Upršenou podmračenou šedivou náladou jsou protkané poslední dny října. Pořád doufám, že se ta těžká mračna ještě na chvíli roztrhají a že třeba na poslední říjnový den na nás vykoukne slunko, ale něco mi říká, že tohle je už definitivní konec teplých dní. I když, občas je ještě k zahlédnutí nějaký ten sluneční paprsek - jako třeba před chvilkou, když přicházel večer a kuchyně byla prozářená jemným zlatavým světlem od sluníčka vykukujícího škvírou v mracích nad horizontem...
Brno :) |
...paprsky...
...barevný lístky...
...chlad...
...kafe...
...fotky...
...procházka...
...rýma...
...článek.
Toho podzimního je s každým dnem kolem čím dál tím víc... Počasí se zatím drží, a i když mám v živé paměti vzpomínku na první sníh, který jsem před týdnem žmoulala v ruce, vím, že zima ještě chvilku počká a nechá nás užít to krásný babí léto a navazující podzim...
Západ sluníčka večer před nocí plné nekonečného rozhovoru s křišťálově čistou Mléčnou dráhou nad hlavou... |
Jsou dny, co se vlečou, a pak jsou tu ty, co zmizí, sotva stihnu ráno rozlepit oči. Červenec se jistojistě šine ke svému konci a já mám pocit, jako by snad ještě pořád byl červen. Jedině to horko a tradičně rozkopané letní Brno mi připomínají, že jsme skoro už v půlce prázdnin :D
Západ slunce na Krétě... Víc fotek bude v cestovních článcích, nebojte :) |
Do stěny protějšího domu se opírá měkké sluneční podvečerní světlo, na balkoně schne prvních pár vypraných ponožek a na stolku v kuchyni voní kafe z mýho milovanýho anglickýho hrnečku. Tyhle řádky nevznikají na kolejích, ani u rodičů na Vysočině... Dneska vás totiž zdravím z úplně nového místa...
...z našeho bytu!
Hm, jeden příspěvek za květen, to jsem se moc nevytáhla, což? Víte, ono se toho kolem mě děje spousta, přes všední dny i víkendy, až mám skoro pocit, že svou milovanou introvertní bublinku, ve které píšu, čtu a upravuju fotky, trochu zanedbávám. V tomhle článku, který mimochodem tvořím v šalině během cesty do práce, vám chci ale všecko vynahradit a ukázat vám, co jsem zažila, viděla a dokonce i ochutnala :)
Mikulovský zámek |
Před námi je poslední březnový týden. A mně připadá, jako kdyby ještě ani neskončil leden.
Kam všechny ty dny utekly?
A proč vlastně utekly? Taky mohly chvilku posedět... dali bychom kafe a možná i koláček...
Středozem, Zeměplocha, Westeros a Essos... Je spousta úžasných zemí, do kterých se moc ráda znovu a znovu vypravuju, když se s hrnkem kafe či kakaa ztrácím mezi řádky oblíbených knížek.
Bohužel (v případě GoT možná bohudík) jsem se zatím ani na jedno ze zmíněných míst nedovedla přenést fyzicky a tak mi na cestování zbývá "jen" ta naše krásná modrozelená koule.
Stockholm, Barcelona, Londýn, Oxford, jih Anglie s loukami, políčky a kamennými domečky, Dublin, brčálově zelený západ Irska, můj téměř druhý domov Heraklion na Krétě, Tatry Vysoké i Nízké, Vídeň, Beskydy, mechovatá krásná Šumava... Takových koutů, po kterých jsem měla doposud čest se procházet (a někdy i opakovaně), mám už v deníčku zapsaných hodně. Ale změna je život - nová místa přinášejí inspiraci, dobíjejí baterky, rozšiřují obzory a nutí na chvilku vykouknout z introvertské pohodlné bublinky.
Těšila jsem se - na zimu, sníh, mráz. Na to, jak se budu ve volných chvílích potulovat po lesích a fotit tu bílou nádheru. Na to, že se možná konečně znova projedu na lyžích, na kterých jsem od dětství nestála. A taky na to, jak pracovně a fakultně posunu, napíšu článek na konferenci, a vůbec toho spoustu stihnu.
