Operní a akvárková Vídeň
17.2.18
Vídeň... Rakouská metropole. Paláce, kudrlinky, vznešenost přetrvávající z císařských časů... Uličky s malými krámky, sladce vonící pekárny, co krok, to megařízek. Od mé poslední návštěvy uplynulo v Dunaji už docela dost vody - nepočítám-li využití letiště, tak jsem se po Vídni procházela naposledy na silvestra 2014. Celkem čas to napravit, nemyslíte? :)
Chladný lednový víkend sliboval šedivou oblohu a možná i pár přeháněk, když jsme se s mou nejmilejší polovičkou nechávali vést rychlíkem přes jižní Moravu do Rakouska. Po vystoupení z vlaku a vykonání prvních několika kroků poklidnou vídeňskou ulicí směrem k hotelu jsem musela konstatovat, že je sice super se opět ocitnout ve známém městě, ale že je tu snad větší kosa než tehdá před lety o silvestru. :D Nicméně i přes lehce tuhnoucí svaly na tvářích se nám povedlo dopravit se pěšky v klidu na místo našeho noclehu, vyzvednout si klíče a zabydlet moc hezký pokojíček s pohodlnou postelí a s čtverečkem čokolády na každém polštáři na uvítanou. Bylo odpoledne a nás zmohla cesta a lehké nachlazení - s povděkem jsme se tedy zachumlali do peřinek a chvíli chrněli.
K večeru přišla na přetřes důležitá otázka: kam zajdeme na řízek? :D Pomocí map na mobilu jsme si vyhlídli jedno slušně vypadající bistro a ani ne za 15 minut už seděli u stolku a zdolávali vážně dobrý schnitzel.
Ale nějak mi v tom vyprávění stále chybí ona pointa, hlavní důvod naší cesty, že? Tož, čtenáři moji milí, věc se měla takto: s mým drahým jsme dostali k Vánocům lístky do vídeňské státní opery - Wiener Staatsoper - na balet jménem Peer Gynt. Takže teď už to víte - žádný obyčejný výlet, Jíťa se tentokrát vypravila za kulturou! :)
Po utišení hladu bylo načase se připravit na samotnou kulturně-společenskou akci. Šatičky, košile, sako, botky, punčocháčky, naušničky... Moc nám to slušelo, nedá mi to, abych nás nepochválila :D Nu a mohli jsme vyrazit vstříc nedalekému centru Vídně - vstříc opeře.
První, co mě ohromilo, byla velikost budovy. Vážně - i když jsem ji už dříve viděla, nikdy mi nepřišla tak majestátní, jako ten večer, kdy ji osvětloval nespočet reflektorů a kolem se hemžil baletu-nedočkavý dav. Přišli jsme asi tak půl hodinky před představením, takže bylo dost času na odložení kabátů v šatně a prozkoumání opery - všechna ta schodiště, sochy, mramor a chodby byly zážitkem samy o sobě. Sál sám byl... obrovský, vysoký, se spoustou sedadel a lóží, prostorem pro orchestr, a samosebou jevištěm.
Jak již jsem zmínila, představení, které jsme shlédli, nese název Peer Gynt - původně se jedná o báseň od norského dramatika Henrika Ibsena, doplněnou o hudbu od Edvarda Griega. Nebudu vám tu vše prozrazovat - pokud chcete můžete kouknout třeba na českou wiki, anglickou wiki, a zde je něco o Henriku Ibsenovi ;) A stránka o baletu přímo od Opery je ZDE.
Zaujala mě postava bílého jelena, zelené ženštiny s dvojí tváří i smrti - a i postava titulní - takový lhář a přelétavka - na které se dalo krásně sledovat všechny její proměny během času. A též mě překvapilo, že ač jsem hru jako takovou nikdy neviděla, některé skladby mi byly známé (třeba "Ranní nálada").
