A BIT OF JITT

Letos jsem se, po třech letech, vypravila na zlatokopecké setkání do jihočeských Kestřan (u Písku). Přiznávám, že mi ta "naše" louka, stromy, a hlavně řeka a její okolí už dost chyběly. :)

Účast na akci byla poměrně velká, zlatinek letos sice bylo poněkud méně než obvykle, ale to nebránilo tomu, aby si všichni příchozí užili fajnovou dvoudenní zábavu. Bylo moc milé se po dvou vynechaných sezónách setkat s některými spřátelenými tvářemi :)

Zlatokopové:

I přes předpověď, která slibovala brzké dlouhodobé průtrže mračen, jsme se z Kestřan přeci jen vydali ještě o kousek dál na západ: na mou milovanou Šumavu.

Šumavská louka:

Nápad na tento projekt mě šťouchl do nosu hnedka na začátku července, kdy jsem se z organizačních důvodů - s dost velkou nechutí a smutkem - přestěhovala z Brna na prázniny k našim. Abych nějak umírnila smutek po kamarádech a milém ruchu moravské metropole, předsevzala jsem si, že si každý den najdu něco, co mi udělalo radost, a vyfotím to, a na konci léta se pak kouknu, jestli to vážně bylo tak tragické, jak to na první pohled mělo vypadat. :D

V tomto článku nenajdete fotky ze všech dnů dvou letních měsíců - má to jeden prozaický důvod: dost času jsem v létě strávila na cestách, a fotky z nich už jste buď viděli nebo teprve uvidíte v mých cestovatelsko-vyprávěcích článcích, a tak není, myslím, potřeba, abych je tu ukazovala redundantně. :)

Nu, pojďme se ale spolu podívat na ty ostatní "všední" dny a kouknout se, co pěknýho mně přinesly :)

A jaké bylo vaše léto? Spáchali jste během něho nějaký podobný počin jako já? :)

Jíťa ;)

Představení lze sledovat buď prakticky odkudkoli z břehu přehrady, nebo z tribuny, odkud je sice nejlepší výhled, ale zároveň se platí vstupné.

Doporučuju příjít v předstihu, klidně i hodinu, protože když přijdete těsně před začátkem, nemusí se vám podařit upíchnout na nějkým dobrým místě.

Letos jsem byla na třech ohňostrojích - česko-německém, slovenském a portugalském. Poslední zmíněný se mi líbil nejvíc, byl pěkně dynamický a seděl na hudbu. :)

Foceno na Nikon D5300 + Nikkor 18-140 mm. :)

Léto bylo nabité událostmi a zážitky a to mimo jiné znamenalo, že se můj společník na cestách - Nikon D5300 přezdívaný Nikouš - moc nezastavil. Tahala jsem ho s sebou všude, kde to jen trochu šlo, a tak během prázdnin spatřil nejen krásy Stockholmu (k přečtení ZDE), ale také Beskydy (článek TU) a Vysoké Tatry. Byla to tedy pro něj i pro mě taková zatěžkávací zkouška, zda si spolu sedneme a budeme kamarádi - a tento test, myslím, vyšel, naučili jsme se spolu žít a pracovat v terénu (ale ještě nás čeká dlouhá cesta). :)

Nu, a co že jsme to mimojiné v létě ulovili, na to se můžete podívat v tomto článku :) Jedná se spíše o nezařaditelné přírodní fotky, ty z akcí a výletů se objevují v cestovních článcích ;)

Vaše Jíťa :)

Tato fotka, se kterou se vám nyní chci pochlubit, vznikla večer na Krétě v Heraklionu, když jsem se vracela z menzy na ubytování (neb tu momentálně studuju přes erasmus+). Jdu si to takhle přes kampus a najednou koukám, že na obloze něco velkýho svítí... A on to měsíček, a zrovna v úplňku :) A nevěřili byste mi, jak obrovský tam nahoře byl :)

Každopádně - vytasila jsem foťák (neb jsem vracela nejen z menzy, ale taky z fotící procházky), mávla rukou nad absencí stativu (přece nejsem ještě tak stará, aby se mi klepaly packy :D ), a začala ostřit a zkoušet tohohle krasavce cvaknout.

K dispozici mám pouze objektiv Nikkor 18-140 mm, na nebeská tělesa by se mi hodilo něco trochu delšího, ale to už bych v ruce vážně těžko dávala... Nicméně, má "stočtyřicítka" se s měsíčkem poprala - řekla bych - slušně, protože to, co vidíte, je pouze oříznutá fotka při 100% velikosti.

Proč má tento záběr svůj vlastní střípkovský článek? Protože je to poprvé, co se mi povedlo zachytit tak velký měsíc v reálných barvách a nerozmazaně, a jsem z té fotky nadšená! :)

Nikon D5300, Nikkor 18-140 mm, f 5.8, 140mm, ISO 100, 1/80 s

Mléčná dráha... jeden z mých fotografických snů. Vždycky se na ni ráda v noci koukám, když jsem někde, kde je v létě pořádná tma. Je krásná, tichá, táhne se přes celou oblohu... kdoví, kolik světů se v ní schovává?

Nikdy předtím se mi ji nepovedlo vyfotit - pro jednoduchý kompakt to holt bylo moc velké sousto. Ale letos, konečně se zrcadlem v ruce, jsem se těšila, až vyzkouším, jestli už "mám na to" ji zachytit.

První možnost - v Kestřanech na zlatokopeckém srazu - jsem promarnila, neb jsem Nikouše nechala doma. Ale šanci druhou - uprostřed beskydských kopců - jsem si už utéct nenechala.

Vlastně to nebylo ani nijak složité... stačilo vylézt na kopeček, foťák cvaknout na stativ, nastavit parametry, namířit nahoru správným směrem a pak už jen chvilku počkat. A vouala, byla tam, dokonce i přes můj na hvězdičky ne moc světelný objektiv (příště si pujčím 35mm :D) :)

Postprocessing mi ale trochu pokulhává, nechala jsem si poradit na spoustě webech a youtubu a v Darktablu z původně ne moc výrazné fotky vymáčkla alespoň něco. Jako první vlašťovka to podle mě není nejhorší. Důležité ovšem je, že jsem namotivovaná na další pokusy a šťastná, že jsem tuhle krásku konečně cvakla! :)

Nikon D5300 + Nikkor 18-140 mm, ISO 1250, F3.5, 18mm, 30 sekund.