Ale bacily řekly: "Ne."
1.1.-31.12.2017
Jeden rok, 365 dní, od ledna do prosince, od zimy do zimy. Spousta práce, radostí, smutků, zábavy, strachu, smíchu, slz, cestování, knížek, poznávání a učení. To vše jsem dokázala do roku 2017 vecpat. Co se tedy ještě jednou společně s vámi tím mým loňským rokem projít a nakouknout do několika hlavních přihrádek? :)
Listopad je dle mého názoru takový nechtěný měsíc. Z okolí se vytrácejí všecky ty krásně zářivé říjnové barvičky, je chladněji, ale ještě ne zima, a rozličná světýlka blikající na lampách, ve výlohách a dalších místech se snaží navodit prosincovou vánoční atmosféru. Nemáme nyní onen radostný podzimní čas a už už chceme zimu, cukroví, stromečky, dárky a kdoví co ještě, a chudák listopad tak bývá - alespoň podle mého sledování - spíše trpěným měsícem.
Je teď takový zvláštní čas, nezdá se vám? Mezi létem a zimou, mezi slunkem a mrazem, mezi bouřkami a vánicemi, mezi ledovou kávou a horkým kakaem, mezi prázdninami a prací...
Podzim. Mé nejmilejší roční období.
...tedy, v tom virtuálním :)
Ano, všechno, co jsem chtěla, je přesunuto a přenastaveno, a není proto důvod otálet s přechodem na novou adresu. Tímto vás tedy vítám zde, na A Bit Of Jitt, nástupci mého původního blogu Allarmedar, který se letos, v roce 2017, dožil už 9 let své existence.
Ty nejpodstatnější články byly překopírovány, takže web už teď obsahuje více jak 100-článkovou základnu. V brzku přijdou články další - těšit se můžete např. na fotky z obory, povídání o cyklovýletech, fotočlánky a kupu dalších příspěvků :) Tématicky je nový blog zaměřen stejně jako tento - focení, cestování, povídání o životě...
Toliko tedy krátce k mému novému blogovacímu startu na této adrese. Byla bych moc ráda, kdyby si i tento blog našel své pravidelné čtenáře a kdyby se mi tu povedlo tvořit stejně pohodové místo, jako tomu bylo na staré adrese. :)
Chcete-li dostávat informace o nových článcích/fotkách/dění kolem blogu/ze života Jíti/atd, neváhejte si zakliknout odběr na FB či Instagramu - odkazy na ně najdete na horní černé liště. :)
Drazí internetoví poutníci, těším se na vaše návštěvy a komentáře! Zastavte se, kdykoli budete chtět, jste tu vítáni! :)
Vaše Jíťa
Milí návštěvníci,
vítám vás tu všechny, ty, kteří jste sem zabloudili přes můj původní blog Allarmedar, i ty z vás, kteří jste tento blog jednoduše našli někde na internetu.
Jmenuju se Jíťa a blog je jedním z mých koníčků už víc jak deset let. Začala jsem na platformě blog.cz a letos (2017) už je to 11 roků, co se něm snažím tvořit dva své virtuální pokojíčky. Po takové době nebylo vůbec lehké dát původnímu místu sbohem a přestěhovat se jinam, sem, na blogger. Vedlo mě k tomu několik důvodů, o kterých si budete časem moci přečíst zde i na blogu původním - Allarmedaru - protože je to právě on, který se stěhuje.
Allarmedar jsem založila v roce 2008 a postupně jsem si vytvořila svůj oblíbený okruh témat, kterému se věnuju a které bavil jak mě, tak moje čtenáře. Zde hodlám ve stejném duchu pokračovat. Obsah tedy zůstane víceméně stejný, některé články sem budou překopírovány a plynule na ně navážu příspěvky novými; v plánu mám také zkusit pár nových formátů článků.
Toliko na úvod. Držte mi, prosím, palec, ať mi stěhování netrvá moc dlouho a ať tu kolem blogu vytvoříme stejně fajn okruh čtenářů, jako kolem blogu původního :)