A BIT OF JITT

Únor byl posledním měsícem, jehož část jsem měla možnost na erasmu strávit. Přesněji řečeno: 19 dní. I když se to nezdá jako kdovíjaká dlouhá doba, dokázala jsem tyhle dny procpat spoustou práce i zážitků. Pojďme se tedy teď podívat na to, jak jsem si zbytek erasmu užila. :)

Asi nejvíc času mi užírala škola. Jednak jsem pilně ťukala diplomku a druhak mě čekala zkouška z Computational Intelligence (kde byly nakonec jen příklady a celkově to bylo docela snadné, i když chyba se tam dala seknout snadno) a závěrečná prezentace do Sítí (která proběhla v přátelském duchu a nakonec jsme si ještě popovídali o tom, jak se nám předmět líbil). Taktéž mi začalo vyřizování výstupních papírů, obíhání studijního, emailování atd.

Heraklion, přístav:

Pět měsíců... teda, skoro, bez jednoho týdne.

26.9.2016 - 19.2.2017

Tahle dlouho jsem mohla žít tady, na Krétě. Záměrně píšu "tady", protože v době vydání článku tu stále ještě jsem. Zbývá mi posledních sedm dní (a už ani tolik ne).

Když jsem sem přijela, bylo pro mě všecko nové, trochu jsem se bála, jak to tu budu zvládat, jestli se mi tu bude líbit, a byla zvědavá, co všecko zažiju. Můj vztah ke Krétě - a hlavně k Heraklionu - se formoval pomalu, pozvolna, žádný spěch, siga-siga. Sem tam jsem potkala něco, co se mi líbilo, a jindy zase něco, co mě spíš odrazovalo (v naprosté většině to bývaly odpadky tam, kde na ně prostě nejsem zvyklá).

A tak si, když se můj pobyt zde chýlí ke konci, začínám uvědomovat, že až se se mnou zvedne letadlo směrem na Vídeň, asi budu nucena zamáčknout nejednu slzu. Protože i když tu nebyly všechny dny slunečné, růžové a báječné, tak počet těch lepších a moc pěkných okamžiků a věcí převažuje.

Nu, a po čem mi tedy bude smutno?

 Moře... jeho vůně, šumění, malé vlnky i velké rozbouřené vlnobití, proměnlivé barvy... moc ráda jsem si chodila sednout na jeden šutr u pevnosti, koukala na moře a přemítala o životě...

 Hory... Protože vždycky, když jsem vyšla ven, byly hory to první, co jsem viděla (a v zimě byly zasněžené a vypadaly báječně).

 Počasí... bylo tu vlastně pořád krásný teplo, jen na přelomu roku se to trochu pokazilo...

 Jídlo... čerstvý ovoce (hlavně mango), zelenina... moussaka, slaný koláče se sýrem, souvlaki, gyros, jogurt, med...

 Pití... hlavně kafe z Coffee Islandu, čokoláda z Outopie a raki odkudkoli :D

 Procházky... kolem moře, po městě v uličkách, po přístavu...

 Lidičky... Řecko-albánskou známou, která mě první den ukázala cestu; Estonku, se kterou jsme chodily na jeden předmět a v rozpětí dvou týdnů jsme si obě polily noťasy pitím; Itala, se kterým jsme se vždycky dobře pobavili a dlabali sušenky, zatímco jsme vařili vodu na čaj; holky z Norska, se kterými se skvěle povídalo; Baska (Španěla, chcete-li), se kterým bylo veselo a který dovezl ze Španělska skvělou čokoládu s viněmi; kluky Řeky z přednášek, kteří se se mnou rádi bavili, učili mě slovíčka a byli vždycky dobře naladění; G.O., který se o nás erasmáky staral, učil nás a ukázal nám toho v Heraklionu moc a moc...

 Města... Heraklion, Rethymno, Chania, Agios Nikolaos...

 Řečtina... aneb můžete si na ulici zplna hrdla zanadávat česky a nikdo vám nebude rozumět :D

 Ptáčci, co mi lítají na verandu a zobou drobky ze starýho tvrdýho chleba...

 Prezentace projektů na Inteligenci a přednášení na Sítích - vždycky to bylo fajn, veselé a hodně mě to naučilo...

