K článku na momentální téma týdne "Poslední den života" (pozn. téma týdne na blog.cz) mě napadá vyprávění o události, která ukončila jednu etapu mého života a nastartovala jinou, dosti odlišnou od té předchozí. Pohodlně se usaďte, vyprávění začíná.
Psal se rok 2005 (jej, to je dávno) a já chodila do druháku osmiletého gymplu. Jakožto třináctiletá malá holka jsem si pomalu začala uvědomovat, že nejsem v kolektivu zrovna nejoblíbenější a že mě ostatní mají spíš za toho divnýho brejlatýho tlustýho šprta. Nu, trápilo mě to. Chtěla jsem být víc jako moji spolužáci - trochu více obletovaná a oblíbená a zvaná do jejich společnosti.
Trochu se mi zhoršily známky, škola mě moc nebrala, rodičové na mě byli naštvaní, a já se stávala čím dál víc namíchnutou na celý svět.
A jednoho dubnového večera nastaly poslední okamžiky tohoto starého zakomplexovaného života.
Brouzdala jsem po internetu a natrefila na stránku o Pánu Prstenů: http://www.pan-prstenu-film.cz. Vzpomněla jsem si, že jsem nedávno v TV viděla Společenstvo Prstenu, ale že o tom příběhu vím vlastně téměř nic. A tak jsem se dala do čtení článků, prohlížení fotek... A zaujalo mě, jaké reálné Společenstvo kolem PP existuje. A líbilo se mi. Začátek něčeho nového byl tu.
Postupně jsem přelouskala všechny základní knížky a pak se pustila i do těch dalších Tolkienovských. Taktéž se ale měnil i můj pohled na svět: najednou mi začalo být jedno, že si mě spolužáci nevšímají. Tvořila jsem si svůj vlastní svět plný hobitů, elfů a bitev, hledala nové a nové informace o Tolkienovi, Středozemi, Novém Zélandu, jednotlivých postavách, hercích... a můj malinký svět se prudce rozšiřoval o nová a skvělá zjištění a poznání.
Začala jsem taky víc číst, zajímat se o přírodu, jen tak brouzdat lesem a přemýšlet a taky jsem se stala hrdou na to, že jsem ten šprt, co má samý jedničky, protože mi to připadalo lepší než plytké hovory o blbinách, které mí spolužáci vedli a později dohadování, kam se o víkendu půjdou ožrat.
S postupujícími roky jsem se měnila i dál - udělala jsem maturitu, odešla do Brna na VŠ, a dokonce si našla skupinku bezva kamarádů. Též jsem upravila životní styl: trochu víc se hýbu, zajímám se o to, co baštím a snažím se nespotřebovávat zbytečně zdroje.
A ještě k něčemu mě Pán Prstenů přivedl: k blogu :) Nejdřív jsem založila http://ernil-i-pheriannath.blog.cza dva roky poté tento osobní blog. I tato záležitost mě obohatila - psaní článků je pro mě relaxem, jsem ráda za každý komentář, a taky ráda sbírám inspiraci u ostatních.
A pokud se něčeho bojím (zkoušky, cesty,...) řeknu si: "Frodo na tom byl hůř. Nechce se mi do boje, ale čekat na pokraji bitvy, které se utéct nedá, je ještě horší."
Ne, neměnila bych svůj nový život, který začal dnem, který byl zároveň posledním dnem života starého a šedivého.
Vaše Jíťa :)
0 Comments