Konec slev, dražší šalinkarta, placení zdravotního a sociálního pojištění, vstávání do práce, vyučování, výzkum... Aneb dospělost mě podruhé udeřila a tentokrát už definitivně: je mi 26.
Už je tomu nyní rok, co jsem odletěla na Krétu a přidala se tak k cca 30 kolegům z celé Evropy, kteří se - stejně jako já - rozhodli stát se na půl roku erasmákem. Tedy - rozhodli... Já jsem se rozhoupávala dost dlouho, nebyla jsem si vůbec jistá, jestli do toho mám jít a jestli se na to vůbec hodím. Vždyť je celý erasmus vysoce společenskou záležitostí a bez opuštění vlastní bezpečné bublinky to nejde...
Pojďme si tedy nyní povědět, jaké to je, když se introvert vydá do světa.
Je teď takový zvláštní čas, nezdá se vám? Mezi létem a zimou, mezi slunkem a mrazem, mezi bouřkami a vánicemi, mezi ledovou kávou a horkým kakaem, mezi prázdninami a prací...
Podzim. Mé nejmilejší roční období.
Možná si ještě někdo vzpomene na loňský článek s vyprávěním o potulování se po beskydských kopcích a lesích (najdete ho TADY). Rok uběhl jak voda a mně se během té doby nejednou zastesklo po těch horách na hranicích se Slovenskem. A téměř na rok přesně se mi poštěstilo objevit se znovu na stejném místě. V Beskydech.
Celkem jsem zde podnikla tři výpravy - a o každé z nich vám v tomto článku krátce povyprávím a přidám i mapky :)