Černobyl 2019

16.2.20

"Všechno jsme udělali správně. Proč se to stalo? Fakt to bolí. Tohle jsme fakt podělali."
S. Plokhy, Černobyl, s.120.


Hlavním tahákem celé naší ukrajinské akce ale není ovšem Kyjev (článek o něm je TADY), byť je to město zajímavé a rozhodně má cestovateli co nabídnout. Jednoho brzkého jitra tak nasedáme do agenturního mercedesího minibusku a ve skupině deseti lidí se vydáváme na sever od Kyjeva, do asi dvě hodiny vzdálené uzavřené zóny kolem černobylské jaderné elektrárny. První checkpoint (Dytiatky) potkáváme na čtyřicátém kilometru od elektrárny, kde nám průvodce vyřizuje dokumenty a dostáváme osobní dozimetry. 

(c)MichalW


Jako první navštěvujeme vesničku Zalyssia. Na mapách ji nejspíš nenajdete, alespoň mně se to nepovedlo -  kromě té, co je kousek od Kyjeva a Nové Zalyssie, která vznikla po vysídlení této konkrétní vsi. Zastavujeme na nevelkém plácku a zarostlou pěšinkou, jež byla dříve hlavní širokou silnicí, se vydáváme mezi vegetaci. Jak říká náš průvodce, máme štěstí, že jsme přijeli na konci října, kdy už většina listnáčů opadala a my tak můžeme vidět bortící se budovy bez problémů. Obezřetně našlapujeme po tlusté vrstvě tlejícího listí, nakukujeme do domečků a kulturáku, prohlížíme si to, co tu zbylo po tehdejších obyvatelích a kolem nás je až nepřirozené ticho... 












Pokračujeme dál, tentokrát přímo do mestečka Černobyl. Dříve bylo domovem pro víc jak 14000 lidí, dnes jich tam žije asi 3000 - pracovníci elektrárny, vědci, průvodci... Najdete tu dokonce i obchůdek, restauraci a hotel. A v jeho okolí spousty vlků, divočáků a další zvěře, pro kterou je uzavřená zóna takovým paradoxním "rájem na zemi". 


Památník na asi 100 vesnic a osad, které musely být kvůli radiaci vysídleny...

Sámoška... (c)MichalW




Strašidelnější je ovšem zastávka ve školce tak nějak "uprostřed ničeho" (Kopachi). Uvnitř jsou postýlky, poházené hračky, rozbitá okna... 


Čím blíž k zemi, tím vyšší je i kontaminace...


Chvilku se zdržíme taky u oplocených odstavených robotických vozítek na dálkové ovládání, která pomáhala odklízet následky havárie. Všechny jsou stále dost kontaminované a tak se k nim můžete přiblížit jen na několik metrů a pár minut. 




A pak už na nás mezi stromy vykoukne ona - jaderná elektrárna Černobyl a její - dnes už monumentálním novým krytem zahalený - blok č. 4. Zastavujeme několik málo km před elektrárnou, odkud máme všechny bloky jako na dlani - 1, 2, 3, a 4 na jedné straně a rozestavěnou 5 a 6 spolu s nedokončenou chladící věží na straně druhé.



Přijíždíme až do areálu elektrárny a rychle ji celou obkroužíme, abychom mohli přímo za čtvrtým blokem na několik minut vystoupit a podívat se na kryt, pod kterým se celý ten průšvih skrývá, a který pomáhala budovat celá Evropa a USA (můžete si tipnout, který stát nechtěl mít se stavbou nového krytu nic společného ;) ). Zajímavostí je, že zatímco v přední čáti elektrárny je radiace pořád dost vysoká, protože se tudy valil hlavní proud radioaktivního mraku, zadní část je dnes celkem "v pořádku" a radiace mnohonásobně spadla také díky novému krytu - naměřili jsme cca 2mikroSv, což je dávka, kterou dostanete ve městě za celý rok. 


A takhle to vypadalo po výbuchu, 26.4.1986...

