Bez inspirace

26.10.20

Říkala jsem si, jak mi to letos půjde, to psaní na blog. Že díky karanténě ušetřím spoustu času dojížděním do práce a můžu ho věnovat kreativitě. Že to třeba bude úspěšný blogovací rok. 

A místo toho většinou jen čučím do prázdný stránky a zavírám ji s pocitem, že vůbec netuším, co bych vám měla vyprávět. Že těch "příběhů z karantény" je všude habaděj a číst další je-to-nahouby, společně-to-zvládneme či co-dělám-abych-se-necvokla článek by k ničemu nebyl. 

Visí mi tu jedno cestovatelský povídání, ke kterýmu se horko těžko snažím dodělat fotky. Bude to článek plnej skal a mlhy. A taky hub. Těch, který jsme v oněch končinách nadšeně nasbírali, a usušený si je v krabičce dovezli domů, aby nám pak dělaly radost v polívce. A než všechny ty skalky, houby a mlhy nacpu do článku, můžete se se mnou projít po Švýcarsku, jestli jste ještě nečetli - KLIK :) 



Pracuju zase plně z domu, a z oken mám výhled na čím dál víc barevný stromky. Zatím jsem si těch podzimních barviček moc neužila, zotavuju se z něčeho, co zahrnovalo zimnici, zvýšenou teplotu, rozbouřený trávení a přetrvávající bolesti hlavy (představte si, že vás někdo flákne traverzou do hlavy - jo, přesně tak to v nepravidelných intervalech bolí). Jestli to byl koviďák, nevím, příznakově by to i sedělo... Naštěstí jsem byla doma už dobu před prvními příznaky... 


Po roce jsem se zase odhodlala připravit si bullet-journal. Celý najednou. Trochu neobvyklá metoda, ale znám se, přes rok bych těžko měla čas ho nějak rozumně vést. Tak si alespoň dělám takovou přípravu a nechávám volný místo na poznámky a nápady... A odnaučila jsem se složitostem - razím jednoduché ilustrace a občas prostě jen připlácnu kousek washi pásky a ono to vypadá taky dobře :) Znáte bullet-journaling?

Mám tu spousty knížek na přečtení, vážně, můj čtecí to-do komínek přetíká už na další poličku. Nejčerstvějším úlovkem je Zabít Pabla, aneb moje milovaná literatura faktu. A mimo to na mě čeká Operace Eichmann, Proč spíme?, Nyxia, Elsberg, Carrie,... Co čtete vy? :) 

Sice tu toho k zábavě mám spoustu, práci, knížky, seriály, fotky, kreslení, ale vlastně bych se nejradši zavrtala do peřiny a vylezla až na jaře. Ne, že bych měla z podzimu depku, to ne, spíš si přijdu taková unavená, bez nápadů, bez chuti cokoli dělat... Máte to občas taky tak? 

Opatrujte se a držte si pozitivní myšlení! 

Vaše Jíťa :) 

Mohlo by vás zaujmout...

11 komentářů

  1. Přesně takto jsem to měla během jarní karantény. Podnětů na články bylo hodně, ale situace kolem karantény a rozchodu mě ve psaní totálně paralyzovala. A tak jsem holt nepsala a počkala, až se to celé aspoň trochu srovnalo.

    BuJo si vedu a moc mě to baví, zvlášť že se dá diář rychle "překlopit" v jakýkoliv deníček, když zrovna není během karantény či izolace co plánovat. Zveřejníš pak nějaké svoje stránky? Ráda se nechám inspirovat! :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jasně, chtěla bych pak pár stránek nafotit a udělat článek s poznatky a inspirací :)

      A máš pravdu, lepší je psaní nechat čas, než články jen odfláknout ve stylu "hlavně, aby něco vyšlo"...