Po představení jsme se - plni dojmů a myšlenek kroužících nad možnými výklady některých momentů - odebrali do jiné části Opery, ve které se nachází parádní kavárna s na centrum Vídně docela dobrými cenami. A hlavně - ten jablkový štrůdl s vanilkovým sósem! Must have! :D
Neděle se na scénu uvedla sluníčkem a docela hezky modrou oblohou. Jako první nás čekala hotelová švédsko-stolová snídaně. Pošmákli jsme si na čerstvých houskách, ovoci a jogurtu, a já se zamilovala do heřmánkového čaje od Ronnefeldtu.
(A teď už budou zase už jen moje fotky, do Opery samotné jsem foťák nebrala, proto v první části článku byly fotky vypujčené :))
(A teď už budou zase už jen moje fotky, do Opery samotné jsem foťák nebrala, proto v první části článku byly fotky vypujčené :))
Vlak do Brna odjížděl až k večeru a tak jsme si jako denní aktivitu zvolili lehkou procházku po Vídni směrem k bývalé protiletadlové věži z druhé světové války, která dnes ve svých zdech hostí jedno obrovské akvárko-terárko: Haus des Meeres.
Vstupné vyšlo na jednoho dospělého asi na 17 Euro, ale nutno říci, že to stálo za to - měli jsme na celé odpoledne o zábavu postaráno a nenudili se. V jednotlivých patrech věže se nachází nespočet akvárií s rybkami, žraloky, rejnoky a želvami, do kterých můžete porůznu nakukovat skrz velké prosklené stěny či menší kulatá okénka; dále tu pak najdete i terárka s ještěry, hady, pavouky, průhledná zábradlí, ve kterých pádí jedním či druhým směrem mravenci, a též krásnou místnost, kde se volně prohání opičky a létají ptáci. :)
Jo, a z terasy je krásný výhled na město!
Poté, co jsme se dosyta nabažili živočichů, už byl čas jen na dvě věci: rozlučkový řízek a cestu na nádraží. Vše jsme v klidu zvládli a před odjezdem vlaku zvládli ještě dát posilující ovocný džus. Cesta uběhla rychle a pohodlně, trochu jsme klimbali, a nakonec docela vděčně zapadli do postele, utahaní, ale dosyta vyzážitkovaní :)
Co vy, byli jste taky teď v zimě někde? :)
Příspěvky
6 Comments
Teda, ten balet v opeře musel být nádherný zážitek! Budova vypadá opravdu majestátně zvenku i zevnitř. Já jsem hrozná ostuda, protože jsem nikdy nebyla na baletu ani v národním :( Budu to muset někdy napravit!
OdpovědětVymazatV Národním v Praze jsem byla jednou, s gymplem, na Prodaný nevěstě... a přiznávám, že jsem jim skoro nerozumněla a musela si číst anglický titulky, co běžely nad jevištěm :D Ještě že tady v Opeře na baletu promluvili tak 4 věty za celou dobu :D
VymazatJé, jak já bych hned vyrazila také někam za takhle krásnou kulturou :) ale za pár dní se podívám alespoň v Plzni do divadla :)
OdpovědětVymazatNádherné fotky, jak města, tak mořské žoužele!
OdpovědětVymazatA musel to být opravdu úchvatný zážitek, zaujaly mě i baletní postavy a jejich kostýmy.
Mimochodem, jaktože tu není Jíťa v šatičkách? Tahle fotka mi chybí... :-)
Ještěže aspoň ta Vídeň se povedla, mezi tím vším maroděním. Šnycl a štrůdlík bych si dala taky!
Zážitek to byl obrovský, celé to bylo takové povznášející a... no zkrátka vysoce kulturní, asi nejkuturnější zážitek od doby, co jsem byla naposled s gymplem v divadle v Hradci :D
VymazatÁle, Jíťa v šatečkách tu není, protože s sebou ani neměla mobil a radši nasávala atmosféru a snažila se nekýchat kolem :D Navíc jsem měla na sobě ty samé šaty, ve kterých jsem 2x odstátnicovala a odpromovala a ještě je vytáhla na ples - jsou už pěkně staré a musím říct, že ta tmavě modrá trochu bledne :D Chtělo by to upgradovat :D
Parádní fotky, taky bych jela
OdpovědětVymazat