"O dvě vteřiny později uslyšeli operátoři další, mnohem silnější výbuch. 'Podlaha a stěny se prudce otřásaly, ze stropu padal prach a trosky, světlo zhaslo, nastalo pološero a svítilo pouze nouzové osvětlení,' vzpomínal Davletbajev. Ti, kdo se nacházeli uvnitř velínu, slyšeli a cítili výbuchy, ale netušili, co se stalo. Výbuch reaktoru byl tím posledním, co by je napadlo."
S. Plokhy, Černobyl, s.95.

Areál elektrárny, kryt 4. bloku je vlevo... (c)MichalW

Elektrárna ale dnes není úplně opuštěná - pod novým krytem je postupně rozebírán starý bortící se sarkofág, aby svým případným pádem nenapáchal škody; nedaleko od elektrárny vzniklo středisko pro zpracování vyhořelého jaderného paliva a co víc - nedávno se začalo s výstavbou solárních panelů přímo v areálu elektrárny.


Kousek za elektrárnou se na malinkou chvilku kocháme tzv. Rudým lesem - místem, které schytalo obrovskou dávku radiace, a to tak velkou, že stromy tehdy v noci světélkovaly. I naše dozimetry tu měří mnohem větší hodnoty, než u 4. bloku - dostáváme se až na 22mikroSv přímo ze vzduchu, pak už odjíždíme pryč. Podél silnice vedoucí vedle lesa prý dříve byly cedule s nápisem "Nezastavujte a jeďte tak rychle, jak můžete." Rudý les v roce 2016 a 2018 z části shořel. I přes vysokou radiaci je překvapivě domovem spousty zvěře. 




Od elektrárny se přesouváme do symbolu havárie - Pripjati. Město, vybudované pro zaměstnance elektrárny, které bylo (alespoň od pohledu) skvěle vybavené, je dnes schované za haluzemi stromů a ozdobené hojnými šípkovými keři s velikými plody. Okukujeme paneláky, divadlo, fotbalový stadion (průvodce: "...a proto jsou naši fotbalisti tak dobří, když musejí trénovat na hřišti se stromy!" :D), obchoďák, lunapark, kavárnu... A dozvídáme se, že budovy a byty jsou ve skutečnosti prázdné - co šlo, to se odvezlo, dekontaminovalo a dál používalo. Dodnes, když někomu v Černobylu něco chybí, stačí zajít do Prypiati a odvrtat třeba zásuvku. Nedávno prý také zmizela skla z obchodního domu - byly odřezány, očištěny, a dál někde slouží... 





"Většina lidí, kteří do města přišli, byli mladí, a mnozí svobodní. Průměrný věk lidí žijících v Pripjati v roce 1986 činil 26 let. Nejen, že většina obyvatel byla mladá, ale měli i malé děti. Na pěti místních školách bylo 15 paralelních tříd, z nich v každé bylo nejméně 30 žáků. ... Ve městě se každoročně narodilo přes tisíc novorozenců. ... Byly zde dva bazény, z nichž v jednom se mohly konat mezinárodní závody. ... Město bylo komunistickou stranou a místními úřady odděleno od elektrárny, ale vzhledem k tomu, že městská pokladna byla často prázdná, zatímco elektrárna měla obrovský rozpočet, místní straničtí kádři Brjuchanova [ředitell Černobylu] neustále vyzývali, aby se podělil a něco pro město postavil. ... 'Zvykli jsme si na nenormální postupy a začali je vnímat jako normální. Je to hrozné!'"
 S. Plokhy, Černobyl, s.49.

Sklad v divadle...

Asi nejznámější místo v Pripjati...




Fotbalová tribuna...

"...ale když začal na schůzi nejvyššího ukrajinského vedení 26. dubna v 10:00 Ljaško [šéf vlády Ukrajinské sovětské socialistické republiky] mluvit o povolání kyjevským městských autobusů pro případnou evakuaci Pripjati, mnozí měli pochybnosti. Později většina z nich tvrdila, že tehdy věděli pouze to, že v jaderné elektrárně v Černobylu došlo k požáru a že byl uhašen. Mezi kyjevskými funkcionáři převládal především pocit, že se musí vyhnout zbytečnému poplachu a následnému hněvu nadřízených v Moskvě."
 S. Plokhy, Černobyl, s.143.