 Samota... teď to bude znít zvláštně, ale ano, i tohle jsem tu měla jakožto introvertní bytost ráda. Poprvé v životě jsem měla svůj vlastní pokojíček, kam mi nikdo nelozil, kde jsem se mohla zavřít a tvořit si své vlastní záležitosti... a odkud jsem mohla kdykoli vykročit do světa a trochu tu samotu vyvážit něčím společenštějším :)

 A monžná, že mi bude chybět i ta místní psí smečka, která mě vytrvale pronásleduje vždycky, když jdu na nákup :D

A co vy, taky vám nějaké místečko na světě chybí? Či něco z něj? :)

Maják v Chanii:

Sníh? Na Krétě? To zní trochu podivně, žejo? :) Ale neodcházejte ještě, a nechte se přesvědčit, že i taková "abnormalita" existuje...

Jako erasmákovi se mi naskytla výborná možnost poznat svou destinaci (Krétu - a hlavně pak Heraklion) trochu jinak než klasický turista, který se tu 14 dní ohřeje a pak letí domů. Já tu jsem na pět měsíců, a věřte mi, za tu dobu se mi Kréta několikrát proměnila před očima.

Ze suché a vyprahlé země, kterou jsem spatřila na konci září, se v průběhu listopadu a prosince stal zelený ostrůvek, kde všecko vesele rostlo, bujelo a užívalo si chladnějšího a hlavně deštivého období. A pak, hned na začátku prosince se stalo něco, co jsem nečekala: na horách kolem napadl sníh! Byť se nacházel jen v nejvyšších polohách, byla na něj krásná podívaná :)

Počasí ovšem přitvrdilo a rozhodlo se, že letošní zima bude stát po celých 13 letech za to. A tak se ochladilo až na nulu (a sem tam mírně pod ni) a na nový rok jsme měli sníh i na pobřeží! :D Sice moc dlouho nevydržel, protože zrovna ten den nastalo pořádné teplo, ale i tak z toho bylo na internetu velký haló :D

Nicméně, na horách se sníh držel vytrvale dál, a i dneska ještě ve vyšších polohách je (dneska jsme měli 16°C v Heraklionu, takže dolů už se pomalu sune jaro).

No a já bych vám teďka moc ráda ukázala, jaké to je, když na Krétě napadne sníh :) Jsou to především záběry na hory, zasněžený Heraklion jsem bohužel nestihla.

1.12.2016, Heraklion, pohled na pohoří Ida z pevnosti v přístavu:

Leden... aneb čtvrtý měsíc na erasmu je za mnou! A musím se přiznat, že ze utekl ze všech nejrychleji, ani jsem se nenadála a přišel únor.

Jedna z heraklionských uliček, ještě s vánoční výzdobou...

Stále ještě žijící erasmák Jíťa vás zdraví a zve vás na výlet! Tentokrát se spolu podíváme do města jménem Chania, které se tak řadí po bok mnou už navštívených krétských destinací jménem Rethymno (KLIK) a Agios Nikolaos (o něm povídání brzo přijde).

Milí příznivci mého erasmáckého dobrodružství,

vítejte v sumarizačním článku věnujícímu se prosinci 2016 - aneb máme tu další měsíční souhrn dění.. :)

Prosinec by se dal označit za událostmi poměrně nabitý měsíc; pojďme se tedy nyní společně podívat, co mě během něho potkalo.

(1) ŠKOLA

Hm, tady moc novostí nepřibylo... ustálená rutina pokračuje, pondělí-středa-pátek škola a cvika, v mezičasech pak práce na zbývajících projektech a domácích úkolech.

Přes Vánoce jsem sesmolila projekt na History of Crete (o druhé světové válce na Krétě, měli-li byste zájem, můžu ho pak zveřejnit i tuto), taky naťukala projekt do Computational Intelligence (a zjistila u toho, že fuzzy mě moc nebaví :-/), vyhrabala z hlubin IEEE 40 článků do projektu ze sítí a začala psát text diplomky...

Vánoční prázdniny tvraly pro mě neobvyklé tři týdny, ale nestěžuju si, spíš naopak, byl čas na práci i na zábavu :)

Na kolejích nás přes svátky moc nezůstalo a to byl zřejmě i důvod, aby spořiví Řekové vypnuli topení :D Jindy se tu topí vždycky večer na pár hodin (jindy to ani není potřeba, zas taková kosa tu není), ale pomůže to alespoň vysušit boty... Takhle jsme je tu sušili v troubě v kuchyňce... :D Nemluvě o tom, že poté, co můj milý odletěl, jsem tu měla problém se trochu ohřát, protože moc záhřevná nejsem...

Večerní pohled z kuchyňky...