      Smazat
  2. K tomu prapodivnému bezvládí - nedivím se. I počasí je plísniví a to co se na nás valí z médií, je horší než covid sám. Že jsi měla podobné příznaky? je to možné, gratuluji, že jsi zůstala doma a nezpanikařila k volání rychlé. Vlastně podobný průběh, co popisují, jsem zažila někdy před čtyřmi nebo pěti lety, tak přemejšlím jestli ten covid neřádil už tenkrát, jen se mu říkalo chřipka.
    Máš nádherný fotky. Vždycky. U tebe jsem neviděla snad jedinou nudnou nebo nepovedenou fotku.
    Trochu zajímavý výběr čtiva, těmto tématům z reality se vyhýbám jako čert kříži, právě proto, že se to skutenčě stalo. Ale občas se odhodlám a podobný román dám, jako nedávno Modlitbu pro Kateřinu Horowitzovou, pak to musím proložit tuctem jiných normálních knih a odpočinkových knih, protože číst tohle čtivo permanentně a za sebou, tak mě škrábne z té deprese.
    Co je Bullet Journal? To mě docela zaujalo. Nějaký osobní časopis? Fyzicky vydaný, vytištěný na papíře? Něco jako fotokniha, jen s více povídáním?
    Na tvé otázky... teĎ jsem byla taky dlouho v bezvládí, což je způsobeno i problémy s prací, jak jsem naznačovala u sebe (mít jistotu, tak jsem psychicky úplně jinde). Ale začínám mít myšlenky na to, že bych mohla zase vytáhnout temperky, vodovky nebo pastelky, a začít něco malovat. To je fuk, co. I kdyby to měla být jen barevná patlanice plná puntíků a čtverečků a vykřičníků. :-)
    Rozjela jsem teĎ program sledování filmů, protože jsem zjistila, že na televizi se občas nedá vůbec koukat (nemyslím zrovna zprávy, ale i skladbu pořadů - někdy jedou pecky a někdy je to nuda). Takže filmy, a protože už mám hodně filmů shlédnutých, tak jedu projekt, vybrat filmy cíleně a pouštět si je postupně. Momentálně vlna filmů romantických, vybráno od roku 2015 směrem dolů. Jsem u rok 2012, tedy ve stahování, před puštěním už jich mám pěknou řádku, pokud mě nějaký film zaujme (což byly nedávno uvedené dva - Poslední cesta do Darwinu, nebo Deník puberťačky - a dalších pár - tak si je ukládám, ostatní pak ¨po zkouknutí mažu.
    Jo a taky čtu.
    Čtu různé, nedávno jsem dočetla, co jsem měla půjčeno z knihovny a teď tahám věci, které mám koupené a ještě nečtené a do toho pár starších kousků, co jsem četla kdysi. Jako třeba Legenda od Jude Deveraux, taková typická červenoknihovnická romanťárna.
    A chystám se na pletení. Jestli se k němu dokopu, je jiná věc :-)


    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já právě literaturu faktu miluju, protože se tak můžu ponořit do věcí z historie či současnosti, který mě zajímají, i když to jsou v naprostý většině absolutně neveselý témata, ale myslím, že právě o těhle věcech je potřeba se vzdělávat... a samosebou, prokládat to něčím oddechovým, protože jinak bych se z toho taky zbláznila :D

      Bullet journaling je metoda vedení diáře - můžeš si počíst třeba tady: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bullet_Journal. Jednoduše vezmeš sešit, a uděláš si na každej den tolik místa, kolik potřebuješ, přidáš chlívečky na poznámky, můžeš si ho různě vymalovat... Beru to trochu i jako takovou uklidňující terapii a tvůrčí záležitost, která mi příští rok hezky poslouží :)

      Och, pletení, to mi nikdy nešlo, vždycky mi ty očka někam utečou :D Ale občas jsem zvládla něco uháčkovat, většinou to připomínalo podtácek :D

