Při přemýšlení nad tím, co by se dalo vytvořit na současné téma týdne, jsem se dostala až k úvahám o tom, jak vlastně vypadá ten můj vlastní domov. Je v něm teplo, útulno, kupa knížek a hrnek kakaa? Nebo tam vládne chaos, války, nevraživost, úzkost a pláč?

Došla jsem nakonec k závěru, že domov vlastně nemám jeden, ale že těhle místeček v mém životě a světě existuje mnoho.

Ajťáci pochopí :D

1) MĚSTO, ZE KTERÉHO POCHÁZÍM - a kde žijí rodiče, babička, a další kupa příbuzných, známých a i ti dva-tři skvělí kamarádi z dětských a školních let. Je to malé městečko obehnané lesy a lukami, uprostřed mírně kopcovaté krajiny, kde jsem strávila prvních 20 let svého života. Pozoruju ovšem, že se do něj čím dál tím míň ráda vracím a tím raději odtamtud odjíždím. Mám pocit, že místní nemají chuť na změny, nevěří, že by mohlo být trochu líp, kdyby hlavně oni sami chtěli a při procházce po městě slyším obvykle jen klepy, pomluvy a "jedna tetka povídala, že to je pravda, tak to musí tak bejt!". Obvykle z tohoto místa odjíždím s koutky dolů, otrávenou náladou a nechutí se ještě někdy vrátit - jakobych nějakým způsobem nacucla atmosféru...

Koleje za městem:

2) BRNO - do moravské metropole jsem odešla v necelých 20 letech na VŠ a prakticky zde žiju většinu roku už téměř pět let. Bála jsem se, že se mi tu nebude líbit a že budu nešťastná. Ano, ze začátku mě štvalo, že z okna nevidím les a louky jako doma a že je tu mnohem víc lidí, než na kolik jsem byla zvyklá, ale má asimilace proběhla celkem rychle a Brno se mi začalo líbit - možná taky díky tomu, že jsem si zde musela všechno vyřizovat sama, najít si nový denní režim, zvládat všechny starosti bez toho, abych do nich zatahovala rodiče atd. V Brně je takové moje vlastní doma, kde se mi žije a dýchá o dost líp než tam, kde jsem vyrůstala. Mám tu školu, práci, klubko skvělých kamarádů a zažila jsem tu spoustu nových zajímavých věcí (kdoví, kolik jich ještě objevím :D) - a nakonec jsem tu i ten les a louky našla :)

Veveří:

3) KESTŘANY - malá vesnička západně od Písku, kam jsem 5 let jezdila v srpnu na setkání zlatokopů, což byla (a stále je) dvoudenní parádní akce, kdy se na louce u Otavy sejde banda podobně smýšlejících lidí, vrtí pánvemi ve vodě, uživá sluníčko, poslouchá muziku, a večer si zatancuje a dá si spolu pivko. Toto místo jsem si zamilovala hned napoprvé - jeho tvrze, nedostavěný hotel, čápy na komínech, nový most, šumění Otavy, slimáky na táborové louce, velké rybníky v okolí, nádherné západy slunce a parádní bouřky od západu :D Dva roky jsem v Kestřanech nebyla a přiznávám se: chybí mi. Chybí mi ty klidné večery, kdy slunko zapadá v tisících barevných odstínech, vzduch voní po kytkách, čápi se tulí v hnízdech a já brouzdám nohama v trávě na "naší" louce...

Více povídání v článcích z roku 2010, 2011, 2013.

Rybník Podvesný v Kestřanech:

Ráno na stanové louce:

"Západ slunce nad Toi-Toikama" - tuhle fotku jsem fotila každoročně :D

Jedna z kestřanských tvrzí:

4) LONDÝN - znáte ten pocit, kdy někam přijedete a cítíte se uvolněně, o mnoho starostí lehčí a máte pocit, že tenhle den by stálo za to si užít? Tak přesně to jsem pociťovala pokaždé, když jsem se podívala do hlavního města Velké Británie. Líbil se mi ruch v ulicích, památky rozstrkané v příjemných vzdálenostech od sebe, spousty parků, kde se dá ležet na trávě, domy v nejrůznějších architektonických provedeních, vůně jídla, výklady s šíleně drahými auty... :) A vždy mi připadalo, že se tam cítím tak nějak... doma. Že je fuk, co mám na sobě, co jím, piju, jestli jsem učesaná nebo mi vlasy vlají kolem xichtu... :D Nejmilejší vzpomínky mám na parky a jejich lavičky, kde jsem ráda odpočívala a sledovala cvrkot kolem sebe...

Fotky a povídání najdete v rubrice Anglie 2007 a ZDE.

Lavička v Kensington Gardens:

St. Paul's a Millenium bridge:

Kensington gardes:

5) FAKULTA - ano, i tam jsem jako doma, rozumějte: pečená vařená, většinu semestru od rána do večera - na přednáškách, v knihovně, na cvikách, na obědě, na kafi... :D

Novější část fakulty:

6) STŘEDOZEM - (a trochu i Zeměplocha) jsou světy, kam se velice ráda vracím a při čtení knížek nebo sledování filmů vždy nabydu pocitu, jako bych se vracela domů - nejednou jsem si u Tolkienovské nebo Pratchettovské knížky řekla "Konečně jsem zpátky..." Moc ráda brouzdám po Kraji, procházím se po Minas Tirith nebo Roklince, putuju s Frodem, Bilbem, Gandalfem, či třeba Toničkou Bolavou po mě "známých" místech a užívám si všechno, co nás na té cestě potkává. Máte taky nějaký svůj fantazijní svět? :)

7) LES - tím myslím předevšim les nacházející se kolem prvně zmíněného domova. Už jako malá jsem tam chodila s rodiči na procházku, podívat se na labutě na rybnících, lovit houby, a později i lovit fotky a hledat chvíle klidu, ticha a šumění větru ve větvích. Mám v něm místa, na která se chodím často dívat, svoje oblíbené stromy i pařezy, na kterých se dá sedět a rozjímat.

8) CHATA, kam jezdíme na začátku či konci léta s kamarády z VŠ na týdenní odpočinek od počítačů, chodíme po lesích, sbíráme houby, lozíme na skály, vaříme vybrané lahůdky, večer topíme v kamnech, hrajeme na kytaru, soupeříme v deskovkách a kartách a spíme do zásoby. Chata je schovaná mezi lesem a krásnou loukou, kde se dá pobíhat, hrát hry, honit se, a je v ní vše, co potřebujeme - postele, stoly, sprchy, kuchyň, kde nějakým zázrakem na co pomyslíte, to z šuflíku vytáhnete, spížírna, sklep, půda, ohniště... Ten týden mezi milými lidmi, se kterými je sranda a pohoda, je jedním z nejlepších z celého roku :)

Nu a to je výčet domovů, které mě napadly. Možná nejsou všechny, ale rozhodně to jsou ty, ve kterých ráda pobývám. Jsem zvědavá, jaká místa časem do seznamu přibudou... A jaké jsou ty vaše malé domovy? :)