Vládce domácnosti?

24.7.17

Když se řekne "hlava rodiny", koho si představíte? Mamku? Taťku? Babičku? Dědu? Někoho jiného? Od prapočátků uskupení, které jsme zvyklí nazývat rodinou, rodiným kruhem, či domácností bylo tak nějak zvykem, že v jejím čele stála osobnost, kterou ostatní respektovali (či se jí dokonce báli).

Mám ovšem pocit, že v současné době přebral žezlo v rodinách někdo úplně jiný. Sedí většinou v obýváku na stolku. Jmenuje se televize.
Všimli jste si někdy, kolik času u ní dokáže takový průměrný občan prosedět? Příklad z praxe: máme víkend, venku je překrásně, ptáčci zpívají, nebe vymetené. Po celou tu dobu jsou v obývacím pokoji neprodyšně zatažené závěsy, aby snad ani nejhubenější sluneční paprsek nepronikl a nerušil obraz, který tvoří tenisový kurt a pobíhající, hekající, spocené osůbky honící se za žlutým míčkem. Před těmito výjevy prosedí taťka onen celý báječný dvouden, nadává na aktéry utkání, nadává, když ho posíláme ven, nadává, když se ozveme, že už nás fakt nebaví poslouchat jeho nadávky, a vůbec je celou tu dobu tak nějak konstantě vzteklej.

Hm, a pamatuje si vlastně z toho utkání nějaké zajímavé momenty?

Dosti úsměvné potom také je, když po podobném TV maratonu za mnou jeden (či oba) z rodičů přijde, zda bych jí/mu neprohmatala záda, protože jsou "nějací zatuhlí a bolí je za krkem" a "že by si asi měli vzít prášek".
Taktéž mě dostává situace, kdy se jeden člen domácnosti dokáže naštvat na druhýho, protože "on tam sleduje nějakou hovadinu a já jsem se chtěl koukat na tamten dokument", a tuhle nasoptěnost si udržet několik hodin.
Obdobná situace nastává, když je vytoužený program posunut či dokonce nahrazen (to je přece vrchol!) programem jiným. To jsou poté všichni z vysílacího kanálu označeni za rohatý skot.

Další "zábavnou" aktivitou je nadávání u zpráv, takže vlastně žádné zprávy nejsou slyšet. :D Neřkuli o tom, že bydlíte-li v menším bytě, dokáže půlhodina nadávání a rádoby-poučování moderátorů zbytek osazenstva docela otrávit.

Sama na tu proklatou bedničku do měsíce skoro nekoukám. Na koleji nic takového nemám, a po dnu procivěném u PC je čučení do dalšího monitoru to poslední, na co mám náladu, takže si jdu radši třeba číst nebo se projít. Jediný kontakt s telkou tak nastává jednou za 14 dní o víkendu, a to ještě výjimečně, když dávají něco, co je podle mého gusta (momentálně je to James Bond, jindy třeba nějaká fantasy). A v těchto raritních chvílích, kdy si chci užít film, mně dokáže celkem slušně pokazit zážitek fakt, že mají spolusledující potřebu neustále vyjadřovat svůj názor, frfňat "už nevědí, co by tam dali", "hele, jak je suchej, vždyť vylezl z vody, jak je to možný?!", "na co to koukáš za hovadinu?", "nojo, hrdina, tomu se samozřejmě nic nestane", "vždyť už jsi to viděla, to se to učíš nazpaměť?", a podobně - takže filmové hlášky zanikají v nesmyslném hlaholu okolí.



Z toho všeho, co jsem zmínila (a z dalších "zážitků", které rozepisovat nebudu) mám pocit, že právě TV se stala středobodem našich domovů. Nejenže dokážeme hodiny civět do noťasů a mobilů, ale když dojde na výhodnou pozici před obrazovkou a třímání čudlíkového žezla, neznáme bratra (či sestru) a dokážeme se o něčem tak pitomém jako o tom "na co se večer budem koukat?" porafat.
Přerušujeme svou činnost jen kvůli tomu, abychom běželi před telku a koukali na vyhlídnutý pořad. Zkracujeme procházky, vyháníme návštěvy, zanedbáváme pohyb, ničíme si zdraví, hlasivky a nervy - a přitom tak hrozně zbytečně.



Došla jsem nakonec k názoru, že pokud budu mít někdy vlastní byt/dům, tak v něm nechci TV ani vidět. Dobrých programů dávají za týden pomálu, ve zprávách člověku obvykle neřeknou nic navíc narozdíl od toho, co už hodiny visí na internetu (a je případně obnovováno, a u mezinárodních událostí si člověk může navíc počíst i zahraniční deníky a podívat se na věc trochu víc ze široka), a prosedět u ní večer co večer mi rozhodně nepřijde jako světoborná aktivita.

Co vy a telka? Taky máte nějaké veselé historky? :-)

(Obrázky stažené z internetu.)

Mohlo by vás zaujmout...

0 Comments

Už jste četli tenhle článek?

Doby Západné Tatry 2020

"...tak ti nevím, jestli jsme víc my dobyli Tatry, nebo Tatry dobily nás..."Ne, není to chyba, to měkké "i" v druhé části věty. Když jsme se v květnu, celí natěšení z předchozí letní...

A co tento?

Tenerife 2022 - Teide & Loro

I když mi přijde, že už je to snad měsíc od chvíle, co jsme vkročili na tenerifskou půdu, opak je pravdou: je za námi pouze pět dní a před námi jenom dva...

A nebo tenhle?

Jizerky 2023

Rok se s rokem sešel, podzim za okny vystřídal léto a to pro nás znamená jediné: je čas se zase sejít. S mojí bandou, zašít se na chatě v horách, na naší tradiční...