...usedám k editoru a toužím si s váma po dlouhý době zase jen tak povídat. Jednoduše, použít svůj blog pro jednou spontánně, bez přípravy, podle toho, co mě zrovna napadne. Za oknem se barví mráčky do růžových a oranžových odstínů, sluníčko zapadá, sousedovic číča číhá na myšáka v našem příkopu a vzduch chládne a voní posekanou trávou a senem. 

Mám neodbytný pocit, že - co se tvorby týče - vůbec nic nestíhám tak, jak bych chtěla nebo si plánovala. Už je to víc jak rok, co jsem byla v Japonsku a ještě jsem nezvládla vám celou tu neskutečnou expedici odvyprávět. Naposledy vyšel článek o Kjótu (Japonsko 2025 - Kjóto - království červených bran), četli jste ho už? Zbývá mi do téhle série přidat ještě tři články, a já se moc těšim, jak si nad nimi zavzpomínám. Ale od Japonska jsem neseděla doma, kdepak. A tak se stalo, že vám dlužím ještě několik dalších povídání - třeba o Krakowě, Bathu, Cardiffu a nebo Bosně a Herzegovině. Teď, když jsem se vám takhle napráskala, už mi nezbyde, než všechno sepsat :D 

Ale nemyslete si, neflákám se doma s nohama nahoře a moje publikační prodlevy nejsou odrazem stavu "dneska se mi nic nechce". Jak jsem vám před dvěma roky prozradila, koupili jsme s mužem domek v Beskydech, a od té doby se náš denní rozvrh dost proměnil a vyplnil aktivitami, které jsme dřív vůbec nedělali. První část dne spolkne práce pro firmu, a zbytek dne věnujeme domu a zahradě. Ať už vlastními silami rekonstruujeme patro a nebo makáme na venkovních projektech - plevel, vyvýšené záhonky, terasa, stání pro auto, skleník, sekání, atd atd atd. Není dne, kdy by si člověk řekl, že dneska nic nemusí, že není do čeho píchnout. A tak se mi daří na blog a další tvorbu nacházet čas a energii sem tam občas po večerech nebo nedělích. 

Nejsme tu na domečku už ale sami! Před asi 3 týdny se k nám přidalo 6 holek - slepiček! Postavili jsme jim parádní kurník v severském stylu (červený s bílým lemováním) a řekla bych, že se dámám dost líbí :D A na zahradě už si to taky oblíbily, čile hrabou v trávě, sem tam zobnou rybíz, a už se všeho nelekají tak, jako na začátku. Ráda za nimi chodím posedět, jen se tak na ně koukat a uvědomit si, že ony si tu budou mírumilovně klovat bez ohledu na všecky starosti světa.  

Zahrada je vůbec takový velký celoroční projekt, nikdy nemáte tak úplně hotovo. Ale teď už začíná taková ta vděčnější sezóna, kdy se projdete kolem a zdlábnete tady rajče, tamhle višeň, tuhle jahodu, a navrch pár hrášků a řeknete si, jak super to celé je :D Radost mi udělala moje letošní sklizeň česneku, až na pár kousků jsou všechny parádní! Jen jabka letos nebudou, padly za oběd jarnímu mrazíku. 

A tak nám začíná léto. Těším se na první výpravu na houby (a třeba zase potkám lišku, jako minule v lese), na všechny domácí pizzy z našich rajčat, na to, že trochu pohnu se svou okrasnou zahrádkou, na všechny ty dobroty na grilu, na to, že si trochu zútulním svou pracovnu, na kamarády, kteří nás snad přijedou navštívit, a na jahody, který to teď pořádně rozjely a plodí, co to jde. 

Na co se těšíte vy? A jaké jsou vaše letní plány? 

Mějte se krásně a uvidíme se u dalšího článku! 

Vaše Jíťa :)

P.S. Dokopala jsem se i k vlogu o tom, jak se vedlo na přelomu jara a léta :)