První podzimní...

8.10.18

...paprsky...
...barevný lístky...
...chlad...
...kafe...
...fotky...
...procházka...
...rýma...
...článek.


Toho podzimního je s každým dnem kolem čím dál tím víc... Počasí se zatím drží, a i když mám v živé paměti vzpomínku na první sníh, který jsem před týdnem žmoulala v ruce, vím, že zima ještě chvilku počká a nechá nás užít to krásný babí léto a navazující podzim...

Západ sluníčka večer před nocí plné nekonečného rozhovoru s křišťálově čistou Mléčnou dráhou nad hlavou...

Dny se zkracují, už je to citelně znát. Do práce vstávám skoro za rozbřesku a vracívám se za docela husté tmy. Ve stínech pod lístky stromů je trošku chladno, i když sluníčko dokáže ještě pořádně zapálit do huňatýho svetru. 

A mě přišel navštívit bacil - takže víkend jsem proležela a doufám ze všech sil, že zítra budu fit na práci, výzkum a večerní výuku mých fakultních svěřenců. Můj druhý rok na doktorském studiu započal, takže mě opět čeká spousta samostudia, dolování výsledků do publikací, psaní a vedení několika cvičení. Ale víte co? Mě to vlastně baví... Jsem fakt šťastná za to, že má práce i navazující studijní aktivity zůstaly v rámci vystudovaného oboru, ba dokonce specializace - a k tomu navíc pracuju se skvělými kolegy a do obou prací se těším. :) 

Zlatá hodinka z chaty uprostřed Vysočiny...
Byla jsem teď na sklonku léta na dvou výletech - jeden z nich mi dodal dopředu tunu endorfinů potřebných o pár dnů později, kdy jsem se musela rozloučit s jednou z mých nejmilovanějších a nejdůležitějších bytostí. Tím výletem byl víkend na chatě s kolegy z práce - jakýsi teambuilding u ohýnku, kytary, na výletech a při courání v lesích. A tím druhým byl týden kdesi v Orlických horách, o němž bych vám moc ráda povyprávěla v samostatném článku, takže zatím vám jen prozradím, že nám byla místy hodně velká zima, na Kralickém Sněžníku byl sníh, důvěra v jednoho kamaráda dosti klesla, zatímco v druhého markantně vzrostla, kolem byla spousta hub a jedla jsem tam ty nejmňamóznější steaky za celý život! :)

Miluju, když se můžu schovat do trávy a fotit... :)

Čeká mě toho teďka hodně, a já se ani nebojím. Přes léto jsem si prošla hodně výzvami a někdy i stresem, ale snažím se všecko brát jako zkušenosti, které mě snad nějak posunou dál. Teď je trošinku klidněji, takže je možná i dobře, že jsem byla "donucena" se zastavit a chvilinku si postonat. 

Kupí se mi tu fotky a rozepsané články a poznámky s nápady. A taky stále nedodělaný diář 2019. Ale na všecko jednou dojde - hlavně na ten rozdělaný článek o Krétě :D Znáte to, text napsaný, ale fotky váznou... 

Tož já jdu dostonat a trochu poklidit byt :)

A jak se máte vy, co je novýho? Chystáte něco zajímavýho na podzim? 

Vaše Jíťa

Ohníček na teambuildingové chatě... nezapomenutelný večer začíná... 

Mohlo by vás zaujmout...

4 Comments

  1. Trávu mám taky ráda. Ale ta hrozba klíšťat... Sluníčko z těch fotek moc hezky vykukuje. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Kouzelné fotky! Podzim je nejkrásnější období. Ať jsi co nejdřív zdravá!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! Nakonec se mi z toho povedlo docela rychle vyškrábat zase do zdravé podoby :)

      Vymazat
  3. Krásné fotky. Je opravdu vidět, že fotografování tě hodně baví a taky žízeń po životě tě naplňuje, pořád máš co objevovat. Ale neboj, budeš mít co objevovat i za dalších dvacet třicet let, takže zdroje nevyschnou!

    OdpovědětVymazat

Už jste četli tenhle článek?

Doby Západné Tatry 2020

"...tak ti nevím, jestli jsme víc my dobyli Tatry, nebo Tatry dobily nás..."Ne, není to chyba, to měkké "i" v druhé části věty. Když jsme se v květnu, celí natěšení z předchozí letní...

A co tento?

Tenerife 2022 - Teide & Loro

I když mi přijde, že už je to snad měsíc od chvíle, co jsme vkročili na tenerifskou půdu, opak je pravdou: je za námi pouze pět dní a před námi jenom dva...

A nebo tenhle?

Jizerky 2023

Rok se s rokem sešel, podzim za okny vystřídal léto a to pro nás znamená jediné: je čas se zase sejít. S mojí bandou, zašít se na chatě v horách, na naší tradiční...