Mí drazí,
když jsem se před téměř dvěma měsíci ozvala naposledy, zněla jsem docela optimisticky. Ovšem věta o postupném přestávání chození ven a nekončící práci byla na místě. Netušila jsem, co mě ještě všecko čeká, a kolik úsilí, nervů a bezesných nocí si užiju.
Tož, přenesme se zpět na konec dubna. Zbýval mi měsíc do odevzdání diplomky, a já si myslela, že už stačí pár věcí odladit, dopsat text, otestovat, a bude hotovo. Jak se ale ukázalo, číhaly na mě v kódu výživné bugy, které si vyžádaly několik dlouhých nočních oprav, spoustu čaje na uklidnění a kýbl stresu.
Jak jinak oslavit funkční kód ve 4:19,
než postem na instagramu, že... :D