Po včerješí návštěvě Sagrady Familie by se zdálo, že už nás nemá co v Barceloně překvapit, ohromit nebo okouzlit, ovšem opak byl pravdou, jak vám hodlám v tomto pokračování španělského cestování vyprávět.

Snídali jsme opět tradičně během chůze na metro koupí karamelovo-oříškového motance v zastrčené milé pekárně kousíček od hostelu. A protože jsme už byli moudřejší než včera, kdy nás trochu zaskočila situace se vstupenkami, měli jsme tenhle den lépe naplánovaný.

Úkolem číslo jedna bylo dopravit se barcelonskou metrovou změtí na zastávku Vallcarca na cca severozápadě města, neztratit se mezi úzkými uličkami a najít vchod do parku nesoucí název Park Güell. Park se nachází docela vysoko nad městem, sem tam je mezi domky hezký výhled, a taktéž je tam pro Barcelonu dosti netypické ticho a klídek - jako byste se najednou ocitli úplně jinde.

Park je dílem Antoni Gaudího (jako je ostatně i La Sagrada Familia) a jeho počátky začínají v roce 1900. Měl se stát klidným místem s několika domy, trhem a zahradami, ale kupodivu se původní plán nepovedlo dodržet - všeobecný zájem o tuto lokalitu se moc nedostavi a tak v parku nyní najdete "pouze" asi 5 domů (obchůdky, muzea, galerie...), tržiště a pak samosebou - jsme přeci v parku - nepřeberné množství kytek, stromů, keřů a palem.

Po celém prostranství poletují volně malí zelení papoušci a handrkují se ve větvích. Hezkým oživením a příkladem Gaudího hravého stylu jsou různé nadchody a podchody s pokaždé jinak zakroucenými či nakloněnými sloupy, které se vinou mezi palmami a obrůstají je ibišky, popínavky a další kvítka.

Sloupořadí:

Nejpopulárnější částí parku je tzv. Monumental Zone, kde najdete dva hnědé domečky s bílou střechou (jak perníkové chaloupky :D) a tržiště, před kterým se rozvaluje parádní socha ještěrky.

Ještěrka:

Tržiště je velmi známé hlavně díky svému vlnitému okraji kolem střechy, kdy každá vnka má jiný poloměr a tvar - někdy je malá, jindy protáhlejší. Celý obvod okraje je vyskládaný mozaikou z různých střepů (Gaudí prý neváhal vzít obyčejné vyhozené rozbité talíře a hrnky a využít je k práci), takže co chvilku naleznete nový vzor a celkově to působí vesele :)
Střecha tržiště je placatá, dá se po ní chodit, koukat na ty dva perníkové domečky z nadhledu a taktéž se pěkně smažit na slunku (byli jsme tam přes poledne a věřte mi - Sahara hadra).

Okraj tržiště:

Mé malé video z Parku se střechou tržiště:

Když tuto stavbu obejdete a podíváte se přímo do ní, najdete tam jednak mozaikový strop a spoooustu sloupů, ale také vytoužený chládek a stín :)

Park je takovou příjemnou barcelonskou oázkou - všude je plno zeleně, kvítek a dokonce i stínu. Jo, a ještě jedno je fajn - je tam zakázaný pouliční prodej, takže nikde neřve žádný neodbytný Ind "Water! One Euro! Beeeeeeer! One Euro! Selfie stick! CocaCola!" :D

Mozaika:

Když se odpoledne přehouplo do trošku snesitelnějších teplot, vydali jsme se z parku opět na metro a dopravit se na Passeig de Grácia, což je ulice na horním konci navazující na dlouhatánskou Diagonal, na níž se nachází dva z domů, které Gaudí vystavěl - Casa Milá (La Pedrera) a Casa Batlló. Naše kroky vedly k druhému z jmenovaných baráčků - ke Casa Batlló.

Dům mě zaujal už zvenčí svou fasádou - balkóny připomínají lebky nějakého zvířectva, stěny přecházejí mezi modrou, zelenou a červenou barvou a střecha s věžičkou je obehnaná velkými barevnými taškami, které vypadají jako páteř ještěrky nebo draka.

Na prohlídku jsme s sebou dostali sluchadla a virtuálního průvodce, který v každé místnosti něco povyprávěl a ukázal nám, jak tam dříve byl rozestavěný nábytek či čeho si máme hlavně všimnout (snažili jsme se ho trošku pohackovat, byl to obyčejnej velkej mobil s Androidem, ale nijak daleko jsme se nedostali :D).

Casa Batlló působí vodním dojmem - nejen díky zvlněným stěnám, modrobílým vitrážím v oknech ale hlavně díky modře obloženém průduchu procházejícímu celým domem odspoda nahoru, kterým se dostává doprostřed domu spousta světla (a taky je tam krásný historický výtah). Průduch je ve spodních patrech obložen světlými dlaždicemi a čím výš jdeme, tam jsou dlaždičky tmavší. Sklo oddělující schodiště a výtah od prázdného zbytku průduchu je zvlněné, takže když se přes něj podíváte na ty modré dlaždičky, je to, jako byste koukali na vlnky na moři :)

Průduch:

Pohled přes sklo:

V druhém patře je terasa, kterou jsme využili na krátkou sváču a telefonát domů. Dodneška se usmívám, když vidím obrázek té terásky, vzpomenu si, jak jsme si tam hověli na zemi a jen tak během prohlídky odpočívali. Je to fajn, když cestujete sami na vlastní triko a žádná průvodkyně vás nehoní :)

Střepová skleněná mozaika na terase:

V domě je spousta odkazů na přírodu - krb vypadá jako houba, některá okna připomínají želví krunýř. Všude je plno dřeva - i to asi přispívá k útulnosti. :) Gaudí si dal záležet na úplně všem - od oken přes dveře až po kliky a kličky - všechno hezky padne do ruky a je příjemné na omak.

Lustr:

Samostatnou kapitolou je pak střecha, kde se nacházejí opravdu originálně provedené komíny (ve větším měřítku si o nich povíme příště při návštěvě Casa Milá).
Virtuálně si můžete dům prohlídnout ZDE.

Střecha a komíny:

Den se chýlil ke konci, a tak jsme se nechali metrem hodit na nám už známé Plaza Espaňa, dali si v jednom menším stánku jídlo a nakonec si sedli k MNAC na schody a koukli na opět hrající a barevně nasvícenou fontánu.

V příštím článku si prohlídneme Casa Milá a zavítáme i na hrad!