14.4.2025… Po pěti nocích opouštíme Ósaku (článek: Japonsko 2025 - Ósaka). Ne, že by toho tahle oblast neměla v rukávu mnoooohem víc, než jsme zvládli objevit, ale v našem itineráři jsou i další položky, kterým se chceme pověnovat. A tak měníme rušné velkoměsto za shinkansen a necháváme se jím unášet na jih, k pobřeží. 

Díky přestupu na lokálku máme k dobru pár minut ve městě Fukuyama. Můžeme si tak alespoň rychle obejít hrad, který se vyhřívá ve slunečních paprscích deroucích se zkrz těžké dešťové mraky. 

Do našeho cíle už je to z Fukuyamy jen kousek. Netrvá dlouho a za vlakovými okýnky na nás vykouknou pobřežní ostrůvky a moře. Blížíme se do Onomichi, malého přístavního městečka, které prý vypadá skoro jako by vypadlo z anime :) Založeno ale bylo docela nedávno, v roce 1898.

Jestli nám tentokrát něco nehraje do karet, tak je to počasí - radar nám vyhrožuje, že asi za hodinu začne pršet, a prý to vydrží až do večera. To není úplně povzbudivé, vzhledem k tomu, že máme v Onomichi ubytování jen na jednu noc. Neztrácíme tedy ani minutu a vydáváme se k místní zajímavosti - lanovce na kopec s parkem Senkoji (mapa). Obojí stojí za to, jak jízda lanovkou, tak park - a především tedy výhled z vršku, ten je naprosto úchvatný! 

Po chvíli opravdu začíná zlehka kapat. Dáme se tedy na sestup parkem dolů. Cestou objevujeme chrám Senkou-ji, zajímavě vmáčknutý pod skálu. Je evidentně zasvěcený kočkám, a tak si zde jednu maličkou kočičí sošku na památku kupujeme a pokračujeme v sestupu. Vítanou zastávkou se nám stává kafe v Guesthouse Hostel Miharashi-tei (mapa), odkud je pěkný výhled na lanovku, kopce kolem, a kdybyste chtěli, můžete se tu i ubytovat. 

Pod kopcem si, už za plného deště projdeme kočičí uličku (mapa, no, nedivím se, že tam ten den žádné číči nebyly), omrkneme svatyni Ushitora (mapa) a zajdeme se ohřát na rámem do nedaleké maličké restaurace Senkotei. Provozuje ji taková japonská babička a uvnitř to vypadá, jako by se tam za posledních 30 let nic nezměnilo. Recenze sice vyznívají trochu hůře, ale popravdě, dobře jsme se najedli, vůbec nic nám z toho nebylo a klidně za paní zase znova zajdu :) 

Restaurace Senkotei:

Jelikož už to jde, odcházíme se ubytovat (Singai Cabin) - tentokrát spíme trochu alternativně v hostelu, kde máme pro sebe každý takovou dvoupatrovou kóji. Dole je stolek, židle, šňůra na prádlo a prostor na kufr, a nahoře pak postel, a celé si to můžete uzavřít a mít v rámci pokoje celkem slušné soukromí a pohodlí. Není to klasický populární japonský kapsulový hotel, ale nemá to do něj zas až tak daleko :) Skvělým bonusem je sleva od ubytování do nedalekého hotelu Onomichi Minatokan - konkrétně do jeho onsenu (horkých lázní), což za dnešního deštivého odpoledne velice rádi využíváme :) 

Na večeři pak ulovíme rybky a rámen, načež se spokojeně schováme každý do své přihrádky a necháváme si zdát o hezčím počasí...

15.4.2025… A víte co? On se nám ten sen ráno plní! Venku je modro, bílé mráčky a usmívá se na nás sluníčko :) Jenže... vlak do Hiroshimy, naší další destinace, bohužel nepočká. A tak se alespoň cestou na nedaleké nádraží couráme tak pomalu, jak jen to jde, užíváme si mořský vzduch a já si říkám, jak jen jsem si mohla tohle místo za takovou chviličku oblíbit? 

Ve zrovna otevírající pekárně u nádraží si pak kupujeme snídani (hm, netušila jsem, že kari "kobliha" je tak dobrá!) a odjíždíme ještě více na jih, do města, co před 80 lety prošlo absolutním peklem... 

...ale o něm si popovídáme v příštím článku! Už máme před sebou jen dva - Hirošimu a jednu krásnou oblast co by kamenem dohodil od Tokia. Těšíte se? :) 

Vaše Jíťa

• naše ubytování:
• Singai Cabin, Booking
• Lanovku do Senkoji parku jsme kupovali ma místě, nemusíte se tu bát přetlaku turistů
• jednosměrná jízdenka byla za 500yen (cca 80Kč), obousměrná 700yen (cca 120Kč) (ceny z roku 2025)
• další místa aneb co jsme bohužel nestihli:
• chrám Jyodo-ji - mapa
• vyhlídka Jodojiyama - mapa