      Smazat
    2. Aha, děkuji za vysvětlení. Když píšeš o tom boullet journalu, tak je možná jednodušší, místo chlívků udělat nějaký zápis, pokud je o čem a obrázky se dají nakreslit i k tomu čerstvému zápisu, připadá mi to jednodušší než předchlívečkovávat dopředu celej týden. :-) Vlastně něco jako deník, dá se říct.
      Ale podívám se na ten odkaz a třeba na nějaké ukázky.
      Každopádně, uklidňující účinek to může mít, protože to přinejmenším odvede myšlenky do ztracena.
      Háčkování je taky kumšt! A s podtáckem jsi mě rozesmála. Mě by se líbilo, umět h áčkovat takové ty květy. Když se z toho splácá nějaká halenka nebo vesta, vypadá to epesně. I šátek nebo šála může vypadat skvěle.

      Smazat
    3. Jojo, BuJo se dá hezky transformovat z diáře na deníček a zpátky, podle toho, jak zrovna chceš, buď si píšeš to-do na další dny, nebo nějaké ty vzpomínky :)

      Jo, háčkovaný květy jsou pěkný! Kámoška se naučila háčkovat čelenky, ty vypadají taky skvěle... Já mám na skladě pár uháčkovaných čtverečků, třeba jich budu mít jednou tolik, že je sešiju do ponča :D

      Smazat
    4. Pončo nechť se ti podaří!
      Už jsem se dívala, jak ten boullet journal může vypadat a je to vlastně kreativnější podoba diáře.
      S tím, že diář máš předtištěný a ty si můžeš vytvořit diář podle své představy.
      Já jsem v tomhle asi trochu nekreativní, stačil by mi klasický roční diář sešitové velikosti - i do něj se dá leccos vepsat a vkreslit.
      A vlastně když pak čteš zpětně ty zápisky, je to něco jako deník a plánovač zároveň.
      A podobnou funkci by opravdu nesl i samotný deník, jen s tím, že do deníku nepředepisuješ budoucí dny, ale píšeš den po dni, nebo po týdnu, jak to přijde.
      Ale stejně díky za vysvětlení a vůbec za novej objev, tedy pro mě je to novej objev.
      K ponču -jestli se ti podaří je dokončit, dej fotku!

      Smazat
  3. Já to tak mám, řekla bych, skoro každý den. :D Zvlášť tenhle měsíc se musím přemlouvat, abych vůbec z té postele vstala a začala dělat aspoň něco málo. Ne že by mě ty věci nebavily, ale... víc se těším na to, až to bude hotové, než na průběh "dělání", a pak to dopadá tak, že mě to spíš demotivuje, protože do konce mi zbývá ještě moc (čehokoliv - přečtených či napsaných stran, nakreslených tahů, vyfocených fotek...). Ale blog je zrovna asi jediná taková zajímavá výjimka, k tomu se vracím tak nějak pořád. :) Nápady mě neopouštějí, ale kdybych měla psát jen o svém životě, asi to taky zabalím s tím, že není inspirace. V době korony se toho tolik neděje, aby to člověku stálo za víc než jeden článek, a upřímně, mě by o tom ani psát nebavilo.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No právě, nic moc se neděje a stokrát nic umořilo osla :D A pak má člověk mít chuť něco tvořit... :D

      Smazat
  4. Na článek plný skal, hub a mlhy se už moc těším! Co se blogu týče, mívám často delší období, kdy se mi prostě nechce psát. Ale teď, když je tu další karanténa, mám naopak větší chuť do psaní. Tak schválně, jak dlouho mi to vydrží :D. Bullet journal jsem zkoušela, ale bohužel jsem u toho nevydržela. Nejvíc mi funguje psát si všechno do stolního kalendáře, který mám na pracovním stole.
    Přeju ti, ať brzy zase přijde inspirace a chuť do psaní!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Držím palec s psaním a těším se na články! :) A děkuju, už by se ta mrcha nechuť mohla zvednout a odejít :D

      Smazat