Kavárna...




Jedna z původních širokých pripjaťských ulic...


Poslední zastávkou v zakázané zóně je Duga - sovětský radarový systém včasné výstrahy, který ovšem nikdy pořádně nefungoval a do ostrého provozu se ani nedostal. Náš průvodce tvrdil, že lepší by bylo, kdyby nahoře stál Ivan, pozoroval okolí, a v případě potřeby křičel dolů: "Sergeji, letí sem raketa!". Existovalo jich více, dnes dá dostat jen k tomu černobylskému - půlkilometrovému 140m vysokému monstru.





V zóně na nás čeká už jen večeře v černobylské restauraci, kontrola ozáření, a pak cesta zpět do Kyjeva. Z celé, více jak 12-hodinové, akce se vracíme plní dojmů a nových poznatků. A taky touhy se tam za čas zase vrátit... 

(c)MichalW

"Vasyl Synko [vedoucí zemědělské správy Kyjevského kraje] byl Ligačovovou [stranický ideolog] absencí empatie s místními lidmi ohromen. Vzpomínal, že Ligačov prohlásil: 'No, je to jistě velké neštěstí, ale z vašich zkušeností se poučíme.' 'Ta slova mi úplně vyrazila dech,' vzpomínal Synko. 'Takže smyslem celé katastrofy vlastně bylo to, že se z našeho neštěstí Sovětský svaz poučí?' Podle něj Moskva považovala Ukrajince za pokusná morčata. 'Tak proto trvalo vydávní příkazu k evakuaci tak dlouho!' vzpomínal Synko na své tehdejší úvahy o mnoho let později. 'Moskevští šéfové chtěli zjistit, jaký bude mít radiace vliv na zdraví Ukrajinců...'"
S. Plokhy, Černobyl, s.195.





 ZAJÍMAVOSTI

  • Mimo mikrobus jsme nesměli nic jíst, abychom do sebe zbytečně nedostávali kontaminovaný prach.
  • Po odvysílání seriálu se návštěvnost zvedla až na cca 1000 lidí za den.
  • Nejvíce kontaminovaná je obecně zem, ve vzduchu jako takovém už radiaci v původních nebezpečných hodnotách na většině míst nenaměříte.
  • Celý výlet trval od cca 12h od rána, kdy nás v Kyjevě vyzvedla agentura, až do večera. Celou dobu s námi byl průvodce. Fotit se mohlo všude. Cena za výjezd byla cca 80$/osoba.
  • Oficiální název elektrárny je Černobylská elektrárna V. I. Lenina. Jméno podle města Černobyl získala, protože v době její výstavby byl Černobyl nejbližším střediskem. 
  • O výbuchu kolovala spousta zajímavých až šílených teorií, například ta, že výbuch byl předpovězen už v Bibli. Koukněte třeba na TENTO článek :)
    • "Zatroubil třetí anděl, a zřítila se z nebe veliká hvězda hořící jako pochodeň, padla na třetinu řek a na prameny vod. Jméno té hvězdy je Pelyněk [překlad jména Černobyl]. Třetina vod se změnila v pelyněk a množství lidí umřelo z těch vod, protože byly otráveny." (Zjevení Janovo)


Milí čtenáři, díky, že jste se se mnou vydali na tuhle virtuální procházku po černobylské oblasti a Kyjevu! Protože je ale černobylské téma, kterého se naše cesta dotkla, dost obsáhlé, přikládám ještě poněkud dělší seznam nejrůznějších odkazů, které mi přišly zajímavé. Pokud víte o nějakých dalších hezkých zdrojích, nebo jste i sami Černobyl navštívili, neváhejte mi dát do komentářů odkazy a podělit se o svoje zkušenosti! :)

Mějte se krásně a brzy se potkáme u dalšího článku :)
Vaše zářící Jíťa :)




Agentura, se kterou jsme v Černobylu byli:

Zdroje obecně o Černobylu:
Stalkeři: 


Duga:


Další odkazy:



Mohlo by vás zaujmout...

8 komentářů

  1. Díky za tak obsáhlý a poutavý článek. Chtěla jsem se zeptat na jméno agentury a dojmy z jejích služeb, ale vše už bylo řečeno v reportáži, takže ráda využiji vašeho doporučení. Zajímá mě hlavně radar Duga a oblast Kopachi, kam, aspoň myslím, moc agentur nezajíždí. Zvýšení návštěvnosti v návaznosti na seriál mě zlobí, ale na druhou stranu nechci čekat, až zájem opadne, protože kdo ví, co s Černobylem za pár let bude...

    Skvěle zpracovaný odkazovník, děkuji! Využiji. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, jsem ráda, že tě článek zaujal :) S agenturou jsme byli spokojeni, hlavně jsme dostali bezvadnýho průvodce. Jen jsme si pak říkali, že bychom chtěli trochu víc času strávit v Pripjati, ale i tak jsme toho viděli habaděj... Ono těch agentur je dneska spousta a každá jezdí trochu jinačí okruhy, takže 1000 lidí se v zóně docela snadno rozptýlí a nijak jsme si vlastně nikde nezacláněli... :)

      Vymazat
  2. Musí to být opravdu působivý zážitek, ale neumím si moc představit, že bych tam sama jela, neláká mě to. Asi by to na mě působilo příliš depresivně. Ani seriál jsem neviděla, možná se na to někdy podívám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, my jsme taky čekali, jak depresivní a ponuré to tam bude, ale vzhledem k tomu, že jsme kromě rána měli po celý den sluníčko a modro, tak to ani tak hrozně nevyznělo, spíš jen opuštěně a zchátrale... ale i tak je to vážně silný zážitek, a jsem ráda, že jsem se mohla takhle přímo na místě dovzdělat o téhle události :)

      Vymazat
  3. Ač už mě to neláká tolik, jako před 12 lety, stejně si tento článek projíždím už po několikáté. Je to fascinující a děsivé zároveň. Jen je trochu smutný ten masový turismus. Pamatuji si pár článků z doby, kdy tam lidé jezdili opravdu potají a působilo to tak nějak jinak. Panuje v Pripjati ještě ono ohlušující nesnesitelné ticho?

    Každopádně díky za zajímavý článek, pěkné fotky a spoustu zdrojů! Něco z toho jsem neznala a já se k Černobylu vždycky ráda vracím. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ticho panuje v celé zóně, ať už v Pripjati, tak v těch okolních vesničkách, ani pták tam nezapípá...

      Jo, pravda, lidí tam jezdí hodně, já se té popularitě ani moc nedivím... K tomu si přičti fakt, že domy tam už jsou v dost dezolátním stavu a za pár let už možná do Pripjati nebude možné z bezpečnostních důvodů vůbec jezdit... To pak není divu, že lidi jedou teď, dokud to ještě celkem jde...

      Vymazat
  4. Tohle byl opravdu krásný a pozoruhodný článek. Trochu z toho vyprávění mrazí (mám na mysli to ticho a opuštěnost míst, kde to kdysi žilo). Krásné fotky, máš cit pro focení. Myslím, že ducha místa jsi zacyhtila velmi dobře a tahle výprava nejspíš bude patřit k nezapomenutelným.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vendy, děkuju za komentář, moc potěšil! :) Výprava je to vážně nezapomenutelná, celá zóna má neskutečnou atmosféru... Nejvíc mrazivé to bylo asi v té zmiňované Zalyssii, rozbořené zarostlé baráčky byly hned po ránu docela silné kafe...

      Vymazat

Už jste četli tenhle článek?

Chorvatsko 2023

Tenhle příběh začíná… téměř koupí letenek do Kodaně. Konec března se blíží a já potřebuju vybrat loňskou dovolenou a pokukuju po solovýletu do Dánska...

A co tento?

Tenerife 2022 - Teide & Loro

I když mi přijde, že už je to snad měsíc od chvíle, co jsme vkročili na tenerifskou půdu, opak je pravdou: je za námi pouze pět dní a před námi jenom dva...

A nebo tenhle?

Jizerky 2023

Rok se s rokem sešel, podzim za okny vystřídal léto a to pro nás znamená jediné: je čas se zase sejít. S mojí bandou, zašít se na chatě v horách, na naší tradiční...