Roháče se nacházejí na západě Vysokých Tater, zhruba na sever od Liptovské Mary. Právě sem jsem v létě zavítala na dvoudenní výlet. :)

Přikládám mapku, abyste mohli lépe sledovat mé kroky:

Základní tábor jsme rozbili na chatě Zverovka (na mapce vlevo hore) a odtamtud se podvakrát vydali na pěší tůru:

1. den) po červené na Adamculu, po modré kolem Roháčského vodopádu až ke 4 Roháčským plesům, kde jsme se stačili jen tak tak vyfotit a nasadit pláštěnky a už se na nás sypal ledový déšť a kroupy :D A to prosím v červenci :D

Rohačská plesa:

Po zelené jsme jezera obešli a ve Smutnej dolině dali malou sváču. Nahoru na hřeben už se nám moc nechtělo, přece jsem jsme byli promrzlí a mokří, a tak jsme to vzali po modré k Tatliakově chatě a škrábali se klikatou stezkou (zelená) do Zábraťského sedla pod Rákoněm. Jelikož se připozdilo a nestihli bychom večeři, přešli jsme na druhou stranu hřebene a po žluté přes Zadnú Látanú došli zpátky na Zverovku a dali si parádního pstruha na česneku! :) (a samosebou si dali sprchu :D)

2. den) Po vajíčkové snídani jsme nahodili baťohy, a kráčeli od Zverovky po žluté přes Zadnú Látanú zpátky do Zábraťského sedla. Odtamtud byl náááádherný výhled na celé údolí pod námi a na okolní vrchy. Pokračovali jsme po žluté na vrchol Rákoně a odtamtud po modré (přímo po hranici s Polskem) na Volovec.

Rákoň a vzadu kousek Volovce:

Odtamtud jsme slezli do Jamnického sedla, odkud byla vidět Jamnická jezera (a trochu mi to připomínalo rohanské pláně :D). Načež jsme začali zase stoupat a po červené se pomaličku (a někdy i pomocí řetězů) dostávali přes kameny na vrchol Ostrého Roháče. Tenhle úsek cesty se mi líbil mnohem víc - nepostupovalo se moc rychle a nešlo jen o "pitomé" kladení nohy před nohu a supění do kopce, nýbrž to byla pasáž techničtější a vyžadující rozvahu :)

Jamnická jezera:

Ostrý Roháč:

Na Ostrém Roháči jsme se vyfotili a protože se ze 2 stran vesele hnaly bouřky a my neměli kudy sestoupit, museli jsme pokračovat po červené až na vrchol Plačlivého. Zde už se notně zvedal vítr a obloha temněla, takže jsme jen rychle pofotili a kvačili do Smutného sedla.

Rákoň, Volovec, Ostrý Roháč (zleva), foceno z Plačlivého:

Ale ani zde jsme se moc neohřáli - začalo se všude kolem nás blýskat a hřmět :D I nasadili jsme "horské turbo" a po modré se dostali do Smutné doliny a utíkali dál do Tatliakovy chaty, kde sice zrovna zavírali, ale ještě nám natočili kofolu a nechali nás schovat se pod parapletem, takže jsme odtamtud mohli sledovat, jak blesky mlátí přímo do míst, kde jsme před chvílí šli. :D No, stihli jsme to jen tak tak :D

No, a pak už stačilo jen dojíd na Zverovku, pobalit věci, dát si halušky a frčet domů...

Nevím, jestli bych zvládla ještě třetí den takhle pochodovat :D Možná jo... Třeba si to letos vyzkouším, chtěla bych se tam vrátit na víc dní... Už kvůli té krásné přírodě, kupě borůvek, čistým potůčkům a nádherným scenériím! (Aneb člověk nemusí za horami nutně do Alp :D)

Vaše Jíťa

Plačlivé: