A BIT OF JITT

Drazí přátelé,

v dnešním erasmáckém článku si vás dovoluji pozvat na výlet :) Konkrétně se spolu podíváme do města jménem Rethymno, které se nachází západně od Heraklionu.

Na konci listopadu za mnou na Krétu doletěli dva mí milí kamarádi a udělali si tak cca čtyřdenní dovolenou obohacenou o spoustu zážitků a mou společnost :D Jako jeden z cílů našeho společného pobytu na ostrově jsme si stanovili výlet buď do Rethymna nebo Agios Nikolaos. Nakonec jsme si vybrali Rethymno, protože podle počasí měla deštivá fronta ustupovat ze západu na východ a v Rethymnu mělo být hezké počasí dříve, jak v Agios Nikolaos ležícím na východ od Heraklionu :D

Součástí mé vzdělávací položky na erasmu je (mimo ajťácké předměty) i řecký jazyk a dějiny Kréty. A právě v rámci "dějin" jsme se s erasmáckou skupinkou jednoho listopadového dne vydali pod vedením našeho profesora-lingvisty-archeologa (dále jen "G.O.") do paláce nesoucí název Knossos.

ZDROJ

Drazí příznivci,

vítejte v pokračování mé erasmácké článkové série :) Měsíc se s měsícem sešel a listopad už je nenávratně za námi. Stejně tak, jako jsem se zde rozepsala o říjnu (k přečtení TADY), se vám nyní chystám pochlubit s tím, jaký byl můj druhý měsíc na Krétě. Tradičně se můžete těšit na ochutnávku jídla a pití, fotky od moře a (nejen) z Heraklionu, povídání o škole a další a další věci. Tož, pojďme na to :)

(1) ŠKOLA

Co se vzdělávání týče, vše probíhá víceméně stejně, jako minulý měsíc - třikrát do týdne nějaká přednáška/cviko, příprava prezentací, vypracovávání papírových assignmentů, práce na několika projektech a snaha pochytit alespoň něco z řečtiny, abych pak na konci semestru zvládla zkoušku.

Semestr se přehoupl do druhé poloviny, a tak už mě čekají jen dva assignmenty a tři projekty. Doufám, že práce na nich půjde tak dobře, jako na těch uplynulých. Trochu zatím nevím, co čekat od zkoušek, jak budou vypadat, kolik pokusů bude... Ale nehodlám se s tím teď nervovat, až přijdou, tak je budu řešit.

S řečtinou jsem trošku pokročila - například čísla mi docela jdou :D A taky se zvládám domluvit v menze a objednat si kafe, čtení v alfabetě mi taky jde (až na to, že mnohdy netuším, co je to za slovo :D) a osvojila jsem si takové ty fráze "Jak se jmenuješ? Jak se máš? Odkud jsi?" a podobně.

Olivovniky tu jsou častými stromky - takový malý olivový hájek máme dokonce kousíček pod kampusem. Tuhle konkrétní olivku jsem cvakla na exkurzi do paláce Knossos :) Překvapilo mě ale, jak byla oliva hořká a dosti nedobrá - prý se právě proto nakládají do slaného nálevu, protože jinak by nám nechutnaly. Do olivového oleje se ale ta pachuť kupodivu nedostane...

Milí přátelé,

po nějaké době vás opět zdravím z Heraklionu v erasmáckém článku. Stále žiju a dokonce bych řekla, že čím dál tím líp :D Dneska se podíváme na to, jak se dají o samotě parádně oslavit narozky, koukneme se na některá hezká místa ve městě, dáme si dobrý jídlo, koukneme se i do školy a nakonec si shrneme první cca měsíc mého pobytu a koukneme se na plány do budoucna :)

(1) NAROZENINY

V předvečer mého "velkého dne" mě chytla trochu panika, protože to mělo být úplně poprvé, kdy nebudu oslavovat své zestárnutí s rodiči či kamarády, ale sama a ještě daleko od známých míst. Tož, jsem člověk moderní, a tak jsem zagooglila, co by se dalo v této situaci dělat, aby ten den stál alespoň trochu za to. Nejlepší článek byl od jistého maníka, jehož den se nesl ve znamení dobré snídaně, celodenního pobytu venku, dobrého jídla a návštěvy nových míst. Hm, ok, to nezní tak špatně, řekla jsem si.

Když nastal narozeninový den, povedlo se mi k mé radosti vstát o dost dříve než obvykle. V klidu jsem si užila jogurt s jabkem a početla pár pěkných článků. Načež jsem vzala tašku s flaškou vody a mobilem a vyrazila do světa. Umanula jsem si, že dneska s sebou zrcadlovku nebudu tahat, protože si chci den užít v klidu a ne "polopracovně" s pobíháním kolem a přemýšlením nad fotkami.

Po cestě jsem potkala takovýho frajera: 

Ahoj přátelé!

S radostí se po nějaké době hlásím s dalším erasmáckým článkem. Základní (a pro mě dosti důležitou) informací je, že stále ještě žiju, nic mě neudolalo (i když od toho nebylo daleko), neokradlo, nepřepadlo, ani mi nijak jinak neublížilo a vlastně: začínám si to tu svým způsobem dokonce užívat. :)

Začněme počasím. Zde nebude ale vlastně moc o čem mluvit, protože je venku každý den tak nějak stejně: modrá obloha, slunko svítí, někdy trochu fouká, a je 23-25°C. Je to ale už mnohem lepší než před třemi týdny, kdy se tu přes poledne nedalo na slunku moc existovat - teploty trochu slezly, a častěji lehce fouká, takže je venku příjemněji. V noci bývá (odhadem) tak kolem 18-20°C, což je taky fajn :)

Želvička volně v řece! Čučela jsem na ní jak péro z gauče :D Ale plave jich tam celé hejno :)