)

Popravdě, jsem ostuda - z Gionu nemám téměř žádné fotky. Spojení davu a horkého dne mě v tu chvíli jaksi demotivovalo :D Ovšem vypadalo to tam dost podobně jako v gejší čtvrti v Kanazawě, kde tolik lidí rozhodně nebylo :D (viz Japonsko 2025 - Kanazawa)

Volným krokem se na chvilku přesouváme k Heian-jingu Shrine (mapa, už zavírali, každopádně, do zahrady kolem svatyně bych se moc ráda podívala přiště!) a do zahrad kolem císařského paláce (mapa), než ji pro dnešek zavřou. 

⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️

⛩️ 12.4.2025... Dneska už máme za sebou Naru (článek je TADY) a protože je brzy po obědě, rozhodujeme se vlakem ještě jednou podívat do Kjóta. Chtěli bychom totiž vidět Zlatý chrám - Kinkakuji - který se nachází na severním okraji města. Z vlaku tedy přesedáme na bus, který nás asi za hodinu (Kjóto je větší, než by člověk řekl) vyhazuje jen pár kroků od cíle. 

Kinkakuji dělá společnost neveliký, nicméně o nic méně hezký, parčík s rybníčkem Kyoko-chi Pond. Prochodit ho pohodovým templem trvá chviličku a hlavní zábavou je pro nás hledání neobvyklých pohledů na tu zlatou krásku. Chrám byl postaven v roce 1397, původně jako sídlo pro šóguna (vojenský vládce Japonska), a později byl přeměněn na budhistický chrám. Během své existence byl několikrát vypálen (naposledy v roce 1950) a dnes ho najdete na seznamu UNESCO. Vstup do areálu stojí 500yen (asi 80Kč, r.2025).

V pozdním odpoledni se loučíme s Kinkakuji, dáváme si na povzbuzení skvělou matchu v miniaturní kavárničce Oro Espresso (mapa), a přesouváme se trošku blíže k centru. 

Ještě se nám tak úplně nechce s Kjótem rozloučit a tak si trajdáme uličkami a kolem nás se pomaličku rozsvěcí první lampy. U nádraží nás napadne, že to máme jen pár kroků k Tóji (mapa), "Východnímu chrámu", honosícímu se známou pětipatrovou pagodou, která je vidět zdaleka a zahrála si snad ve všech filmech o gejšách. Jme smířeni s faktem, že už je pozdě a do areálu nás nepustí - ovšem u brány nás překvapí fronta a cedulka s nápisem "Dnes večerní vstup, 18-21:30, 1000yenů"! Podíváme se na sebe a je nám jasné, že těch cca 200Kč od nás dneska rozhodně dostanou :D

A ano, bylo to nejlíp utracených 1000yenů :D V areálu tohoto budhistického chrámu, založeného v roce 796, se nachází několik chrámových budov, ona parádní pagoda, a taky moc hezký parčík. Jak se stmívá, park se halí do tmy a kvetoucí sakury i chrámy jsou osvětlené reflektory a menšími světýlky a celé to působí jako z pohádky. Do dvou budov se dokonce dá vlézt, a řeknu vám, to je teprve zážitek. Uvnitř je spousta spoře osvětlených budhistických soch, nesmíte rušit focením ani mluvením, a celá ta atmosféra působí napůl neskutečně a napůl strašidelně. 

Plni dojmů z nečekané prohlídky se nakonec přeci jen s Kjótem loučíme a odjíždíme do Ósaky do našeho ubytování. Ale rozhodně bychom tu mohli pobýt mnohem déle - tohle neskutečné město toho nabízí přehršel. Pokud se sem ještě někdy dostaneme, ubytujeme se zde, a Ósaku už budeme s klidem ignorovat :) Ovšem teď je před námi ještě kus cesty po Japonsku - čekají nás ještě 3 články! V tom příštím vás vezmu do jednoho malinkého městečka na pobřeží, které jako by vypadlo z anime a které si prostě nešlo nezamilovat!

Mějte se krásně!

Vaše Jíťa :)

⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️⛩️